5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Znalost cizích jazyků patří k životnímu stylu

Znalost cizích jazyků patří k životnímu stylu

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 9.12.2009 | Vydání: 10/2009

Nabídka jazykových škol nebo e-learningových kurzů doslova vyráží dech. Skoro v každém městě najdeme školu nebo agenturu, která slibuje, že se tam naučíme nějakou cizí řeč. O tom, jak se zorientovat v nabídkách vzdělávacích institucí, i o tom, proč bychom měli umět nějaký cizí jazyk, jsme si povídali s Andreou Křížkovou z Asociace jazykových škol ČR.

Proč se vlastně učit cizí jazyky?

Domnívám se, že cizí jazyk je vlastně dalším způsobem, jak člověk projevuje svoji osobnost. A v dnešní době by měl každý, kdo chce komunikovat se světem i s cizinci, kteří žijí v České republice, umět minimálně jeden cizí jazyk. Vzhledem k tomu, že žijeme ve střední Evropě, bychom měli ovládat minimálně dva cizí jazyky. To je ostatně i v souladu s proklamacemi Evropské rady, která se snaží Evropany přimět k tomu, aby hovořili dvěma cizími jazyky. Díky cizímu jazyku se můžeme vyjadřovat jiným způsobem než tím, který jsme se naučili jako první v dětství.

Občas jsem se setkávala s názorem, že nemá smysl učit se cizí jazyk, když vlastně stejně nemůžeme cestovat – bylo to v dobách před listopadem 1989. Mám pocit, že někteří lidé mají pořád dojem, že učit se cizí jazyk nemá až tak velký smysl.

Osobně si myslím, že cizí jazyk nepotřebujeme jen kvůli cestování, ale že se nám s ním otvírá další možnost poznávání, rozšiřují se nám obzory… Počátkem devadesátých let mohla být tato motivace ještě silnější než dnes, kdy byla spousta informací k dispozici jen v angličtině nebo v jiném jazyce – to už dnes neplatí. Především si ale myslím, že by každé dítě a ostatně i každý člověk měl být veden ke kritickému myšlení. Když si informace mohu sehnat nebo slyšet v originále, můžu naladit zahraniční televizi nebo rozhlas, vnímat, jak se určitá informace zpracovává u nás a jak venku, jaké jsou k tomu komentáře a náhledy, tak to je – podle mě – součástí běžné sociální inteligence. Cizí jazyk nepotřebujeme jen pro domluvu na dovolené, ostatně necestujeme každý den, ale je součástí životního stylu, který vyplývá ze současné doby. Navíc v dřívějším Československu nebyla znalost cizího jazyka nic neobvyklého, za první republiky lidé běžně hovořili česky a německy. Nikdo to nepovažoval za nic zvláštního, bylo to součástí jejich vzdělání… Pokud tehdy lidé studovali na klasickém gymnáziu, učili se latinu a řečtinu a pak třeba francouzštinu nebo nějaký jiný jazyk. Člověk, který tehdy vycházel gymnázium, uměl dva světové jazyky a k nim dva jazyky klasické. Současná Evropa zdůrazňuje mnohojazyčnost. Je třeba, aby se Evropané mezi sebou domluvili a aby většina populace uměla alespoň jeden cizí jazyk.

Jak staré děti se mohou efektivně naučit základům cizího jazyka, nebo se s ním seznámit?

Je otázka, co znamená to „efektivně“. Podle odborníků, kteří se zabývají výukou dětí, by se dítě bez ohledu na jeho dispozice mělo co nejdříve seznamovat s tím, že někdo mluví jinou řečí než jeho mateřštinou. Poznání, že někdo komunikuje jinak než moje maminka nebo můj tatínek, je strašně důležité. Dítě by mělo cizojazyčnosti vnímat jako součást normálního života, nemělo by ho to překvapit. Nemělo by mu to připadat cizí a mělo by se s tím ztotožnit. Povědomost o tom, že existují jiné jazyky než jeho mateřština, musí dítě získat už v předškolním věku. Každodenní vystavování faktu, že existují různé jazyky, v dítěti navíc odbourá strach z něčeho cizího, a dítě se dokáže lépe ztotožnit s různými kulturami. A od tří let by se děti, které nežijí v bilingvním prostředí, mohly začít učit. To ale v tomhle věku neznamená, že si dítě někde sedne a bude se učit. Mělo by se naučit cizí jazyk vnímat, naslouchat mu a pak mu také porozumět. Když dítě porozumí nějaké větě nebo pokynu a správně zareaguje, tak tím projeví, že jazyk efektivně vnímá.

Má smysl výuka cizích jazyků u batolat, nebo dokonce u kojenců?

Odborníci tvrdí, že to smysl má. Osobně si myslím, že se každý musí rozhodnout podle sebe a že by k tomu měl získat co nejvíc informací o tom, jakým stylem je taková výuka vedená. Rodič sám musí uvážit, jestli je to to, co chce s dítětem dělat. Na druhou stranu se říká, že pokud dítě vyrůstá v bilingvním prostředí, jeho vývoj se do jisté míry zpomalí, protože dítě musí zpracovávat více podnětů a to mu zabere delší dobu. Ale samozřejmě se to později, tak kolem druhé třetí třídy, vyrovnává. U malých dětí jde především o to, že se otevře „fonetické síto“, díky němuž děti vnímají jako foném nejen zvuky své mateřštiny, ale i jiných jazyků. A do šesti let věku je tohle „fonetické síto“ otevřené, až pak začínáme „hluchnout“. Rodiče, kteří do podobných kurzů chodí, by neměli čekat, že později bude pro dítě cizí jazyk hračkou. Každý jedinec má určité vrozené vlohy a ty hrají také velkou roli…

Setkala jsem se s projektem, kdy učitelky běžných předmětů, které se vyučují v češtině, tu a tam „přepnou“ do cizího jazyka. Není to pro děti trochu matoucí? Má to nějaký smysl?

Tomu, o čem mluvíte, se říká CILL neboli Content Integrated Language Learning. Je to metoda, při níž se děti některé předměty nebo jejich části učí v jiném jazyce než v češtině. Není to žádná novinka… Je to poměrně složitá záležitost, která ale – podle odborníků – význam má. Děti, které se pohybují v prostředí mateřského jazyka, vnímají cizí jazyk jako vyučovací předmět. A to je špatně. Cizí jazyk je prostředkem pro vyjádření osobnosti … Když jsou ale děti schopny popsat třeba nějaký fyzikální jev v cizím jazyce a vidí další smysl toho, že se učí cizí jazyk, je to pro ně rozhodně velkým přínosem. Je to ale náročné pro pedagoga i pro děti, jsou třeba různé další pomůcky… Existují však metodické pomůcky, které učiteli, jenž chce pracovat metodou CILL, pomohou, není to nerealizovatelné.

Na co by se ředitelka školky měla zaměřit při výběru lektora, který v její školce bude učit cizí jazyk?

Ředitelka by především měla vypracovat zadání, kde bude uveden věk dětí, požadovaná četnost výuky, a trvat na tom, že vyučující budou mít průpravu pro vyučování dětí předškolního věku. Takové učitele lze najít, existují i přípravné kurzy, kde se budoucí lektoři mohou vyškolit. Na základě tohoto zadání si pak ředitelka nechá vypracovat několik nabídek. Měla by si poté domluvit osobní návštěvu ve vybrané jazykové škole a detailně probrat především kvalifi kaci lektorů a způsob výuky. Důležité je zejména to, zda má jazyková škola vypracovanou metodiku na výuku dětí. Nestačí umět učit jazyk, ale i děti. Předškoláci jsou schopni soustředit se po krátkou dobu, nesmíme je zatěžovat souvislou výukou, ale střídat činnosti a zapojit i tělesné aktivity a rozvíjet to, co děti baví. Ovšem je třeba si uvědomit, že od dětí tohoto věku nemůžeme čekat nějaké výrazné pokroky. Pokrokem je i to, že dítě porozumí tomu, co se mu v cizí řeči řekne, a správně zareaguje. Ředitelky mateřských škol ale mnohdy čelí ambiciózním nárokům rodičů, kteří si někdy představují, že jim malé dítě po dvouletém kurzu bude na dovolené tlumočit. A to nelze očekávat.

Co ještě napoví o kvalitě dané jazykové školy?

Dalším významným ukazatelem kvality jsou reference, které se v Čechách stále ještě podceňují. Doporučení musejí mít reálný základ. Je dobré spojit se s tím, kdo o škole referuje, a vyptat se na to, jaké má s danou školou zkušenosti, jaký její program využil, jaké byly jeho výsledky… V České republice existuje nepřeberné množství vzdělávacích institucí a dodnes jde o tzv. volné živnosti. Když bych chtěla učit čínštinu, prokážu trestní bezúhonnost, dostanu živnostenský list na výuku čínštiny, ale nikdo neprověří, jestli opravdu umím čínsky. Celých dvacet let se na našem trhu pohybuje velké množství „kovbojských“ škol, které mohou mít perfektní webovou prezentaci a vypadají jako profesionální škola… Pakliže ale neexistuje kvalitní, „kamenné“ zázemí, metodická příprava a vedení lektora, nesleduje se jeho práce, klient nemá zpětnou vazbu o svých pokrocích, nikdo nehlídá, jestli se v hodinách ve školce děje to, co se dít má, není to ono. Škola musí provádět hospitace v hodinách, rodiče musejí vědět, jak výuka probíhá, lektor by se měl účastnit třídních schůzek, to všechno patří k věci a to musí dodavatel, tedy jazyková škola nebo agentura, zajistit, a musí se to ošetřit dříve, než výuka začne. Nemůže to být tak, že lektor jen přijde, odučí a odejde, musí mít zázemí a vedení. Ovšem na trhu bohužel působí spousta škol nebo agentur, které chtějí jen prodat a víc je nezajímá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2009
nebo v On-line archivu.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Čtěte nás online!