5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Když se na mě díváte, nezvládnu to!

Když se na mě díváte, nezvládnu to!

Autor: Lucie Hrdličková | Datum: 2.2.2010 | Vydání: 2/2010

Bojíte se telefonovat před ostatními, být někomu představeni nebo jíst na veřejnosti? Pak trpíte sociální fobií! Sociální fobie patří mezi nejčastější úzkostné poruchy vůbec, trpí jí zhruba každý desátý člověk. Výskyt sociální fobie však může být vyšší, protože se postižení vyhýbají kontaktu s psychologem či psychiatrem a porucha je v mnoha případech neodhalena.

Do psychoterapie přichází klientka, osmadvacetiletá Ivana, jež své potíže popisuje jako neschopnost jíst s ostatními. Má silné obavy, že se jí udělá špatně pokaždé, když má při jídle s druhými volně konverzovat. „Když usednu s někým ke stolu, je to stejný pocit, jako když jste byli u doktora, on vzal takové to dřívko a strčil vám ho na vyplázlý jazyk až do krku. To máte pocit, že se hned pozvracíte. Ihned přestanu jíst a jen polykám,“ svěřuje se.

Nutkavé představy o zvracení v průběhu stolování se sice ještě nikdy nenaplnily, nicméně je nedokáže ovládnout. Diskvalifikuje ji to ze společných obědů, večeří, večírků s přáteli a návštěv. Cítí se velmi izolovaná, je sama, bez předchozích vztahových zkušeností. Pokaždé, když se pokusí usednout ke stolu s někým druhým, začíná se jí zvedat žaludek. Doma, nebo pokud jí sama v restauraci, tyto pocity nemá. Nevykazuje bulimické ani anorektické projevy a vznik svých potíží datuje od doby, kdy poprvé nastoupila do tanečních. Z rozhovoru vyplývají další důležitá anamnestická fakta: v rodině panovala silná kontrola ohledně jídla (babička přeživší koncentrační tábor považovala zbytky na talíři za hřích), v osmnácti letech zemřela klientce matka na rakovinu – byl to pro ni blesk z čistého nebe, rodiče jí diagnózu utajili.

Sociální fobie není tréma

Lidi postižené sociální fobií může kromě vystupování na veřejnosti děsit například chůze po frekventovaných chodnících, nákup v plných obchodech, používání veřejných záchodků, telefonování, společné stolování. Mívají problémy v situacích, kdy musí mluvit před skupinou lidí, jsou někomu představeni nebo se ocitli v centru pozornosti, případně když jsou kritizováni. Dělá jim potíže účastnit se zkoušek, vstupního pohovoru, testu nebo být sledováni při práci nebo při psaní. Podobným situacím, které v nich vzbuzují strach a úzkost, se vyhýbají – a jsou tím omezováni nejen v soukromém životě, ale často i v zaměstnání. Sociální fobie omezuje celkovou kvalitu života. Tím, že se postižení vyhýbají kontaktu s lidmi, dochází také k problémům v mezilidských vztazích. Strach z lidí může vést až k úplné sociální izolaci.

Sociální fobie postihuje lidi všech věkových kategorií a společenských tříd nezávisle na pohlaví. Její výskyt je nejčastější mezi 10. a 20. rokem života. Zejména se objevuje v období puberty, protože v tomto období se lidé nejvíce potýkají se svou stydlivostí, strachem z oslovení člověkem druhého pohlaví či z první milostné schůzky.

Za sociální fobii nelze počítat každý strach v určité společenské situaci. Sociální úzkost někdy pocítí téměř každý druhý člověk, ovšem u většiny lidí nevede k systematickému vyhýbavému chování. Kde je hranice mezi běžným strachem a úzkostí a tím fobickým? Úzkost u lidí trpících typickou sociální fobií bývá intenzivnější než u běžné sociální úzkosti, kdy si lidé říkají, že jim je situace nepříjemná a že ji musí nějak vydržet. O sociální fobii mluvíme tehdy, když lidé začnou z nepříjemných situací utíkat nebo se jim předem vyhýbat. Pokud sociální úzkost a vyhýbavé chování začnou významně omezovat důležité vztahy, narušují práci nebo trávení volného času, můžeme mluvit o fobii.

Když člověk trpící sociální fobií zpětně uvažuje o proběhlé situaci, jeho představa o vlastním výkonu je výrazně zkreslená k horšímu, objevují se intenzivní katastrofické myšlenky a představy vlastního znemožnění, jež jsou doprovázeny výraznými tělesnými příznaky. Společným rysem všech obávaných situací je jejich sociální kontext – je-li postižený člověk o samotě, všechen strach a úzkost jsou pryč.

Příčiny sociální fobie nejsou dosud zcela objasněny. Psychologové se shodují na tom, že lidé se sociální fobií jsou nejisté, do sebe uzavřené osobnosti, velmi těžko snášející kritiku. Mívají nápadně nízké sebevědomí a sebehodnocení a bývají přesvědčeni, že si druzí všímají jejich potíží a podle toho je hodnotí. Právě toto přesvědčení jejich úzkost dále zvyšuje. Pocity nepohody a strachu v náročných sociálních situacích, jako například při veřejném vystupování, jsou u nich mnohem silnější než u běžné populace. Překvapivé a matoucí však je, že na samotném výkonu dotyčného to nemusí být znát. Strach se však projevuje také tělesnými příznaky jako červenáním, pocitem sucha v ústech, návaly horka, pocením, zrychleným dýcháním, bušením srdce, ztuhlostí ve svalech, někdy také nucením na zvracení nebo střevními potížemi.

Léčba sociální fobie může být vedena psychofarmaky nebo psychoterapií, popřípadě jejich kombinací. Jednu z metod léčby této poruchy představuje daseinsanalýza, směr vycházející z existenciální filozofie Martina Heideggera a svým fenomenologickým přístupem navazující na dílo Edmunda Husserla.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace