5000
Psychowalkman Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > On-line archiv článků > Seznam vydání

Seznam vydání

Psychologie dnes

10/2017

Psychologie dnes 10/2017

Matyáš Zrno, 27.9.2017

V říjnové Psychologii dnes jsme pro vás připravili:

Celý článek

Psychologie dnes 10/2017

Osm hodin spánku. Nutnost nebo mýtus?

Jaroslav Petr, 27.9.2017

Jak opravdu vypadal spánkový režim našich předků žijících ještě v těsném propojení s přírodou? Donedávna jsme se o tom mohli jen dohadovat. Teď nám odpověď nabídlo sledování lovců a sběračů z Afriky a Jižní Ameriky. Přináší řadu překvapivých odhalení.

Celý článek

Osm hodin spánku. Nutnost nebo mýtus?

Stará láska nerezaví?

Matyáš Zrno, 27.9.2017

Odkdy vlastně víme, že stará láska nerezaví? Oficiálně od roku 1852. Tehdy toto přísloví poprvé uvedl F. L. Čelakovský ve svém Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Původní latinské přísloví známe ale už ze středověku (láska, která zestarala, se změnit neumí). I kdybychom ale přísloví neznali, tak skoro není člověka, který by alespoň o nějaký příklad nerezavějící staré lásky ve svém okolí nezavadil.

Celý článek

Stará láska nerezaví?

Vztahy na dálku. Mají šanci?

Mojmír Sedláček, 27.9.2017

Je to velké téma. Právě v těchto dnech, tedy na začátku zimního semestru, odjíždí spousta studentů na mnohaměsíční zahraniční studia a stáže. Nejde však jen o studenty, řada lidí také pracuje daleko od svého domova. Delší odloučení proto snadno potká téměř jakýkoli vztah. Jak se s takovou situací vypořádat?

Celý článek

Vztahy na dálku. Mají šanci?

Chybí nám nadhled a soucit

Mojmír Sedláček, 27.9.2017

Před pár dny se v kinech objevil snímek Nerodič. Jeho autorka Jana Počtová v něm zkoumá různé podoby současné rodiny a pohled okolí zvláště na ty nestandardní. Jsem vděčná, že mě k sobě pustili tak blízko, říká režisérka o protagonistech filmu.

Celý článek

Chybí nám nadhled a soucit

OSLOVOVÁNÍ

27.9.2017

MICHELLE:

Celý článek

Už máte svého terapeuta?

27.9.2017

Psychologické služby Vladimír Marček, Ph. D., Brno-město, Sukova 49/4, tel.: 775 028 771, marcek@psychsluzby.cz, www.psychsluzby.cz

Celý článek

3 knižní tipy Portálu

27.9.2017

Miroslav Orel

Celý článek

Přijďte na kurz do Portálu

27.9.2017

KRIZE JAKO ŠANCE NA ZMĚNU

Celý článek

Co nás nezabije...

27.9.2017

V PÁTEK 6. BŘEZNA 1987 velká skupina cestujících na výletní lodi s názvem Herald of Free Enterprise opustila belgický přístav Zeebrugge směrem do Anglie. Na palubě bylo 5000 cestujících, 80 členů posádky a 1100 tun zboží. Aniž by to cestující a posádka tušili, jedna vrata na přídi nebyla zajištěna. Nikdo si nevšiml, že je něco v nepořádku, dokud se loď nezačala natáčet. Zakymácela se. Pak se bez varování během pouhých 45 vteřin převrátila. Na žádné varovné signály nebyl čas. Nábytek, osobní i nákladní auta a cestující byli bez rozdílu katapultováni směrem k přístavu. Lidé naráželi do sebe navzájem i do stěn a klouzali do ledové vody s tím, jak se kulatá okénka rozbíjela a voda zaplavovala kajuty. Vypadla elektřina. Tmou se rozléhal křik a volání plné hrůzy a bolesti. Při jedné z nejstrašlivějších námořních katastrof dvacátého století zemřelo 193 lidí. Několik měsíců po katastrofě kontaktovali právníci jednající jménem přeživších a truchlících příbuzných katedru psychologie na Psychiatrickém institutu v Londýně s žádostí o pomoc. Profesor William Yule, v té době vedoucí klinického oddělení, rychle zmobilizoval služby na pomoc přeživším a zahájil výzkumný program. Tak jsem se zapojil já. Další tři roky jsem se v rámci svého doktorského studia věnoval výzkumu přeživších a překážek na cestě k zotavení, jimž čelili. V průběhu identifikace faktorů, které se jevily jako překážky na cestě k zotavení, jsme si vytvářeli obraz toho, jak může trauma ničit lidské životy. To bylo do značné míry v souladu s ortodoxně přijímaným postojem ke škodlivým účinkům a procesům posttraumatické stresové poruchy. Přesto se během výzkumu stalo něco nečekaného. Zatímco jsme se zaměřovali na porozumění nepříznivým účinkům traumatu, začal se objevovat nový vzorec. I když 46 % respondentů uvedlo, že se jejich život změnil k horšímu, 43 % řeklo, že se jejich pohled na život změnil k lepšímu. Čekal jsem, že „k lepšímu“ uvedou někteří přeživší, ale téměř polovina z celkového počtu? Naše zjištění nebyla náhodná. Stala se základem jednoho z prvních vědeckých výzkumů, které kdy byly na téma pozitivních změn následujících po neštěstí publikovány.

