5000
Předplatné jako dárek Psychowalkman Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > On-line archiv článků > Seznam vydání

Seznam vydání

Psychologie dnes

1/2015

Psychologie dnes 1/2015

Daniela Kramulová, 30.12.2014

V lednové Psychologii dnes jsme pro vás připravili:

Celý článek

Psychologie dnes 1/2015

Rizika meditace - Co byste měli vědět, než začnete

The Beastess, 30.12.2014

Meditace jsou dnes zkoumány a propagovány jakožto lék takřka na všechno, od rakoviny po schizofrenii – o „duchovním růstu“ a „osvícení“ ani nemluvě. Mohou mít vůbec nějaké negativní účinky?

Celý článek

Rizika meditace

Posedlost zdravým stravováním

Kateřina Rodná, 30.12.2014

Být zdravý, štíhlý, dávat svému tělu jen to, co opravdu potřebuje, vědomě dopřát příjmu potravy ve svém životě správné místo, to jsou bohulibé záměry. Jenže bohužel i tady platí, že nic se nemá přehánět. A tak se tu a tam vyskytnou i lidé, kteří se stali otroky zdravého životního stylu.

Celý článek

Posedlost zdravým stravováním

Chci tě, ale svobodu mám radši

Gabriela Bachárová, 30.12.2014

Nejprve svatba, pak děti. V průzkumech je toto uspořádání partnerského a rodinného života stále ideálem, ve skutečnosti se od něj začínáme vzdalovat. Stále více lidí žije ve vztazích, které ještě před pár lety plnily nezajímavou kolonku „okrajové“. Dnes už mají jistý potenciál postupně vytvořit normu partnerského chování.

Celý článek

Chci tě, ale svobodu mám radši

Umíme žít společně?

Magdaléna Vokáčová, 30.12.2014

Kateřina je třiatřicetiletá úspěšná žena, navíc velmi pohledná. Pracuje v marketingu, je zábavná a samostatná, vlastní luxusní byt, auto, má mnoho zájmů, je zvyklá cestovat. Za svůj život vystřídala jen málo partnerů. Její vztahy mají vždy stejný scénář: nezávazný flirt, hluboká zamilovanost, počátek vážnějšího vztahu…

Celý článek

Umíme žít společně?

Psychopati v top managementu

Daniela Kramulová, 30.12.2014

Jakou roli při spáchání zločinu hraje osobnost pachatele a nakolik se na něm podílí situační kontext, „příležitost, která dělá zloděje“? Jak pracovat s mladistvými pachateli? Máme šanci odhalit zločince „v bílých límečcích“ dřív, než způsobí mnohamiliardové škody? To jsou otázky, které v současné době řeší evropští kriminologové. Hovořili jsme o nich s forenzní psycholožkou Ludmilou Čírtkovou.

Celý článek

Psychopati v top managementu

Gender pohled

Helena Skálová, 18.12.2014

Genderové či feministické organizace ani jednotlivé ženy podle mých zkušeností neusilují nijak vědomě či cíleně o netradiční formy soužití. To, že existují alternativy tradiční rodiny a že jsou častější než v minulosti, souvisí s tím, jak se česká, respektive západní společnost jako celek vyvíjí a role žen i mužů se mění. Ženy jsou celkově emancipovanější, vzdělanější a logicky tak aspirují na odpovídající profesní uplatnění, které jejich nezávislost dále podporuje, a to zejména v ekonomické rovině. Ženy, které jsou takto nezávislé, vstupují do partnerských vztahů s jinými očekáváními než generace jejich matek či babiček. Od vztahu primárně neočekávají ekonomické zajištění, zpravidla již neodvozují svůj status od statusu manžela či partnera. Vztah také nepotřebují legitimizovat před svým okolím svatbou, a vzhledem k tomu, že česká společnost je převážně ateistická, není zde nijak silný tlak na sezdávání partnerství. Další rozvolňování tradičních modelů soužití je možné a je i žádoucí v tom smyslu, že lidé, ať už ženy, či muži, budou svobodnější a méně svázaní předsudky a stereotypy ve svých životních volbách. Nebezpečí zejména pro ženy může ale spočívat v ekonomických důsledcích zániků partnerství, ať už jde o rozvody, či rozchody. Ženy jsou častěji v roli samoživitelek, velmi častým problémem je neplacení výživného ze strany otců. I zde ovšem platí, že žena, která byla v partnerství či manželství emancipovaná, měla svůj vlastní příjem, ale i okruh svých přátel a prostor pro svůj osobní život, zájmy či koníčky, se s rozpadem manželství či partnerství i případnými ekonomickými důsledky vyrovnává lépe, než ta, která svůj život podřídila výhradně péči o partnera a děti. Mnoho párů s dětmi, které se rozejdou, se i po oddělení nadále často setkává. Pokud ještě nemají nové partnery, kvůli dětem a také částečně kvůli sobě se navštěvují, nebo spolu dokonce jezdí na dovolenou. Znamená to další důkaz, že vztahy jsou prostupné, nemají již pevné kontury a rozpíjejí se do mnoha forem.

Celý článek

Tlustím, tlustíš, tlustíme...

18.12.2014

SLOVO ZÁVĚREM SYLVY LAUEROVÉ

Celý článek

Pohledem psycholožky

Magdalena Frouzová, 18.12.2014

Změny v oblasti partnerství a rodiny se nedají oddělit od boje žen za rovnoprávnost. Spolu s ním mizí společenský tlak na odpovědnost mužů. Je to jako spirála, která se roztáčí. Na jedné straně ženy cítí, že se nemůžou spolehnout na odpovědnost mužů a udržují si vlastní kariéru. A současně energii k oné po tisíce let skryté podpoře mužů jako živitelů věnují sobě. A muži naopak, když tuto podporu od žen nedostávají, odmítají na sebe brát závazky. Žijí mnohdy nezodpovědný život, nechtějí se zavazovat ke starostem o děti, o rodinu. Čím víc jsou muži nezodpovědní, tím víc jsou ženy samostatnější, a tím víc se muži ocitávají v pozici toho, kdo už není potřeba a na koho ženy nakonec ani příliš neberou ohled. V partnerství roste nezávislost dvou lidí, kteří se na sebe moc nevážou ani materiálně, ani kariérně, ani ekonomicky. Dvojí kariéra znamená dvojí individualizaci, partneři mnohdy kvůli pracovnímu vytížení nemohou, ale často ani nechtějí věnovat čas na slaďování se v názorech, ve společném trávení volného času. Jsou to osobnosti, které se velmi tolerují, ale nemají zdaleka tolik společného jako dřívější partneři. Dá se říct, že až rozdíly v představách, jak moc máme být propojeni, způsobí, že se partneři nakonec rozejdou. Ze singles začátku tisíciletí se vyvinuli mingles. U nás jde hlavně o generaci tzv. Husákových dětí, které nejprve objevovaly svět, staraly se o sebe a rodit děti začaly až po třicítce. Jsou mnohdy zvyklí na vlastní životní styl a nejsou ochotni přizpůsobovat se partnerovi - a první, kdo to odnese, jsou děti. Ten lepší scénář je, že děti jsou s každým z rodičů vystaveny různým aktivitám, mohou tím získat. Základem ovšem je, aby se partneři byli schopni o dětech domluvit… Trend mingles se pravděpodobně bude dál rozvíjet především ve vyšších sociálních vrstvách. Tam, kde existuje ekonomická či emocionální závislost, nemožnost nebo neschopnost lidí vytvářet samostatně kvalitní životní programy, budou převažovat těsnější formy soužití a společné vytváření těchto programů.

