5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > „Moc práce? Na to si Japonec nestěžuje,“ říká psycholog Yasumasa Otsuka

„Moc práce? Na to si Japonec nestěžuje,“ říká psycholog Yasumasa Otsuka

Autor: Daniela Kramulová, Michaela Škrábová | Datum: 2.11.2011 | Vydání: 11/2011

Pracovní doba v Japonsku patří k nejdelším na světě. V řadě profesí – vedle oněch uzákoněných 50 hodin týdně – lidé pracují další desítky hodin přesčas, mnohdy dobrovolně. A tak není divu, že významným tématem pro japonské psychology práce a zdraví je pracovní stres. Výzkumně se jím zabývá i profesor Yasumasa Otsuka z Hiroshima University.

„Moc práce? Na to si Japonec nestěžuje,“ říká psycholog Yasumasa Otsuka

Japonština má, na rozdíl od jiných jazyků, zvláštní označení pro smrt z přepracování – karoši. Co je rozhodující pro určení, že příčinou úmrtí je právě karoši?

Pro karoši je typické, že člověk pracoval po dlouhé časové období opravdu mnoho hodin denně a trpěl chronickým nedostatkem spánku. Stres z přepracování se promítá i do problémů se spaním, podílí se na vzniku deprese a na rozvoji kardiovaskulárních onemocnění a nemocí mozku.

Nemoci srdce a cév patří i v Evropě k nejčastějším příčinám úmrtí. Jak vás napadlo spojovat je právě s přepracováním?

Některé starší japonské výzkumy ukázaly kauzální spojitost mezi malým množstvím hodin spánku a kardiovaskulárními nemocemi. Právě proto se japonští psychologové začali o fenomén karoši více zajímat. I v mém longitudinálním výzkumu se ukázalo, že existuje jasná souvislost mezi dlouhými přesčasy a nemocemi srdce a cév. Srovnání s ostatními zeměmi je velmi obtížné, protože nikde jinde lidé tak dlouho nepracují. V řadě profesí totiž Japonci stráví v zaměstnání navíc 40–60 hodině měsíčně, v extrémních případech i sto hodin.

Které profese to jsou?

Karoši hrozí hlavně „bílým límečkům“, lidem v kancelářích. Nejvíce hodin pracují úředníci, manažeři, lidé ve vědě, zdravotnictví, ale i vysokoškolští učitelé jsou studentům k dispozici řadu hodin po své pracovní době. Vesměs jde o povolání, která vyžadují koncentraci, lidé musí dlouhé hodiny přemýšlet. Rizikové z hlediska karoši jsou profese, které vyžadují práci přes noc nebo dlouhé hodiny práce bez přestávky. Ve zdravotnických zařízeních například sestry a lékaři běžně pracují 36 hodin v kuse. Nárazově, zejména po živelných katastrofách, pracují mnoho hodin bez odpočinku i záchranáři, hasiči a policisté.

Ve svém výzkumu jste získal i data z jiných zemí. Co vás překvapilo?

V posledních letech se mění situace v USA, lidé pracují delší dobu než v minulosti, což nám umožnilo jisté srovnání. Mnohé příznaky jsou u lidí, kteří pracují přesčas, podobné. V jednom se však liší: V japonském výzkumu se potvrdila silná souvislost mezi depresí a dlouhými přesčasovými hodinami, ale v jiných zemích se to nepotvrdilo, což je zajímavé.

Čím si to vysvětlujete?

To je těžká otázka. Možná jeden důvod je ten, že depresi umocňuje nedostatek spánku a mnoho Japonců má právě se spaním problémy. Při dlouhých hodinách přesčasů lidé „šidí“ aktivity volného času, ale především odpočinek a spánek. K regeneraci sil považujeme za optimální spát 6–7 hodin denně, ale oni spí běžně jen tři, maximálně čtyři hodiny denně. Nemají na spaní čas, hromadí se únava, která pak následně ještě kvalitu spánku zhoršuje. Je to začarovaný kruh.

V západních zemích je frekventovaným tématem syndrom vyhoření. Zabýváte se jím také? A není právě vyhoření určitým předstupněm karoši?

Já osobně se tímto tématem zabývám jen okrajově, moji kolegové zkoumají vyhoření u zdravotních sester a učitelů. K identifikaci používali dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI). Ukázala se v něm silná korelace mezi syndromem vyhoření a interpersonálním stresem. V případě karoši nemají konflikty v mezilidských vztazích nijak zásadní vliv. Programy, které se sestavují na prevenci vyhoření nebo které by měly vyhořelým lidem pomoci, obsahují trénink sebevědomí, zlepšování vztahů mezi pracovníky, zlepšení zvládání zátěže a důležitou roli hraje i podpora nadřízeného. Zejména dva posledně jmenované způsoby intervence mohou přispět i k prevenci stresu z přepracování.

Škodí i práce, která člověku přináší uspokojení, přestože pracuje dlouho?

Uspokojení z práce je důležitý protektivní faktor – je rozdíl, jestli někdo pracuje přesčas proto, že chce, nebo proto, že musí. Podle mého výzkumu dobrovolná práce, kterou má člověk pod kontrolou, tolik neškodí. Když jsem porovnával skupiny lidí, kteří pracovali přesčas 40–60 hodin měsíčně, tak ti, co si hodiny přesčasů a volna řídili sami, měli méně úrazů, ale i zmíněných zdravotních a psychických problémů.

Poněkud jinou roli hrají peníze. Placené přesčasy, peníze navíc jsou pro mnohé zaměstnance zpočátku důležitým motivátorem. Jenže se ukazuje, že tito lidé nejsou dlouhodobě šťastní, protože peníze vlastně nemají za co utratit, resp. nemají čas je utrácet.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace