5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Učíme se v projektech

Učíme se v projektech

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.1.2009 | Vydání: 1/2009

Málokdo z nás dokáže dělat věci „jen tak“, beze smyslu. Potřebujeme vidět cíl, ke kterému jdeme, vizi, jež nás vede dál. Tuto přirozenou tendenci naplňuje projektové vyučování.

Mateřská škola a první stupeň základní školy jsou otevřeným polem pro pro edukační procesy v projektech propojujících různé vyučovací předměty a objekty našeho poznávání a zkoumání. Projekty ovšem musí vycházet z prostředí, ve kterém děti žijí, a děti opravdu zaujmout. Pro amerického psychologa Williama Heard Kilpatricka (1871-1965) projekt představoval především uspořádání učiva na základě řešení konkrétního úkolu. Tím nejdůležitějším byl pak požadavek, aby se daný úkol co nejvíce blížil skutečné činnosti lidí v běžném životě. „Projekt jest určitě a jasně určený úkol, který můžeme předložit dítěti tak, aby se mu zdál životně důležitý tím, že se blíží skutečné činnosti v životě dospělých.“ Zní to svým způsobem jednoduše. Aby nezvítězila forma nad obsahem a projektové vyučování děti opravdu zaujalo, ne jen bavilo, čeká nás dost práce. Projekt by neměl být jakousi „třešničkou na dortu“, ale organickým prvkem komplexní pedagogické práce. Jen tehdy má smysl.

Východiska projektu

Prvním úkolem, který na nás čeká, je nalezení myšlenky, která projekt inspiruje a potáhne se jím jako „červená nit“. Projekt je jednou z forem tzv. autentického učení. To odráží proces, který během vývoje lidi dovedl k získání většiny znalostí a dovedností, pomáhal formovat postoje. Lidé se naučili rozdělávat oheň, stavět si obydlí, získávat potravu… To všechno už dnes umíme, přesto je kolem nás spousta neprozkoumaného a neznámého. Navíc věci, na které jsme přišli sami, si pamatujeme mnohem lépe než zprostředkované vědomosti a dovednosti.

Projekt by měl vycházet z problému nebo otázky, které se dítěte přímo dotýkají. Proto je dobré do plánování zapojit i děti. Můžeme vyjít ze školního vzdělávacího programu (a přirozeně také respektovat záměry rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání), který by ostatně také neměl být odtržený od reálného života, a společně najít téma, které děti zaujme. Máme-li na nějaké téma „spadeno“, nemůžeme je ale dětem prostě „naservírovat“, ale dovést je k zájmu o daný problém nebo otázku a společně se rozhodnout, že se jím budeme nějaký čas zabývat. Bude-li naším tématem třeba les (ústřední otázkou může být „Co všechno již víme a co všechno se ještě chceme dozvědět?“, od ústřední otázky se odvíjí…), společně klademe otázky, na které se během projektu budeme snažit odpovědět. Z čeho se les skládá? Co v něm roste? Kdo v něm žije? Člověk a les - jak lesu škodíme, jak ho můžeme chránit? Jak to v lese vypadá? Otázky stojí za zaznamenání; s dětmi si můžeme nakreslit myšlenkovou mapu, na které vyznačíme jednotlivé otázky, jež budeme dále rozvíjet.

Projekt není úkolem pro jednotlivce, ale pro celý tým. Děti by si proto měly rozdělit úkoly, naplánovat, co bude potřeba udělat, nachystat, připravit… Jejich iniciativy se my dospělí někdy trochu bojíme, myslíme, že se nám situace vymkne z ruky a že děti stejně nic pořádného nevymyslí. To je ale velký omyl - možná že se někdy děti nechají „unést“ a popustí uzdu své fantazii, ale pokud řeší nějaký problém, zaměří se na věci, které je opravdu zajímají. Když je budeme brát vážně, dokážou samy přijít na to, jak na společnou otázku odpoví.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 1/2009
nebo v On-line archivu.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!