Celý článek

Věra a Daniel: Dva psychologové v Etiopii

Věra Rašková, 18.12.2014

Daniel, psycholog z Etiopie, strávil krátký čas na studijním pobytu ve Švýcarsku, v posledních sedmi letech žije a pracuje v Česku. S psycholožkou Věrou Raškovou, která má naopak zkušenosti z Etiopie, si povídá o tom, jaké to je žít v odlišném konci světa a jaké úkoly stojí před etiopskými psychology. Věra: Co vás v počátcích vašeho českého pobytu nejvíc překvapilo? Daniel: Počasí. Přijeli jsme na podzim a brzo přišla zima. Pamatuji si, jak mi recepční radila, ať si vezmu teplé oblečení - zrovna byl slunný podzimní den a já jsem vycházel z hotelu jen v tričku. Pokud je v Etiopii slunečno, není nikdy zima. Někdy s kamarády říkáme, že slunce je u vás jen taková světélkující žárovka. Cesta ráno do školy ve tmě, odpoledne ze školy ve tmě, to byl úplně nový zážitek. Sníh je samozřejmě také unikátním zážitkem, nic takového v Etiopii nemáme. Co se týče přátelství, rodiny, jídla atd., zpočátku to bylo stejné jako u nás, protože jsme dál žili stejným způsobem jako doma. Například jsme si vařili etiopské jídlo, protože koření jsme měli s sebou. Nebydleli jsme v Praze, ale v Poděbradech. Čtyři Etiopové pohromadě. Pamatuju si, že jsme často všichni chodili na etiopskou kávu a tradiční etiopské jídlo Doro Wet. To vše pomáhalo naší psychice - překonat stesk po domově, strach z jazykových bariér a počasí. Věra: Když jste zmínil etiopskou kávu - také máme hezký zážitek. Byli jsme s manželem v Addis Abebě v restauraci, byli jsme jedni ze dvou hostů, takže tam byl poměrně klid. V rohu restaurace seděla žena, která připravovala typickou etiopskou kávu buna. Už jsme ten obřad přípravy znali a moc se nám to líbilo, tak jsme si objednali. Manžel se pak této dámy zeptal, zda by si ji mohl vyfotit. Ona moc nemluvila anglicky, ale pochopila a ukázala, že ne. Velmi nás odmítnutí překvapilo, protože Etiopové jsou milí a neustále přátelští. Dokonce ze „zákoutí buna“ odešla. Hned jsme dumali, zda jsme ji něčím neurazili, co se stalo… No a za pár minut se paní vrátila, převlečená v krásných šatech v národních etiopských barvách, se širokým úsměvem na tváři si sedla, pokynula a vesele koukala do objektivu. Teď už se fotila ráda! Nejkrásnější ženy

Celý článek

Homosexualita z evolučního pohledu

Jan Havlíček, 18.12.2014

Homosexuální chování, byť někdy jen náznakové, bylo popsáno u celé řady druhů obratlovců. Otázkou je, proč k takovému chování dochází.

Celý článek

Co může a nemůže grafologie?

Eva Kubová, 18.12.2014

Může grafologický rozbor písma odhalit podstatné osobnostní charakteristiky pisatele? Lze jeho výpovědní hodnotu srovnávat s psychologickými testy? Nakolik ho vůbec můžeme brát vážně? Ve škole se učíme psát všichni stejně, a přesto se naše písmo tak individualizuje, že nenajdeme dva zcela totožné rukopisy, dokonce ani u dvojčat. Toho využívá tzv. písmoznalectví při rozeznávání padělků u soudu. Fakt, že rukopis odráží naši osobnost a není pouhým výsledkem natrénovaných pohybů, ale spíše jakýmsi „mozkopisem“, dokládá řada zajímavých pozorování. Například lidé po amputaci rukou jsou schopni naučit se psát podobně jako dřív pomocí svých nohou nebo úst... Grafologie je spolehlivou psychodiagnostickou metodou - má-li k dispozici několik rukopisů dané osoby, nejlépe z různých situací či životních období, je výrazně nižší možnost zkreslení než u běžného psychologického testu, kdy víte, že právě teď „jste zkoumáni“. Na základě rukopisu je možné poznat řadu charakterových vlastností, stejně tak jako konkrétní náladu nebo celkové životní nastavení. Kvalitní rozbor vyžaduje hodiny, někdy i dny tvrdé práce. Pak teprve docházíme k závěrečné syntéze, která podléhá běžné logice jiných věd. Není to tak, že když někdo píše doleva, je citově chladný. Písmo například ukazuje, jak silné máme tendence k průměrnosti a konformitě, nebo naopak do jaké míry jsme individuální, originální, kreativní a flexibilní. Snadno vyčteme, zda tendujeme spíše k labilitě, či stabilitě, extraverzi, nebo introverzi. V kombinaci s tempem se dostáváme k určení temperamentového typu například dle Eysenckovy typologie. Nejen pro psychology, ale i pro manažery nebo personalisty je velmi přínosná diagnostika dominantních či submisivních tendencí, odhalení sklonů k racionálnímu, nebo emocionálnímu řešení konfl iktů, zaměřenost osobnosti na detail, či celek, celková vyváženost a harmoničnost osobnosti atd. Vzhledem k tomu, že grafologie je ve své podstatě precizní psychodiagnostickou metodou, založenou na principech blízkých projektivním testům, vždy dojdeme k nejlepšímu výsledku, když její závěry konzultujeme s jinými psychodiagnostickými metodami tak, jak je v praxi běžné, např. s rozhovorem, pozorováním, životní mapou, psychologickým testem či další projektivní metodou.