Celý článek

INTERNET

27.9.2017

Koučování z pohodlí domova

Celý článek

FILM/SERIÁL

27.9.2017

Psychologické profilování na obrazovce

Celý článek

HUSÍ KEJHÁNÍ a uspávání dětí

27.9.2017

Doktor Benjamin Spock patří mezi nejvlivnější autority z oboru péče o dítě. Jeho knihy jsou obsáhlé, zaobírají se nejrůznějšími stránkami péče o děti a zpravidla prosazují citlivý přístup k dítěti. V jednom případě činí Spock výjimku. Na tu ovšem čtenáře velmi pečlivě připravuje a přesvědčivě argumentuje, že nic jiného se nedá dělat, a že i když se jeho rada může zdát na první pohled poněkud surová, je vyzkoušené, že přináší velkou úlevu rodičům na úkor velmi dočasného smutku dětí. Jde o uspávání nemluvňat. Ta často odmítají usínat sama, a pokud zjistí, že se u jejich postýlky nenachází nikdo z blízkých osob, vypukají v srdceryvný nářek. Podle Spocka nezbývá než nechat miminko zkrátka jednu noc vyplakat. To zjistí, že musí usínat samo, a následující noc již proběhne bez problému. Slavný etolog, laureát Nobelovy ceny Konrad Lorenz jednou přijal za své malé house. Bylo to snadné. Housata považují za svou matku první předmět, který spatří po svém vylíhnutí a který se hýbe. Lorenz přijal roli svědomité husí maminky a na noc si bral house do své ložnice. Zjistil, že se house opakovaně probouzí a polekaně pípá. Lorenz měl naštěstí okoukané chování dospělých hus a věděl, že k uklidnění mláďat používají jeden druh konejšivého zakejhání. Pokusil se je napodobit, house se uklidnilo a usnulo. Zanedlouho se ovšem opět vzbudilo a rituál se opakoval. Lorenz tak musel každou noc několikrát napodobovat husí komunikaci. Rozdíl ve Spockově a Lorenzově přístupu mě bil do očí. Měl jsem pocit, že člověk by se k dítěti neměl chovat hůře než Lorenz k houseti, tím spíše, že dítě je většinou vlastní, zatímco Lorenz své house adoptoval. Manželka měla stejný názor, a tak když naše miminko začalo dávat večer najevo nespokojenost, jeden z nás ho vždy šel ukonejšit. Nevím, nakolik je náš přístup přenosný, možná jsme měli nadprůměrně pohodová miminka, ale každopádně se to dalo zvládnout i bez celonočního pláče o samotě ponechaného dítěte. Když děti o trochu vyrostly, vyskytl se jiný problém – ze všech stran doslova pršící příval sladkostí. Malé dítě funguje jako magnet na bonbony a lízátka. Dostává je od příbuzných, od kamarádů, od prodavačů v obchodě či třeba coby formu pochvaly ve školce, ve škole i v kroužku. Co s tím, když víte, že taková uprostřed dne cucaná sladkost vede k utrpení u zubního lékaře? Zakázat bonbony nemůžete, protože by dítě mělo pocit křivdy, a navíc – stejně ho nemáte celý den pod kontrolou. Nedalo se nic dělat, sladkosti jsem začal od dětí „kupovat“. Za každý bonbon či lízátko dostávají bod a za ten si mohou říct o koupi něčeho jiného, dražšího. Upřímně řečeno, jsem zvědav, kam až tento nápad povede. Mladší syn má našetřeno již ekvivalent více než tisíce korun, což odpovídá zhruba stovce kusů sladkostí. Je ale docela možné, že tím unikl jedné i více plombám. A to není špatný výsledek.

Celý článek

Neukončené terapie

Tereza Baltag, 27.9.2017

Jak zabránit předčasnému odchodu?

Celý článek

PORADNA

27.9.2017

Mé předchozí vztahy byly špatné, soudím tak už jen z toho, že mě pokaždé někdo zradil - buď to bylo podvádění (v podnapilém či bdělém stavu) nebo zvaní si domů jiných žen prostřednictvím internetu. Můj poslední vztah byl tím nejhorším, partner neustále okukoval jiné ženy a prohlašoval, co se mu na nich líbí. Hnusilo se mi to. Nyní mám partnera, který mi vyhovuje po všech stránkách, avšak já se nemůžu zbavit chorobné žárlivosti na něj, resp. na jiné ženy. K tomu všemu začal pracovat u bazénu, což znamená hodně žen v plavkách. Nevím proč, nemůžu se přes to nějak přenést a nechat to být. Neustále myslím na to, že se na ně může dívat, že může myslet, na co chce, a dle mých předchozích zkušeností se mi to absolutně nelíbí. Je nějaká šance, jak se sama vzpamatovat? Jana K.

Celý článek

Prokletí hraniční poruchy

27.9.2017

Já mám klienty s poruchou osobnosti svým způsobem rád. Pamatuji si na doporučení jednoho lékaře, který trochu v nadsázce říkal, že jsou dvě hlavní strategie, jak s těmito lidmi jednat – za prvé se jim pokud možno vyhnout, a když se to nepodaří, tak s nimi jednat zdvořile, asertivně a co nejrychleji od nich zmizet.

Celý článek

1 2 3 
6666
Výroční konference Škola komunikace