Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Jste ve vztahu dítě, rodič nebo dospělý?
Jste ve vztahu dítě, rodič nebo dospělý?
Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.6.2010 | Vydání: 6/2010
Vypadali jako takový pěkný pár, na první pohled se k sobě hodili – kdo je znal jen vzdáleně, nechápal, proč se rozešli. Kdo je znal důvěrněji, nechápal, jak spolu mohli zůstat tak dlouho – způsob, jakým spolu partneři komunikují, leccos napoví…

Když po čtyřletém vztahu navštívili poradnu třicetiletý Marek se stejně starou Danou, stěžovali si na časté hádky. Dana panovačně rozhodovala, co budou kdy dělat, Marek v tu chvíli neměl sílu ani chuť říct, co by chtěl on sám. Tak se stáhl do sebe – a když došlo na akci, kterou dle Dany společně naplánovali, byl otrávený, brblal a protestoval jako dítě proti rozhodnutí rodičů.
„Můj manžel je moc hodný člověk, je odpovědný, pracovitý – ale někdy mám pocit, že se ve-dle něj zadusím. Občas uvažuju o tom, že bych se chtěla rozvést. Pak si ale připadám jako nevděčná mrcha. Vždyť si vlastně nemám nač stěžovat – na manžela je spolehnutí, finančně zabezpečí rodinu, má rád mě i děti. Ale ta věčná upjatost, vážnost a nuda. Víte, on je pořád tak hrozně – dospělý,“ doplňuje po chvilce váhání sedmatřicetiletá Blanka. Přestože si manžela váží, vadí jí, že nemá smysl pro humor, že všechno, co zavání legrací a hrou, se mu zdá dětinské.
Tři v jednom
Podle amerického psychiatra Erica Berneho, zakladatele transakční analýzy, jsou v každé osobnosti zastoupeny tři složky: rodič, dítě a dospělý. V různých situacích bývá jedna z nich dominantní. „Každoročně trávíme část dovolené s přáteli – můj muž a Jarda jsou kamarádi od dětství. A jakmile se v létě sejdou, mám pocit, že se z nich zase stali kluci. Trumfují se, kdo vyjede na kole rychleji do většího kopce, vymýšlejí pro děti skluzavky do vody, jaké mívali kdysi sami,“ vypráví s úsměvem jedna z manželek, zatímco druhá zdaleka tolik pochopení nemá. „Když přijdeme do restaurace, mají na obsluhující personál hloupé poznámky jako puberťáci. Vůbec by-ste neřekli, že můj muž je uznávaný bankovní analytik,“ zlobí se na projevy dětské stránky manželovy osobnosti.
V některých vztazích se časem vytvářejí stereotypy chování, které v určitých situacích podporují například v jednom z partnerů dítě, zatímco druhý se k němu chová jako rodič či dospělý. Vnitřní konflikty však můžeme zažívat i my samy, zejména pokud se v nás sváří naše dítě s rodičem. Pro některé lidi je typické, že navenek převažuje jen jedna ze složek osobnosti – i to podstatně ovlivňuje naši komunikaci.
Jako dítě se projevuje vrozená část naší osobnosti. „Oplývá přáními a pocity, impulzy a vlastními zájmy, je plná legrace a energie. Vaše dítě může být okouzlující a dětské, ale někdy je také rozčilující a dětinské. Je přímočaré, upřímné a mluví od srdce. Ale umí být také potměšilé a vzpurné,“ vysvětlují v knížce Deset tajemství lásky manželé Biddulphovi. Naše vnitřní dítě může říkat například tohle: „Páni, to je bezva!“; „Už dvakrát jsi do mě strčil!“; „Jsem smutná, proč všechno hezké končí?“; „Strašně jsem se bála, když auto dostalo smyk a klouzalo po silnici.“
Naproti tomu rodič představuje složku osobnosti, kterou jsme od dětství postupně získávali s tím, jak naše paměť zaznamenávala slova a chování dospělých autorit směrem k nám. Nejprve rodičů, prarodičů, na mnohých stránkách naší rodičovské složky osobnosti se podepsali i učitelé. „Taková sdělení (pozitivní i negativní) nám znějí v mozku po celý život, pokud jim to dovolíme,“ říkají Biddulphovi a z promluv vnitřního rodiče, které mívají často povahu příkazů, zákazů, rozkazů a pravidel, považují za typické například: „Ty jsi hloupá!“; „Jsi tak chytrá, že na to přijdeš!“; „Velcí kluci nebrečí.“; „Měl by sis odpočinout.“; „Jez zeleninu!“; „Zase nic ne-umíš!“
„Rodič v naší hlavě může být vlídný, mírný povzbudivý, ale může být také tvrdý, obviňující a dotěrný – to záleží na výchově. Obvykle však máme co do činění se směsicí užitečných i zraňujících sdělení, protože žádný rodič není dokonalý,“ říkají autoři Deseti tajemství lásky.
Dospělá složka naší osobnosti vzniká tím, jak zpracováváme a hodnotíme informace na základě vlastní zkušenosti a rozumového poznání. Osobnostní zralost pak znamená, že dokážeme vnitřně naslouchat hlasům všech tří složek a jejich působení harmonicky vyvažovat.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2010
nebo v On-line archivu.
![Portál [logo]](/cstat/images/design/portal.png)