Celý článek

paměti Trénování může být zábava

Jakub Pok, 18.12.2014

Myslíte si, že nemáte dobrou paměť? Zdá se vám, že stále více zapomínáte a nové informace vám jdou do hlavy stále hůř?

Celý článek

POSEDLOST zdravým stravováním

Kateřina Rodná, 18.12.2014

Být zdravý, štíhlý, dávat svému tělu jen to, co opravdu potřebuje, vědomě dopřát příjmu potravy ve svém životě správné místo, to jsou bohulibé záměry. Jenže bohužel i tady platí, že nic se nemá přehánět. A tak se tu a tam vyskytnou i lidé, kteří se stali otroky zdravého životního stylu.

Celý článek

Rizika meditace

The Beastess, 18.12.2014

Co byste měli vědět, než začnete s meditováním - 1. díl

Celý článek

Osobnostní poruchy (3. díl) Schizoidní a histrionská porucha osobnosti

Miroslav Orel, 18.12.2014

„Prosím, posaďte se, pane inženýre,“ usmál se přívětivě ředitel. Muž v šedém, nevýrazném svetru se beze slova posadil. Nezvedl oči a vypadalo to, jakoby se zaměřil pouze na jeden bod na podlaze. „Pane inženýre, možná víte, proč jsem vás sem pozval. Chci vám osobně poděkovat za práci na projektu, kterou jste dokončil. Velice si vážím úsilí, které jste odvedl.“ Žádná reakce. Nebylo vůbec zřejmé, jestli slova dorazila k uším toho, komu byla určena. „Chci vám poděkovat a předat vaše záznamy, abyste mohl pokračovat. V příští výplatě, prosím, čekejte odměnu jako moje uznání. Udělal jste pro firmu opravdu kus práce,“ usmál se co nejsrdečněji ředitel. „Ano. Dobře. Děkuji,“ pronesl inženýr bez náznaku intonace a polkl naprázdno. S očima stále sledujícíma podlahu přijal objemnou složku. Ředitel se nemohl ubránit dojmu malé, šedé, plaché myšky. Svět umí být neuvěřitelně podivný, napadlo ho. Dobře věděl, že před ním sedí jeden z nejchytřejších lidí firmy. Mezi lidmi byl ale zároveň jaksi „mimo“ a byl až nápadný svou nenápadností. Jakoby v ostrém kontrastu se řediteli na malou chvíli mihl v mysli obraz jeho bývalé sekretářky a přišlo mu, že tihle dva byli jak černá a bílá. Marry - jak chtěla, aby ji oslovoval, protože Marie jí přišlo moc přízemní - byla okázale dramatická ve všech ohledech, nápadná svým oblečením, líčením i parfémy, přehnaně afektovaná a teatrální. Občas mu připadlo, jakoby potřebovala na sebe strhávat sto deset procent pozornosti všech. Vzpomněl si, jak rychle a intenzivně se uměla rozplakat, a jak rychle její slzy zase oschly i za co všechno ho pak obviňovala… Muž naproti nesměle zvedl obočí, jakoby nevěděl, co se od něj dál chce, a poprvé se krátce podíval na ředitele. „Jestli ke mně nic nemáte vy, pane inženýre, tak ode mne je to všechno,“ zvedl se ředitel a automaticky se chystal podat ruku. Inženýr však již stál zády k němu a tiše odcházel - do bezpečí své pracovny daleko od lidí, ke své práci a ke svým přístrojům… V dnešním díle se dotkneme dalších variant z kategorie specifi ckých poruch osobností - schizoidní a histrionské. Vedle sebe jsou tyto formy v mnoha aspektech kontrastní a dokládají různorodou pestrost duševních poruch. I v těchto případech nacházíme atypický profil osobnostních vlastností a dispozic, který přináší řadu problémů a komplikuje život dotyčným i jejich okolí.

Celý článek

Jak poznám, že jsem závislá?

Daniela Kramulová, 18.12.2014

V posledních letech přibývá žen, které si uvědomují, že jejich vztah k alkoholu začíná být problematický. Pomáhá jim zvládat stres a obavy ze selhání, pijí na uklidnění i ve chvílích pohody, na oslavách, ale také při obyčejných setkáních. Alkohol se stal běžnou součástí jejich života.

Celý článek

Nejvhodnější uchazeč nemusí být ten nejlepší

18.12.2014

Sociální inteligence ve firmách

Celý článek

Nočním vlakem za svobodou

Marie Těthalová, 18.12.2014

Když bylo Ruth Boswell devět let, rodiče ji jednoho dne posadili do vlaku, aby z Československa odjela až do vzdálené Anglie. A tak jí zachránili život. Ruth o své cestě za svobodou i o dětství, které poznamenala válka, jež byla na obzoru, napsala knihu Nějaká vzdálená země. V překladu Evy Hauserové ji vydalo nakladatelství Argo.

Celý článek

Pohledem socioložky

Lenka Formánková, 18.12.2014

Vnitřní motivy, proč lidé žijí „spolu, i když zvlášť“, vysvětlují jako svoji volbu. Mezi vnitřní motivy řadíme pocity nejistoty ve vztahu anebo obavu se vázat, dočasné upřednostnění kariéry nebo studia a potřebu autonomie. Pokud partneři zmiňují vnější motivy, jedná se většinou o případ, kdy jeden nebo oba partneři mají menší děti a nechtějí se sestěhovat právě kvůli nim. Další model představují starší páry, které to nechtějí z důvodu emočních vazeb ke svému bydlišti, svému předchozímu, zesnulému partnerovi a ke svým rodinám. Třetím důvodem jsou specifi cké pracovní pozice nebo studijní závazky, které drží pár nedobrovolně ve dvou domácnostech. V rámci dostupné literatury se ale objevuje otázka, co vlastně tento model vztahu znamená z hlediska společenského vývoje. Zda se jedná o novou formu partnerství, kde lidé mohou zároveň být i nebýt spolu, respektive být v partnerství a zároveň si uchovat vysokou míru autonomie. Nebo zda jde pouze o jednu fázi vztahu, která předchází nesezdanému soužití, manželství nebo rozpadu vztahu. Z hlediska socioekonomického statusu volí tuto formu spíše skupiny s vyšším vzděláním a profesním zařazením bez ohledu na věk. Podle výzkumu v americké populaci bylo mezi nimi téměř dvakrát více vysokoškoláků než u párů sdílejících jednu domácnost. Shodné zjištění přináší srovnávací studie tří západoevropských a čtyř postkomunistických zemí, kde mingles mají opět výrazně častěji vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání než singles nebo kohabitující a manželské páry. Intimní vztahy, kdy partneři nežijí ve společné domácnosti, patří k nejméně prozkoumaným formám soužití. Autoři a autorky zabývající se vztahy v pozdně moderních společnostech mluví o individualizaci životních drah v důsledku snižování významu tradice a rozvolňování rodinných vazeb. Snižuje se stabilita manželství, téměř polovina dětí se dnes rodí do nesezdaných partnerství. Zdá se tedy, že vnímání partnerského soužití se mění a posouvá k větší diverzitě jeho forem. Na druhou stranu výzkumy zaměřené na postoje říkají, že nukleární rodina stále zůstává normou a potvrzuje se to i v našem výzkumu. Současní lidé si tedy přejí žít v partnerských svazcích, ale zároveň usilují o větší autonomii a nezávislost. Potřebují mít pocit, že do partnerství vstupují a zůstávají v něm dobrovolně, a že jim tyto vztahy umožňují zůstat autentickými. Vztahy „spolu, i když zvlášť“ sice poskytují vysokou míru autonomie a zároveň zajišťují větší či menší míru intimity a citové opory, nemyslím si ale, že by se v následujících letech staly součástí mainstreamu, jako se před lety stalo nesezdané soužití.

Celý článek

1 2 
6666
Výroční konference Škola komunikace