5000
Psychowalkman Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > On-line archiv článků > Seznam vydání

Seznam vydání

Psychologie dnes

9/2016

Efektivní cesta, jak najít sám sebe

Radim Ress, 30.8.2016

Obejměte svého vnitřního kritika, Hal a Sidra Stoneovi, Portál 2016

Celý článek

Nevěřící Západ směřuje do záhuby…

MILAN PETRÁK, 30.8.2016

Islámský fundamentalismus: POSLEDNÍ SLOVO

Celý článek

Září

dak, 30.8.2016

5. září je od roku 2013 Mezinárodním dnem charity. Má být poděkováním všem jednotlivcům i organizacím, dobrovolníkům a filantropům celého světa a slaví se v den úmrtí Matky Terezy, jejíž „celoživotní práce pro ty nejchudší a nejzranitelnější je velkou inspirací“, jak prohlásil generální tajemník OSN Ban Ki-moon. Varovnou připomínkou jiných závažných problémů je Světový den prevence sebevražd vyhlášený WHO na 10. září. Každých 40 vteřin zemře na světě vlastní rukou jeden člověk, ve věku 15–44 let jde o třetí nejčastější příčinu úmrtí. Prevence spočívá mimo jiné v léčbě depresí a závislostí všeho druhu. Pomyslnou „sebevraždu“ však můžeme spáchat i hromadně, pokud uvěříme tomu, že na složité politické, ekonomické či sociální problémy existuje jednoduché řešení v podobě vlády tvrdé ruky. 15. září, Mezinárodní den demokracie by nám měl připomenout, že demokracie není automatická vymoženost, ale systém, který musíme chránit, podporovat a kultivovat. S dávkou zdravého rozumu a schopností kritického úsudku to jde přece jen o něco snáz – takže bychom měli pokud možno už od mládí pečovat také o vlastní kognitivní schopnosti. Na problémy spojené s jejich vážným úbytkem upozorňuje Mezinárodní den Alzheimerovy choroby připadající na 21. září. Ke zlepšení učení, paměti, soustředění, jakož i k prevenci duševních poruch a depresí doporučují odborníci i takové dobroty, jako jsou například čokoláda, ořechy, avokádo, losos, grepy a další citrusové plody, granátové jablko, káva… K tomu můžeme přidat i svižnou procházku, která nejen prokrví mozek, ale prospěje i krevnímu oběhu a srdci, jehož den, tedy Světový den srdce, připadá na 29. září. Možná bychom se při této příležitosti mohli v každodenním shonu zastavit a zapřemýšlet, co je vlastně naše „srdeční záležitost“. Nezapomínáme na ni? Možná bychom jí měli věnovat více času a ordinovat si do vlastního života víc radosti, aby na nás „podzimní depka“ nemohla.

Celý článek

Boj o vodu

Andrej Horváth, 30.8.2016

Ve vyprahlých oblastech severního Súdánu lidé bojují o každou kapku vody. Na rozdíl od nich si obyvatelé v povodí řeky Nilu žijí téměř královsky. Prsty pevné jako ocel sevřou lano a prudce zatáhnou. Svaly na Mahdžúbových pažích se napnou. Sotva zakřičí „hop ej hop“, přidají se další chlapi. Práce je to náročná, vědra vody je třeba vytáhnout ze sto metrů hluboké studny. V Súdánu, kde lidé pravidelně zápasí s extrémními suchy, je to ale běžný jev. V chudých oblastech chybí technika, lidé vodu vytahují holýma rukama nebo s pomocí tažných zvířat. Vodní čerpadlo v odlehlých vesnicích považují za malý zázrak, který si může dovolit vlastnit jen pár vyvolených „zbohatlíků“. Jen co přijdeme blíž a začneme náročné dolování vody fotografovat, místní se ohradí. Nakonec je obměkčí pár darovaných prázdných lahví od malinovek. Problémem je, že voda z přírodních studní by měla sloužit na zavlažování políček, ale místní ji běžně pijí, což jim způsobuje různé žaludeční problémy. Jinou vodu totiž nemají. Súdán patří mezi nejteplejší oblasti naší planety.

Celý článek

Co vlastně chci?

Tereza Baltag, 30.8.2016

S blížící se třicítkou často sílí psychické tenze, přicházejí bilancující úvahy a zneklidňující otázky: To je ten dospělý život? Neměl bych už mít trvalý vztah? Co děti? Co hypotéka? Jsem tam, kde jsem si myslel, že ve třiceti budu? Co vlastně doopravdy chci?

Celý článek

Bezstarostné mládí? Nesmysl!

Daniela Kramulová, 30.8.2016

Jsou „v nejlepších letech“, mají život před sebou a možnosti, o nichž se jejich rodičům ani nesnilo. Přesto se bojí. Z čeho mají lidé mezi dvacítkou a třicítkou největší strach a proč?

