5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Extrémní stydlivost:proč vzniká?

Extrémní stydlivost:proč vzniká?

Autor: Eva Jedelská | Datum: 2.6.2010 | Vydání: 6/2010

Žijeme v sexuálně otevřené době. Informací je – alespoň zdánlivě – dostatek, někdy snad až přebytek. S technikou pohlavního aktu jsou děti detailně seznamované už na základní škole. V sexuologických či gynekologických ordinacích se přesto stále objevují ženy, kterým nadměrný stud či zábrany přirozené prožívání sexuality znemožňují

Extrémní stydlivost:proč vzniká?

Nikdo nám dnes už netvrdí, že sex je „povolen“ výhradně za účelem plození dětí. Nemusíme se bát, že kvůli masturbaci oslepneme nebo nám na dlaních narostou chlupy. Proč se tedy ještě stydět?

„Je důležité rozlišit dva druhy studu,“ vysvětluje sexuoložka Hana Fifková. „Existuje přirozený sexuální stud, který je ženám vlastní, patří k jejich erotické výbavě a z hlediska vývoje sexuálního vztahu je spíše produktivní. Mohli bychom ho nazývat třeba určitou cudnou vábivostí. Pak ale existuje také stud a zábrany, které ženám vztah k vlastní sexualitě komplikují. U některých žen hraje roli nízké sebevědomí, které se promítá do nespokojenosti s vlastním tělem nebo některou jeho partií. Jiné mají zábrany ve vztahu ke genitálu, ať už vlastnímu nebo partnerovu, nechtějí se samy sebe či penisu partnera dotýkat.

Zde hraje roli právě nedostatek informací, chybějící sexuální výchova, tyto ženy často vůbec nevědí, jak pohlavní orgány vypadají, ze kterých částí se skládají, co a jak funguje. K vlastnímu genitálu cítí odpor, z mužského genitálu mají strach. Absence sexuální výchovy způsobí to, že sexualitu a její projevy (zvuky, výměšky apod.) vnímají jako něco nepatřičného, neslušného, špatného.“

Jak se zdá, všeobecná informovanost o intimních otázkách není tak dobrá, jak na první pohled vypadá. Úroveň sexuální výchovy ve školách značně kolísá a její úspěšnost je přímo úměrná schopnostem, sebedůvěře a charismatu pedagoga, který ji má na starosti. Totéž platí o rodinném prostředí: pro rodiče je poměrně obtížné odhadnout správný okamžik, kdy o těchto tématech začít s dětmi mluvit. Nejdřív jim připadají „ještě moc malé“ a pak už jsou najednou „příliš velké“. „Důvěrné hovory“ s matkou nebo otcem připadají těmto dětem jako ta nejtrapnější věc pod sluncem. Hlavním zdrojem informací pro ně tedy zůstávají časopisy, internet a vrstevníci. K jakým zkreslením tu může docházet, je nasnadě.

Jde ale ještě o něco jiného. „Dívky a chlapci mají na startu při vytváření postojů k vlastní sexualitě biologicky daný rozdílný handicap, odlišné vrozené dispozice a mění se i nálada ´publika´,“ říká doktorka Fifková. „Chlapci si na penis zvykají od malička, berou ho mnohokrát za den do ruky, často s láskou a pýchou, puberta je takřka všechny lehce přistrčí k bezproblémovému zahájení masturbace, v rámci které snadno dosahují erotického vzrušení a automatického orgasmu. Společnost pak muži aktivně a intenzivně sexuálně žijícímu tleská (i když, pro mnohé z nich může být nutnost splnění předobrazu věčně nadrženého samce frustrující a není samozřejmě divu).

Dívky to mají nicméně složitější. Mnohé z nich o vlastním genitálu dlouho ani nevědí a prvním upozorněním na jeho existenci bývá nepříjemnost zvaná menstruace. Jen některé během puberty začnou masturbovat. Pro mnohé dívky a ženy nebývá k dosažení erotického vzrušení a orgasmu snadná cesta, a to ani v párovém sexu. S ženou aktivně a intenzivně sexuálně žijící má pak společenské mínění dodnes trochu problém.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace