5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Jak blízko je od umění k šílenství?

Jak blízko je od umění k šílenství?

Autor: Kseniya Uholyeva | Datum: 3.11.2010 | Vydání: 11/2010

Je pravdivá obecně rozšířená představa, že kreativní činnost je podmíněna „dotykem šílenství“ a že k umělci jaksi samozřejmě patří rozháraný osobní život s pocity osamocení a nepochopení? Psychologické výzkumy pátrají po odpovědích…

Jak blízko je od umění k šílenství?

Nevíme zatím jistě, v čem vlastně spočívá kreativita, ani ji neumíme spolehlivě měřit. Jisté však je, že u některých jedinců lze oprávněně předpokládat její nadprůměrný výskyt. Jde o příslušníky „kreativních profesí“: básníky, hudební interprety, malíře, spisovatele, hudební skladatele. Běžná představa o těchto lidech není slučitelná s duševním zdravím a klidným, spokojeným životem. Pojí se s vyšší nadílkou kreativity také vyšší pravděpodobnost, že dotyčná osoba se bude potýkat s psychickými potížemi?

Představu o „doteku šílenství“ podporují postavy známých, emocionálně nestabilních umělců jako Vincent Van Gogh, Franz Kafka, Ernest Hemingway, Fyodor Michajlovič Dostojevskij, kteří jsou široce citováni v literatuře. Pohnuté životní příběhy mnoha slavných umělců si snadno vybavíme i díky tomu, že slouží jako filmové náměty. Vzpomeňme si na filmy Amadeus Miloše Formana, Frida režisérky Julie Taymor se Salmou Hayek v hlavní roli nebo starší snímek Camille Claudel o tragickém životním příběhu francouzské sochařky Claudel a jejím vztahu s Augustem Rodinem.

Jakékoli tvůrčí nadání evokuje představu psychické dezorganizace osobnosti, hlubokou emocionalitu, bytostnou výstřednost, emocionální rozkolísanost, ambivalentnost pocitů, extrémní náladovost a hrdé samotářství, ze kterého vzejdou ta nejhodnotnější díla. Často si představujeme, že takový člověk je zcela nekonformní, žije alternativním, provokativním způsobem života, mívá neuspokojivé vztahy. Jako kdyby originalita, nadání a talent měly v sobě zabudováno i něco destruktivního. Žijí takto ale všichni umělci? Nebo většina? Nebo jen ti nejúspěšnější? Jak moc dramatický je život „běžného“ umělce?

Po souvislostech mezi vrcholným kreativním výkonem a psychopatologií pátrají i mnozí psychologové. Kladou si otázku, zda psychická nemoc kreativní proces svým způsobem umožňuje nebo jej jen provází. Slouží psychózy, poruchy osobnosti, alkoholové intoxikace jako zdroje inspirace, nebo tvůrčí proces spíše brzdí a omezují? Jsou mentální symptomy nebo emocionální dystres důsledkem kreativní činnosti (cena, kterou je nutné zaplatit za neoblomné hledání neznámého), nebo impuls, hybná síla odkrytí a inovace? Používají mnozí umělci a spisovatelé alkohol a drogy, aby utlumili svou hyperaktivní mysl, nebo aby živili svou imaginaci, když se cítí emocionálně blokovaní či intelektuálně utlumení?

Překvapivé je, že psychologické studie, které se k těmto tématům vztahují, vyznívají nejednotně: většinou, ale ne vždy, zjišťují u umělců vyšší výskyt různých psychických onemocnění, některé studie vyznívají nerozhodně, najdou se ale i výzkumy, ve kterých kreativní jedinci se jako celek jeví zdravější než populační norma. Někteří slavní umělci vedli nejspíše racionálně „zdravý“ a emocionálně stabilní způsob života, například William Shakespeare, Camille Pissarro, Svjatoslav Richter.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace