5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Učit bez hlasu? To nejde!

Učit bez hlasu? To nejde!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 5.3.2008 | Vydání: 3/2008

Člověka dělá člověkem mimo jiné i řeč. Povídáme si spolu o tom, co prožíváme, sdělujeme si potřebné informace i to, čemu se říká drby (i když to nás, pravda, moc nešlechtí). Pro učitele je hlas ještě něčím navíc – je to jeden z jeho pracovních „nástrojů“.

 Naše komunikace by byla bez funkčního hlasu okleštěná, chyběl by jí důležitý výrazový prvek. Hlas totiž není jen „nosičem“ informace, ale díky jeho tónu, uvolněnosti či případnému napětí zjistíme, jakou náladu má náš protějšek, poznáme, jestli je smutný, naštvaný nebo nervózní…

Hlas se utváří v hrtanu; vzniká podobně jako zvuk, který vydávají dechové hudební nástroje. Hlasivky jsou tvořeny dvěma vazy, jež fungují jako struny a rozechvívají se procházejícím vzduchem. Výšku hlasového tónu „ladí“ okolní svaly, které mění jejich napětí. To, jak hlas vyzní, ovlivňují i nosní dutiny – každý pozná, když máme rýmu, protože mluvíme jinak. Noční můrou, jež trápí mnohé hlasové profesionály, je chrapot nebo ztráta hlasu. Proč se občas hlas ztratí? Foniatrička Zdeňka Skeřilová vysvětluje: „Nejčastější příčinou hlasových poruch je hlasová porucha z přemáhání; hovoříme o hyperkinetické dysfonii, která se může vyskytovat u dětí i dospělých. Postihuje mnohdy také hlasové profesionály, jako jsou právě kantoři, resp. kantorky, jichž je převaha. Tato hlasová porucha je zpočátku funkční, což znamená, že na hlasivkách nevidíme žádné změny, jen slyšíme změněnou kvalitu hlasu – chrapot. Lidé trpící touto poruchou popisují různé potíže při tvorbě hlasu – pálení, škrábání, pocit cizího tělesa, sucho, zvýšenou hlasovou únavu, bolesti v oblasti zevních krčních svalů a další. Hlasová porucha nás však může potkat také při jednorázovém zatížení – překřiknutí, kdy například může dojít ke krvácení do hlasivky. I po obyčejné viróze nám může zůstat chrapot, protože virus vyřadil z funkce nerv, který zajišťuje její hybnost. K hlasové poruše může dojít i po operaci na krku – nejčastěji štítné žlázy, po úrazu krku, ale také při běžném nachlazení.“

Problémy s hlasem nemusí mít pouze fyzickou příčinu. Klinická logopedka Markéta Hrubínová se ve své ordinaci poměrně často setkává s lidmi majícími psychogenní hlasové potíže: „Těmto potížím se říká hlasové neurózy, poměrně často se setkávám se spastickou dysfonií a fonasteniií, s afonií neboli absolutní nemluvností již méně. Fonastenie je porucha, která se projevuje slabým, unaveným hlasem bez barvy a lesku. Lidé s hlasovou únavou mají i problémy s intonací, to vše bez výrazného nálezu ‚v krku‘. Spastická dysfonie vzniká tehdy, pokud člověk na hlas ‚tlačí‘ a tvoří jej násilím.“

Někdy stačí „obyčejný“ strach, sevře se nám hrdlo a nevydáme ze sebe ani hlásek. Lékaři se setkávají i se vzácnými poruchami, kdy se hlas mění v důsledku hormonálních změn nebo nádorů, hlasových problémů pochopitelně nebývají ušetřeni například kuřáci (i pasivní). U učitelů však nejčastěji pozorujeme to, že se tendence k vyššímu tlaku na hlas nebo ke hlasové únavě spojí s lehkým zánětem v oblasti krku a hlasové potíže jsou „na světě“.

Léčit od počátku

Nemocný hlas pozná často i laik na „první poslech“, přesto mnozí z nás hlasové potíže přecházejí. Možná za to může fakt, že jde „jen“ o hlasivky, a i když nemůžeme pořádně nebo vůbec mluvit, přesto – bez nadsázky – do práce prostě dojdeme. Nemáme horečku, jsme možná jen trochu více unavení a jediné, co nás trápí, je hlas. Navíc potíže občas přejdou „samy od sebe“, a tak prostě spoléháme na štěstí.

Podobná taktika se však podle MUDr. Skeřilové může vymstít: „Každá neléčená funkční hlasová porucha postupně přechází v poruchu organickou; nadměrným užíváním a špatnou tvorbou hlasu dojde postupně ke změnám, jež na hlasivkách už můžeme vidět – od prostého prosáknutí a překrvení, zahlenění, ztluštění, otoku přes nerovnosti na hlasivkách, které známe jako uzlíky, až k nedomykavosti hlasivek. Každý chrapot trvající déle než dva týdny by nás tedy měl ‚zahnat‘ na odborné ORL nebo foniatrické vyšetření. I ty nejzávažnější organické hlasové poruchy se při včasné diagnóze dají dobře léčit.“ Léčba chrapotu a jiných hlasových poruch chvilku trvá. Většinou na ně „nezabírají“ antibiotika; do zanícených hlasivkových vazů neproniknou tak snadno jako do jiných měkkých tkání, takže po nich lékař „sáhne“ ve chvíli, kdy se přidá třeba angína nebo zánět hrtanu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!