Celý článek

Houdiniho syndrom aneb když váš milovaný beze slova zmizí

Eva Dömény, 30.8.2016

Muž, který vám vyznal lásku a požádal vás o ruku, se z ničeho nic už neozve… Fenomén mizejících mužů si získává ve vztahové terminologii stálé místo. Ne nadarmo si vysloužil přezdívku Houdiniho syndrom podle proslulého iluzionisty Harryho Houdiniho. Na rozdíl od hollywoodské legendy jsou však tyto úniky pro partnerky mnohdy zničující.

Celý článek

Sundejte občas pracky z klávesnic...

Daniela Kramulová, 30.8.2016

Rozhovor o slabinách moderního člověka

Celý článek

Anketa

Denisa Kramulová, 30.8.2016

Je osm hodin ráno pro školáky brzy na začátek vyučování? Mělo by se podle Vás ve škole začínat později?

Celý článek

Upadla jsem...

Libuše Jirásková,, 30.8.2016

Ano, upadla jsem. Ne fyzicky, nýbrž psychicky. Já, ta silná, všemi profesně respektovaná, uznávaná... Své syny jsem dovedla k přesvědčení, že jejich matka všechno zvládne. Pracovala jsem několik let v manažerské pozici. Byla jsem jako pendolino. Mimo synů neexistovalo nic, co by mne limitovalo. Měli jsme mezi sebou dohodu. Přijdu domů unavená, nechají mně 20 minut relaxu. Poté už nastoupila praktičnost. Večeře, prádlo, kontrola žákovek a úkolů… Fungovalo to. Po splnění povinností jsme sedávali v kuchyni u kulatého stolu a povídali si, často to byla krásná „černá hodinka“. Když se vyskytl nějaký vážnější problém, se kterým si synové nedokázali poradit, sedla jsem do auta a vyjeli jsme si, na dnes už pro nás kultovní místo. Kopeček - posvátný, s pozitivní energií. Svěřovali se mi, já naslouchala. Sem tam něco podotkla. Vždycky jsem sázela na komunikaci. Pak přišlo něco, co by mne ani ve snu nenapadlo. Infarkt, paralýza v podstatě ve všem. Pendolino se zastavilo. A to bylo zlé. Rok jsem to omezení docela zvládala, musela jsem změnit návyky. Zpočátku to nebylo těžké - byla jsem unavená, v podstatě i ráda tomu klidu. Jak šel čas, a rekonvalescence nabídla pozitivitu, přišla další rána - invalidní důchod. Byla jsem zoufalá. Tolik jsem toužila se vrátit do práce, ale to už nešlo. Musela jsem se smířit a naučit se žít jinak. Nedokázala jsem to, nesmířila jsem se, ani se to nenaučila. Synové dospěli. Zůstala jsem sama, s přesvědčením, že je nikdy nebudu zatahovat do svých problémů... Neumím prohrávat a dávat najevo svou slabost. Snažila jsem se znovu vystoupat na schůdky toho pendolina. Marně... Samota mne překonala a já postupně nacházela klid ve víně. Pila jsem na pohodu, pletla jsem a pomalu usrkávala. Jenže denně sedmička kvalitního vína. Věděla jsem, že to není správné a mohlo by mě to přerůst. To se stalo. Nastoupily deprese, apatie a myšlenky na to, že už není důvod jít dál. Pomohl mi můj psychiatr. Po zvážení všech okolností mi doporučil hospitalizaci v léčebně, kde jsem pobyla 2 měsíce. Doba léčby byla skvělá. Byla jsem mezi lidmi, co se potýkají s životními propady. Cítila jsem se jako ryba ve vodě. Žádná samota, denní řád, komunikace na skupinách se skvělou psycholožkou. Návratu domů jsem se obávala. Zbytečně. Už to bude rok. Lhala bych, že se mne občas nezmocní ta touha po klidu se skleničkou vína. Není tak jednoduché v osamělosti najít sílu a odhodlání ke změně. Věřte mi, život za to stojí. Upadnout může kdokoli, a kdo si říká, že jemu se to nemůže stát, mýlí se. Není ostuda být na kolenou. Pokud najdete tu sílu se zvednout a řešit svou pochybnost s odhodláním, pak je to výhra. Možná ji zpočátku budete vnímat jako neřešitelnou, protože výsledek bude relativně v nedohlednu a vy přece chcete mít svou úlevu hned! Přeskákat ty kaluže bolesti, úzkostí, samoty je nutné. Zkratkovitost je nesmyslná. Pokud máte vedle sebe někoho, kdo je vaším hrníčkem čisté vody, když žízníte, buďte si nablízku. V samotě nezůstávejte, ta mrcha dokáže pohltit.

Celý článek

 1 2
6666
Výroční konference Škola komunikace