5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Kdo neskáče, není... - Sonda do psychologie sportovních fanoušků

Kdo neskáče, není... - Sonda do psychologie sportovních fanoušků

Autor: Eva Tomková | Datum: 31.8.2012 | Vydání: 9/2012

„Fotbal není otázkou života a smrti. Je mnohem důležitější,“ řekl Woody Allen. V momentě, kdy jemná blondýnka sedící na tribuně vedle mě mi do ucha zakřičela nepublikovatelné vulgární slovo, a to jen proto, že rozhodčí vytáhl červenou kartu, pochopila jsem, že Woody Allen velmi trefně popsal mentální rozpoložení většiny sportovních fanoušků.

Kdo neskáče, není... - Sonda do psychologie sportovních fanoušků

Žili jste letní olympiádou? Drželi jste pěsti našim na Euru 2012 a prožívali s nimi zklamání? Pokud patříte do rodiny sportovních fanoušků, možná vás bude zajímat, co o tomto celosvětovém fenoménu soudí psychologové.

Modlitby za úspěch

Je rok 52 našeho letopočtu. Nikoliv však po Kristu, ale po Maradonovi. Takhle nějak by se počítal čas, kdyby se většina lidstva stala členy nové Maradoniánské církve – náboženství, ve kterém se místo Ježíše či Buddhy uctívá argentinský fotbalista Diego Maradona. Ačkoliv to zní spíše jako vtip, je to pravda. Církev uctívající fotbalistu skutečně existuje. V Dánsku o ní před dvěma lety vznikl dokument Fotbal je Bůh.

Tvrdé jádro náboženské obce čítá přes 400 „maradoniánských bratrů“, členů je však údajně až 40 tisíc v 54 zemích světa. Ti místo bible používají sportovcovu autobiografii „Já jsem Maradona“ a každý rok slaví svoje „Vánoce“, tedy hráčovy narozeniny. Paradoxní přitom je, že jednomu ze dvou nejslavnějších gólů Maradony se říká „boží ruka“ – byl totiž v rozporu s pravidly fotbalu zahrán rukou, což hráč nepoctivě přiznal až po šestnácti letech (při zápasu uváděl, že míči pomohla do branky ona neviditelná „boží ruka“, rozhodčí gól chybně uznal). Ať už se ovšem může uctívání argentinského sportovce zdát jakkoliv zvláštní, psychologové se shodují, že „fanouškovství“ má mnoho rysů společného s náboženstvím (Wann 2001, Barber 2012). „Všimněte si podobností mezi slovníkem fanoušků a věřících. Používají výrazy jako víra, oddanost, uctívání, rituál, obětavost, oběť, závazek, duch, modlitba, utrpení, svátek a oslava,“ uvádí Daniel Wann, vedoucí sportovní psycholog z Murray State University. Wann a jeho spolupracovníci poznamenávají, že odborníci někdy označují sport jako „primitivní polyteismus“, kde „diváci uctívají jiné lidské bytosti a jejich úspěchy“ na „stadionech, které připomínají katedrály, jež shromažďují následovníky sportovních hrdinů a ve kterých se odehrávají modlitby za jejich úspěch“.

Wannův statistický průzkum překvapivě prokázal, že fanoušci jsou poměrně duchovně založení a dokonce tvrdí, že mužští fanoušci mají lepší manželství, než je průměr ve společnosti. Někteří spoluautoři studie zjistili, že věrnost týmu fanouškům pomáhá najít v jejich životech řád a smysl. Výrazným motivem však byl především únik z každodenních problémů – a to zase poukazuje na spíše náhražkovitou povahu fanouškovství.

Fotbalista: můj pán a hrdina

Vztah obdivovatelů k Maradonovi zase připomíná nejvíce klasickou „parasociální interakci“. Jde o neskutečný, imaginární vztah, který si například televizní divák vytvoří k postavě (a herci) z televizního seriálu. Velmi podobný vztah mají fanoušci ke svým sportovním hrdinům. Tato interakce se formuje dlouhodobým sledováním celebrity – jedinci pak mohou dospět k pocitu, že velmi dobře znají pocity, chování, vkus či vztahy svého hrdiny – a v důsledku toho se chovají, jako by šlo o jejich blízkého přítele. Naproti tomu pro celebritu tyto jednotlivé vztahy nejsou důležité a vlastně neexistují. I proto setkání fanoušků s hvězdami často vypadá jako setkání někoho s přítelem, kterého neviděl už čtyřicet let, a tak si nemůže vzpomenout ani na jeho jméno.

Vítězství týmu? Rosteme s ním.

Je běžné a normální, že pokud člověk zaznamená úspěch, snaží se druhým ukázat, jak k němu sám přispěl. Méně racionální – o to však zajímavější – se jeví snaha odkazovat se na spojení s jinou osobou, která byla úspěšná. A právě tak se chovají sportovní fanoušci. Termíny BIRG a CORF popisující tento fenomén i jeho opak se objevily poprvé ve studii v Journal of Personality and Social Psychology z roku 1976 (Cialdini, Borden). Jedná se o zkratky. Anglické sloveso BIRG je zkratkou „Basking in Refl ected Glory“ čili „vyhřívání se v odražené slávě“. Výzkum ukázal, že fanoušci studentských týmů používali po vyhraném zápase ve větší míře zájmeno „my“, aby ukázali své ztotožnění s úspěšným sportovním klubem. Nosili také více jeho dresy. Naproti tomu po prohraném utkání nastupuje chování CORFing, tedy „Cut Off Refl ected Failure“ neboli doslova „odříznutí odraženého selhání“. Po prohraných utkáních se méně stálí fanoušci od týmu distancují, používají více zájmeno „oni“ a vyhýbají se nošení znaků neúspěšného klubu. U skalních fanoušků, kteří jsou věrní svému týmu, je ovšem tento efekt slabší.

Studie z roku 1998 vedená Paulem Bernhardtem (profesorem z Frostburg State University) zjistila, že hladina testosteronu vzrostla o asi 20 % u fanoušků vítězného týmu a snížila se asi o 20 % u fanoušků klubů, které prohrály. Někteří výzkumníci věří, že tento eustres (euforie + stres) by mohl být i návykový. Jiný výzkum, který prováděl profesor Edward Hirt z Indiana University, prokázal, že fanoušci jsou po vyhraném zápase sebevědomější a cítí se lépe. Výhra oblíbeného sportovního klubu zvyšuje u fanoušků pocit vlastní sexuální přitažlivosti, síly či mentální výkonnosti. Při prohře tyto pocity mizí.

V dresu do práce. Pro štěstí.

Další jev, který lze u sportovních fanoušků vysledovat, je znám jako „pověrčivé podmiňování“. Tento termín zavedl americký psycholog B. F. Skinner. V rámci jedné série pokusů odměňoval holuby – odměna přitom přicházela ve zcela náhodných intervalech. Holubi se učili a s dalšími odměnami opakovali tu svou činnost, která předcházela odměnám v minulosti. Šlo o drobnosti, například pohyby hlavou nebo tělem. Logická a přímá souvislost mezi opakovaným chováním a výsledkem přitom neexistovala. Skinner to označil za „pověrčivost“.

Stejně tak náhoda postupem času může pověrčivé chování oslabovat, nebo naopak posilovat. A právě tak se chovají i sportovní fanoušci: řada z nich tvrdí, že sledování zápasu, například v televizi, může ovlivnit jeho výsledek. Takový fanoušek například o prohrané hře prohlásí: „Smůla že jsem neviděl ten zápas, protože jsem musel jet na služební cestu. Kdybych se díval, tak bychom vyhráli.“ Mnoho fanoušků si také uváže určitým způsobem šálu nebo nějak nasadí klobouk. Když tým vyhraje, uvážou a nasadí si je příště stejně, když prohraje, styl nošení příště změní. Podobně to platí i o nošení různých talismanů, řetízků či přívěšků.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace