5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Výtvarné umění děti fascinuje

Výtvarné umění děti fascinuje

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 3.3.2016 | Vydání: 3/2016

Říkají to pedagožky Ivana Rochovská a Dagmar Krupová. Společně napsaly knihu Umělci v mateřské škole, kterou chystá k vydání nakladatelství Portál. Nabízejí v ní inspiraci učitelům, kteří by chtěli děti přivést k výtvarnému umění.

Výtvarné umění děti fascinuje

Výtvarné umění, respektive jeho interpretace je náročným „oříškem“ i pro dospělé. Proč a jak s výtvarnými díly seznamovat malé, už předškolní děti?

DK: Děti jsou velmi vnímavé a pozorné bytosti, projevují zvědavost a zájem o dění ve světě, o jevy, které jsou kolem nás. Zejména v předškolním věku se tyto dětské schopnosti prolínají s bezprostředností, spontánností. Mnohokrát se potkáváme s dětskými prekoncepty na různá témata, které nás doslova udivují. Už předškolní věk je podle našeho názoru vhodným obdobím k tomu, abychom si s dětmi povídali o jakýchkoli tématech. Nejdůležitější je, abychom při tom zachovali Komenského zásady přiměřenosti, postupnosti, názornosti a individuálního přístupu k dětem. Pedagogové často mluví o zážitkovém učení, v němž je zážitek dítěte propojen s emocionalitou, neboť neodmyslitelným předpokladem tohoto učení je vnitřní motivace dítěte. Takže i téma výtvarného umění je námětem, který může děti při uplatnění adekvátních metod doslova fascinovat. Přímo při těchto činnostech se přesvědčujeme, že výtvarnými aktivitami zaměřenými na interpretaci vizuálního umění zakládáme u dětí na zájem o výtvarná díla. Pokud děti předškolního věku okouzlí umělecké dílo či přímo návštěva galerie, odnesou si své pocity do dalších let, a v tom vidíme největší význam seznamování dětí s výtvarnými díly.

IK: V mateřské škole se při interpretaci uměleckých děl neustále přesvědčujeme o tom, že děti zažívají radost, když zkoumají, jaký odkaz ukryl umělec do svého díla, a vzápětí, když si samy hrají na výtvarné umělce. V každém případě klademe důraz na to, aby u dětí dominoval zážitek z tvořivého procesu nad tím, jaký výsledný produkt z toho vznikne.

Jak malé děti obrazy „čtou“? Co v nich nacházejí?

DK: Naučit děti číst obrazy je nevyhnutelným předpokladem k tomu, abychom mohli uskutečňovat aktivity založené na námětu nebo tématu, které dílo jasně nebo skrytě nabízí. Dětské vnímání se vyznačuje globálností, děti ještě nejsou schopny rozlišovat detaily, což je schopnost, která se u nich rozvíjí až při vstupu do základního vzdělávání. Proto zde důležitou roli hraje učitel, který by měl dítě přivést na cestu pozorování, vysvětlovat mu, nač je třeba se zaměřit, čeho je třeba si všímat, a tak postupně odhalovat tajemství skrytá v obrazech. Vhodnými otázkami může děti vést k nejen k detailnějšímu vnímání díla, ale zároveň je podporuje rozvoj kritického myšlení dětí. Děti dokážou reagovat na dílo podle vlastních zkušeností, porovnávat ho s tím, co o dané situaci nebo ději vědí, stejně jako to dělají dospělí. Vždy se nám propojují prožívané skutečnosti s tím, co jsme zažili v minulosti, čili asociujeme. Verbální interpretace díla spočívá jen a pouze ve vhodných otázkách, které dětem klademe. Znamená to, že bychom jim měli klást takové otázky, aby na ně dokázaly odpovědět a vyjádřit svůj názor, a případně i říci, že něčemu nerozumějí. Dětské odpovědi jsou učiteli jistým ukazatelem, jak by měl v kladení otázek pokračovat, aby s dětmi došel ke kýženému cíli, tedy aby děti dané dílo na základě vlastních schopností pochopily a neztratily zájem o jeho verbální interpretování.

IR: V mateřské škole uskutečňujeme s dětmi vždy nejdříve verbální a až pak vizuální interpretaci výtvarných děl. Představíme dětem autora a stručně jim řekneme například to, odkud pochází, čím se jeho tvorba vyznačuje, a také jim sdělíme nějaké zajímavosti z umělcova života, které by předškoláky mohly upoutat. Potom na interaktivní tabuli promítneme jedno z jeho děl. Děti dílo nejprve potichu pozorují, později je můžeme upozornit, čeho by si měly všímat – například barevnosti, varů nebo „děje“ zobrazeného v díle. Nepodsouváme dětem svoje názory, ale čekáme, co řeknou. Poskytneme jim volný prostor, aby řekly cokoli, co je v souvislosti s dílem napadne, aby mohly volně vyjadřovat své myšlenky a pocity. Postupně jim klademe další otázky, abychom je přivedli k hlavní myšlence díla. Je velmi zajímavé, že děti ji mnohdy dokážou objevit samy. Například když jsme jim představovaly Van Goghovy Slunečnice, děti říkaly, že si vybral žlutou barvu, protože ji považoval za barvu štěstí a radosti, protože už věděly, že umělec měl velmi smutný život. Také když jsme pracovaly s Munchovým Výkřikem, přečetly jsme dětem krátký příběh, který autora inspiroval k vytvoření díla. Podle příběhu děti dokázaly identifikovat, kdo postavy na obraze, co se tam odehrává, ve kerém momentu byl zachycen děj obrazu a proč umělec zvolil právě tyto barvy.

Každý obraz má svá specifika a je třeba, abychom jej interpretovali s ohledem na ně. Někdy vyzdvihneme do popředí děj obrazu, což jsme dělaly při práci s díly Dominika Skuteckého, jindy estetickou stránku obrazu, a snažíme se děti seznámit s technikou, jíž dílo vzniklo. Při práci s Van Goghovými Slunečnicemi se děti seznamovaly s technikou malby pastózními barvami. Když interpretujeme díla abstraktního umění, více se věnujeme vizuální interpretaci, ale dáme i tak prostor též verbální interpretaci. Necháme děti vlně mluvit o svých pocitech, které mají při vnímání díla, případně o tom, co jim dílo připomíná. Často jim dáváme úkol, aby dílu vymyslely vlastní název, a mnohdy se divíme, jaké originální a zajímavé názvy dokážou vymyslet. Potom se dozvědí skutečný název a pokračujeme vizuální interpretací, kdy děti buď výtvarně reagují na dílo, nebo využíváme i netradiční formy vizuálního jazyka, nejčastěji inscenaci. Do interpretace zapojujeme hudební, taneční a divadelní prvky. Při vizuální interpretaci je důležité, aby učitelka citlivě zvážila, do jaké míry ponechá postup práce na dětech, aby se „neztratily“ a nebály, že nevědí, co mají dělat, a do jaké míry je povede a bude jim říkat, jak by ho mohly interpretovat. Když „své“ děti zná, dobře ví, které potřebují více svobody a volnosti a kterým ba naopak měla dát „návod“, jak na to.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 3/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 3, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!