5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Existuje recept na spokojený život?

Existuje recept na spokojený život?

Autor: Michaela Peterková | Datum: 2.2.2011 | Vydání: 2/2011

Životní spokojenost se stala předmětem odborného zájmu psychologů relativně nedávno. Dříve dávala psychologie přednost studiu nedostatků, nemocí, nepohody, v posledních desetiletích ale výrazně sílí tendence pokusit se vědecky uchopit i záležitosti opačné, a výzkumů na téma životní pohoda přibývá…

Existuje recept na spokojený život?

V psychologické terminologii se dokonale etablovaly pojmy jako well-being, životní spokojenost, štěstí nebo osobní pohoda. Psychologové zkoumají, jak se lidé cítí spokojení v nejrůznějších oblastech vlastního života (zdraví, společenský život, finanční zabezpečení, práce aj.), zkoumají souvislosti mezi různými časovými rovinami: nakolik si ti, kdo byli v minulosti spokojení, uchovali pozitivní hodnocení dodnes a co čekají od budoucnosti, případně jestli se pocity nespokojených mohou změnit – a pokud ano: kde hledat klíč ke štěstí?

Ukazuje se, že velmi významnou a na první pohled snad i překvapivou charakteristikou životní spokojenosti je její tendence ke stabilitě v čase. Úroveň spokojenosti totiž můžeme při výzkumech nejlépe odhadnout na základě dřívějších měření: kdo byl spokojený před několika lety, bude zhruba stejně spokojený i teď, a naopak. A dále – sami zkuste odhadnout, co z dlouhodobého pohledu spíše ovlivňuje míru spokojenosti: temperamentové rysy člověka, nebo události, které ho v životě potkaly? Pokud jste se přiklonili k první alternativě, máte pravdu.

Člověk zcela přirozeně usiluje o stav spokojenosti, ať už tomu dává jakákoli jména a volí jakékoli prostředky. Rovněž snažení psychologů směřuje ke zvýšení duševního komfortu jejich klientů. Dotaženo ad absurdum by toto úsilí však bylo zbytečné, pokud by úroveň spokojenosti nebylo možné z principu změnit. Naštěstí je celá věc složitější, a ačkoli existují výzkumy podporující teorii stability, má toto tvrzení řadu omezení.

Co určuje životní spokojenost?

Na vedoucí pozici určující životní spokojenost tedy máme dva kandidáty – osobnostní vlivy a vlivy prostředí.

Podle top-down (doslova shora dolů) teorie jsou tím nejpodstatnějším, co určuje životní spokojenost, osobnostní dispozice. Konkrétněji, největší důležitost je připisována dvěma temperamentovým charakteristikám: extraverzi a neuroticismu. Tyto vlastnosti jsou do velké míry vrozené, takže top-down teorie předpokládá v otázce spokojenosti významnou roli dědičnosti.

To bottom-up (zdola nahoru) teorie zdůrazňuje roli okolních událostí neboli situačních proměnných. Patří sem celá řada vlivů, např. očekávané i nečekané události, změny, stresující zkušenosti aj. Podle této představy je tedy spokojenost jedince závislá spíše na okolních vlivech než na stabilních dispozicích.

Top-down a bottom-up teorie se dnes většinou nepojímají jako soupeřící, nýbrž spíše jako komplementární. Empiricky byla prokázána tendence spokojenosti ke stabilitě (top-down teorie), ale současně je zřejmé, že její hodnoty se vlivem okolních událostí mění (bottom-up teorie).

Je to se spokojeností jako s nadváhou?

Není bez zajímavosti, že tvůrci konceptu životní spokojenosti se nechali svým způsobem inspirovat výzkumy v oblasti tělesné hmotnosti. Ty zjistily, že tělesná hmotnost každého jedince má tendenci dlouhodobě oscilovat kolem stále stejné hodno­ty. Podobný princip byl vztažen i do oblasti well-being: také individuální úroveň životní spokojenosti má jakousi relativně stálou hladinu, která se může změnit působením okolních vlivů směrem nahoru i dolů, ale po určité době se za působení homeostatických mechanismů opět ustálí na původní úrovni.

Lidé mohou zpočátku na určitou vnější událost silně reagovat, ale za čas lze pozorovat návrat k původní hodnotě spokojenosti. Ovšem ne vždy tak docela k původní – u některých jedinců má sice úroveň životní spokojenosti tendenci po výkyvu tím či oním směrem vracet se zpět k onomu hypotetickému stabilnímu bodu, ale až k němu nedojde; zůstane někde poblíž ve směru výkyvu. Pokud je takovýchto událostí více, mohou během delšího časového období znamenat i výraznou změnu životní spokojenosti – příjemné události do plusu, nepříjemné do minusu.

Kromě toho v adaptaci na životní okolnosti existují velké individuální rozdíly. Zatímco někteří lidé se adaptují rychle a relativně snadno, u jiných může vliv jisté události na spokojenost přetrvávat i mnoho let. Například ovdovění nebo ztráta zaměstnání patří mezi zkušenosti, se kterými se řada lidí nevyrovná ani po velmi dlouhé době.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2011 nebo v On-line archivu.

Literatura:

  • Blatný, M., Dosedlová, J., Kebza, V., Šolcová I. (2005). Psychosociální souvislosti osobní pohody. Brno: Masarykova univerzita & Nakladatelství MSD.
  • Blatný, M., Osecká, L. (1998). Zdroje sebehodnocení a životní spokojenosti: osobnost a strategie zvládání. Československá psychologie. 42, 1998/ 4.
  • Fahrengerg, J., Myrtek, M, Schumacher, J., Bräler, E.(2001). Dotazník životní spokojenosti. Praha: Testcentrum.
  • Fujita, F., Diener, E. (2005). Life Satisfaction Set Point: Stability and Change. Journal of Personality and Social Psychology. 88, 2005/ 1.
  • Mroczek, D. K., Spiro, A.(2005). Change in Life Satisfaction During Adulthood: Findings From the Veterans Affairs Normative Aging Study. Journal of Personality and Social Psychology. 88, 2005/1.
  • Peterková, M. (2007). Vztah výkonové motivace a životní spokojenosti, rigorózní práce. Praha: FF UK
  • Peterson C, Seligman M. (2004). Character strengths and virtues: A classification and handbook. New York: Oxford University Press/Washington, DC: American Psychological Association.
  • Park N., Petterson Ch, Seligman, M. (2004). Strengths of character and well-being. Journal of Social and Clinical Psychology 2004/23.
  • Preiss., M. (2009). Pozitivní psychologie – zkoumání ctností a charakterových předností. In Českosloveská psychologie Praha: Academia
  • Slezáčková, A. (2009). Posttraumatický rozvoj u rodičů onkologicky nemocných dětí v kontextu pozitivní psychologie – disertační práce. Brno: FF MU


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace