5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Toužím ucpat pramen bídy!

Toužím ucpat pramen bídy!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 5.3.2008 | Vydání: 3/2008

V první polovině 18. století byly zvláště chudé děti jen levnou pracovní silou, již čtyřletí, pětiletí caparti chodívali navzdory zimě a dešti žebrotou a vzdělání bylo výsadou bohatších. V dějinách pedagogiky najdeme Jana Jindřicha Pestalozziho, kterému osud chudých a nevzdělaných dětí opravdu ležel na srdci.

Sedláci a nádeníci byli negramotní a v městských i venkovských školách učili vysloužilí vojáci a lidé, kteří nebyli schopni uchytit se jinde. Švýcarský učitel Jan Jindřich Pestalozzi (12. ledna 1746–17. února 1827) se ovšem vymykal poměrům tehdejšího školství.

Ideálem, který Pestalozzi ctil až do své smrti, byla mateřská péče. Jeho otec, curyšský ranhojič, zemřel záhy po narození Jana Jindřicha, a tak děti vychovávala matka s pomocí rodinné služebné. Když bylo Pestalozzimu 17 let, odešel „na studie“; dostal se na curyšskou akademii Carolinum, kde se mu otevřel svět osvícenství. Seznámil se s učením J. J. Rousseaua a začal přemýšlet o tom, jak žije soudobá společnost. Ve svých spisech píše: „Už dlouho, od jinošských let, dralo se mé srdce jako mocný proud za jediným cílem: ucpat pramen bídy, ve které jsem viděl topit se lid všude kolem sebe.“ Pestalozzi byl velkým idealistou; když se po škole oženil a koupil si statek, neudělal to proto, že by chtěl na hospodářství vydělávat, ale chtěl tak lidu ukázat, jak se dá dobrým hospodařením zvýšit nízká životní úroveň. Statek moc nevynášel, proto jej Pestalozzi po třech letech přeměnil na ústav pro výchovu žebravých dětí. Doba, kdy žil na statku v Neuholu, byla jeho šťastným obdobím. Byl obklopen chudými dětmi, které se snažil povznést k vědomí lidské důstojnosti. Navíc se mu narodil synek Jakobi, kterého se snažil vychovávat podle Rousseauových zásad.

Pestalozzi cítil, že i když je jeho vlastní práce s dětmi velmi důležitá, je třeba, aby apeloval na společnost a dal najevo, jak je vzdělávání dětí důležité. V roce 1870 vydal spisek Poustevníkova večerní hodinka, v němž vysvětluje, že se člověk stává člověkem prostřednictvím výchovy v rodině a kultivace vztahů s lidmi.

Knihu, která mu zajistila světový věhlas, vydal o rok později. Jeho Liendhard a Gertruda, kniha pro lid obletěla celou Evropu. Pestalozzi doufal, že knihou osloví prosté lidi, ovšem ironií osudu bylo, že román slavil velký úspěch na knížecích dvorech a v měšťanských salonech. Román hlásal myšlenku společenské změny: „Přitom si vždycky myslím, že by se mělo udělat více, aby se všem chudým zaopatřila práce a chleba. Věřím, že by pak byli také lepší, než jsou teď, ve zmatku své bídy a mnohých strastí.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!