Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Jste ve vztahu dítě, rodič nebo dospělý?

Jste ve vztahu dítě, rodič nebo dospělý?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.6.2010 | Vydání: 6/2010

V období zamilovanosti se nám na partnerovi téměř všechno líbí, dokonce jsme schopni obdivovat i věci, které nám jednou budou zaručeně pít krev: roztomile může zpočátku působit partnerova nerozhodnost, manuální nešikovnost i nedostatek organizačních schopností, roztěkanost, rozmazlenost, může nás oslnit svojí rozhodností a suverenitou.

Když po čtyřletém vztahu navštívili poradnu třicetiletý Marek se stejně starou Danou, stěžovali si na časté hádky. Dana panovačně rozhodovala, co budou kdy dělat, Marek v tu chvíli neměl sílu ani chuť říct, co by chtěl on sám. Tak se stáhl do sebe – a když došlo na akci, kterou dle Dany společně naplánovali, byl otrávený, brblal a protestoval jako dítě proti rozhodnutí rodičů.

„Můj manžel je moc hodný člověk, je odpovědný, pracovitý – ale někdy mám pocit, že se ve-dle něj zadusím. Občas uvažuju o tom, že bych se chtěla rozvést. Pak si ale připadám jako nevděčná mrcha. Vždyť si vlastně nemám nač stěžovat – na manžela je spolehnutí, finančně zabezpečí rodinu, má rád mě i děti. Ale ta věčná upjatost, vážnost a nuda. Víte, on je pořád tak hrozně – dospělý,“ doplňuje po chvilce váhání sedmatřicetiletá Blanka. Přestože si manžela váží, vadí jí, že nemá smysl pro humor, že všechno, co zavání legrací a hrou, se mu zdá dětinské.

Tři v jednom

Podle amerického psychiatra Erica Berneho, zakladatele transakční analýzy, jsou v každé osobnosti zastoupeny tři složky: rodič, dítě a dospělý. V různých situacích bývá jedna z nich dominantní. „Každoročně trávíme část dovolené s přáteli – můj muž a Jarda jsou kamarádi od dětství. A jakmile se v létě sejdou, mám pocit, že se z nich zase stali kluci. Trumfují se, kdo vyjede na kole rychleji do většího kopce, vymýšlejí pro děti skluzavky do vody, jaké mívali kdysi sami,“ vypráví s úsměvem jedna z manželek, zatímco druhá zdaleka tolik pochopení nemá. „Když přijdeme do restaurace, mají na obsluhující personál hloupé poznámky jako puberťáci. Vůbec by-ste neřekli, že můj muž je uznávaný bankovní analytik,“ zlobí se na projevy dětské stránky manželovy osobnosti.

V některých vztazích se časem vytvářejí stereotypy chování, které v určitých situacích podporují například v jednom z partnerů dítě, zatímco druhý se k němu chová jako rodič či dospělý. Vnitřní konflikty však můžeme zažívat i my samy, zejména pokud se v nás sváří naše dítě s rodičem. Pro některé lidi je typické, že navenek převažuje jen jedna ze složek osobnosti – i to podstatně ovlivňuje naši komunikaci.

Jako dítě se projevuje vrozená část naší osobnosti. „Oplývá přáními a pocity, impulzy a vlastními zájmy, je plná legrace a energie. Vaše dítě může být okouzlující a dětské, ale někdy je také rozčilující a dětinské. Je přímočaré, upřímné a mluví od srdce. Ale umí být také potměšilé a vzpurné,“ vysvětlují v knížce Deset tajemství lásky manželé Biddulphovi. Naše vnitřní dítě může říkat například tohle: „Páni, to je bezva!“; „Už dvakrát jsi do mě strčil!“; „Jsem smutná, proč všechno hezké končí?“; „Strašně jsem se bála, když auto dostalo smyk a klouzalo po silnici.“

Naproti tomu rodič představuje složku osobnosti, kterou jsme od dětství postupně získávali s tím, jak naše paměť zaznamenávala slova a chování dospělých autorit směrem k nám. Nejprve rodičů, prarodičů, na mnohých stránkách naší rodičovské složky osobnosti se podepsali i učitelé. „Taková sdělení (pozitivní i negativní) nám znějí v mozku po celý život, pokud jim to dovolíme,“ říkají Biddulphovi a z promluv vnitřního rodiče, které mívají často povahu příkazů, zákazů, rozkazů a pravidel, považují za typické například: „Ty jsi hloupá!“; „Jsi tak chytrá, že na to přijdeš!“; „Velcí kluci nebrečí.“; „Měl by sis odpočinout.“; „Jez zeleninu!“; „Zase nic ne-umíš!“

„Rodič v naší hlavě může být vlídný, mírný povzbudivý, ale může být také tvrdý, obviňující a dotěrný – to záleží na výchově. Obvykle však máme co do činění se směsicí užitečných i zraňujících sdělení, protože žádný rodič není dokonalý,“ říkají autoři Deseti tajemství lásky.

Dospělá složka naší osobnosti vzniká tím, jak zpracováváme a hodnotíme informace na základě vlastní zkušenosti a rozumového poznání. Osobnostní zralost pak znamená, že dokážeme vnitřně naslouchat hlasům všech tří složek a jejich působení harmonicky vyvažovat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2010
nebo v On-line archivu.

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0