5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Černobílý svět: život v zasněženém ghettu

Černobílý svět: život v zasněženém ghettu

Autor: Markéta Hartlová | Datum: 30.11.2012 | Vydání: 12/2012

Poštu tady roznášejí policisté. Bílý člověk sem nevkročí. Zbijí každého, kdo jim nedá cigaretu. To jsou některé „ověřené údaje“ slovenského tisku z jedné romské osady, kam jsem se vydala nahlédnout do světa skutečných „cikánů“.

Černobílý svět: život v zasněženém ghettu

Ač bílá, do osady jsem vkročila, aniž by to někomu vadilo. V přátelském duchu mě třikrát pozvali na čaj. Zbít mě chtěli jen jednou, a to když jsem neprojevila hlasitý souhlas s myšlenkou, že nevěrná žena si zaslouží zabít a pak zakopat za osadou. Vzala jsem si černou lepicí pásku a přelepila všechny nápisy Nikon na svém foťáku. V prostředí, kde jste poprvé a nevíte, co můžete čekat, je všechno značkové na obtíž. „První, po čem půjdou, bude tvůj fotoaparát a peněženka,“ oznámil mi můj kolega z novin. Mám mezi Romy několik blízkých přátel a nebojím se jich, ale stejně jsem přelepila všechno, co se dalo. Seděla jsem u psacího stolu a studovala mapu. Na Slovensku je asi 650 romských osad. Vybrala jsem si jednu z nich – Plavecký Štvrtok. Do vesnice jel osobní vlak přímo z Bratislavy.

Farář: „Cikánské děti nepohřbím.“

Martin Šulík, režisér slovenského fi lmu Cigán, jednou řekl, že o romských osadách kolují stereotypní názory a že on se během natáčení setkal s bílým farářem, který odmítl pohřbít třítýdenní romské miminko bez jakéhokoli vysvětlení. Každý ovšem věděl, že jde o to, že miminko není bílé. „V osadách jsme potkali mnoho lidí, kteří touží pracovat, ale nikdo je nechce zaměstnat. Poznali jsme chlapy, kteří dělali na stavbách nejtěžší práce, ale nikdy je nezaplatili. Seznámili jsme se s ženami, které od rána do večera stojí na nohou, vaří a perou, protože se starají o jedenáct dětí. Mluvili jsme s lidmi, kteří před bídou uprchli do Anglie, vydělali peníze, vrátili se a postavili si pěkné domy. Navštívili jsme romské podnikatele, kteří mají úspěšné stavební fi rmy. Ale každá osada je jiná,“popisoval Šulík v jednom rozhovoru.

Každá osada je jiná. Ve vlaku jsem si představovala, jak bude vypadat ta „moje“ osada, Plavecký Štvrtok. Čím víc jsem se blížila k zastávce, kde jsem měla vystupovat, tím více ubývalo bílých cestujících. Před Plaveckým Štvrtokem jsem v osobáku zbyla už jen já, průvodčí a několik desítek Romů. Vlastně celá reportáž začíná už tady, v osobním vlaku číslo 2022.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace