5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Kdo se stane teroristou?

Kdo se stane teroristou?

Autor: Kateřina Rodná | Datum: 29.9.2011 | Vydání: 10/2011

Hroutící se budovy newyorských Dvojčat. Roztrhané vagóny, mrtvá těla v Madridu, obraz zkázy v londýnském metru… Hrůza, zděšení, vztek. A všudypřítomná otázka: co vede mladé lidi k tomu, aby zahodili vlastní život a stali se masovými vrahy lidí, které nikdy neviděli?

Kdo se stane teroristou?

Už po útocích z jedenáctého září se objevilo nepřeberné množství pokusů vysvětlit, proč se člověk stává teroristou-atentátníkem. Bohužel, většinou měli oslovení odborníci po ruce jen odpovědi spíš akademického rázu. „Smutná pravda ve výzkumu terorismu je, že 99 % všech, kdo o tomto tématu hovoří, nikdy s teroristou nemluvilo, dokonce ani s uvězněným,“ píše Alex P. Schmid, renomovaný nizozemský expert na terorismus v předmluvě k jedné ze základních publikací k tomuto tématu. Jde o knihu Talking to the Enemy, kterou v roce 2010 vydal antropolog a přední autorita ve výzkumu pozadí terorismu Scott Atran.

Děsivé obrázky obětí útoků v nás vyvolávají obraz pološíleného fanatického vyznavače radikálního islámu – představu, která, jak se zdá, má s realitou jen pramálo společného. Kdo tedy jsou lidé, kteří se rozhodnou zemřít a zároveň povraždit co možná nejvíc jiných lidí? Odkud se berou, jaké jsou jejich kořeny? Jaké mají rodiny, jaké vzdělání, proč ze všech možností, které jim život nabízí, zvolí takový osud?

Představy a realita

Marc Sageman, americká kapacita na výzkum terorismu, který v osmdesátých letech minulého století pracoval pro CIA v Afghánistánu a Pákistánu a od roku 1994 pracuje jako forenzní psychiatr, popisuje typického teroristu úplně jinak, než bychom asi čekali.

Sageman prostudoval mimo jiné životopisy stovek islámských teroristů z okruhu těch, kteří stáli za útoky z 11. září, a běžné představy se nepotvrdily. Typický terorista nepocházel z nejchudších zemí světa, jako je Afghánistán. Nepatřil ani k nejchudším vrstvám obyvatel, naopak, obvykle byl z vyšší či střední třídy společnosti. Nebyl to analfabet bez vzdělání a rozhledu. Naopak, více než šedesát procent teroristů mělo dobré vzdělání. A ani náboženským pozadím nebo rozháranými rodinnými poměry nelze vysvětlovat, proč se tito mladí lidé přiklonili k teroru – většina z nich pocházela z normálních, láskyplných rodin, většinou jen slabě náboženských. Nikdo ze stovek zkoumaných lidí nebyl v minulosti trestán za násilnou kriminalitu, a dokonce se mezi nimi objevilo méně osob s psychotickými symptomy ve srovnání s běžnou populací.

Jednoduše řečeno, podle Sagemana není typický terorista nevzdělaný, neprivilegovaný, chudý, fanatický zastánce radikálního islámu s kriminálním pozadím, který sní o mučednické smrti a sexu s pannami v ráji. Není ani zlý ani šílený. Spíš než zvláštnostmi ve struktuře osobnosti se jeho rozhodnutí pro násilí dá vysvětlit okamžikem a místem, kde se setkal s myšlenkou na terorismus.

Mladí a neklidní

Podle Atrana se teroristy stávají většinou mladí muži často z muslimského prostředí, kteří se nacházejí v přelomové situaci. Jsou to imigranti, studenti, mladíci, kteří v novém prostředí hledají kamarády, partnerku nebo zaměstnání. Typicky se také cítí určitým způsobem zneuznaní a přehlížení – politicky, ekonomicky, sociálně. Podle Sagemanovy studie žilo ve chvíli, kdy se rozhodli přidat k džihádu, sedmdesát procent z těchto lidí v zahraničí. Dalších deset procent byli mladí lidé ze západní Evropy, kteří patřili k druhé generaci imigrantů z Maghrebu. Lidé bez kořenů a lidé neklidní, jak říká Atran. Mladí lidé, často v cizím prostředí, kteří hledají vlastní sociální identitu a skupinu, do které by se mohli zařadit.

Na první pohled je zarážející, jak málo žen je mezi teroristy. Podle Izraelce Ariela Merariho, který shromáždil a vyhodnotil dostupná data, jsou z 95 % sebevražednými atentátníky muži. Podíl žen se liší v závislosti na skupině, ke které teroristé patří. Mezi lidmi, kteří mají blízko k al-Kajdě, je žen méně než dvě procenta. Obecně, pokud jde o atentátníky motivované primárně islamistickou ideologií, nenajdeme mezi nimi téměř žádnou ženu. Naopak, jestliže důvody k terorismu souvisejí spíš se sounáležitostí k určitému národu, národnosti, podíl žen dramaticky roste. Například mezi pachateli čečenské národnosti, jejichž pohlaví bylo určeno, je téměř padesát procent žen.

„Mládež dává obecně přednost činům před slovy a výzvám před klidem,“ řekl Atran ve svém vystoupení v americkém Senátu. Podle něj je to „důležitý důvod, proč se tolik z těch unuděných, nedostatečně vytížených a překvalifikovaných, kteří mají zároveň malou naději do budoucna, spolu s přáteli přiklání k džihádu.“

Podle údajů Galuppova Institutu považovalo sedm procent všech muslimů útoky z 11. září za zcela oprávněné. Těchto sedm procent můžeme považovat za radikály. Muslimů je celosvětově přes miliardu, sedm procent radikálů mezi nimi tedy tvoří úctyhodný počet. Ke skutečnému násilí se ovšem uchýlí jen mizivá část z nich, podle Atrana jen několik tisíc. Atran upozorňuje, že džihádismus je nadnárodní sociální a politické hnutí. Z rozhovorů, které vedl v Saúdské Arábii se zadrženými dobrovolníky, kteří se přihlásili do Iráku, vyplynul kromě mnoha rozdílných důvodů jeden univerzální: Po celém světě Západ ohrožuje muslimy a džihád je jediná cesta, jak tomu učinit jednou provždy přítrž. Jednoduché heslo, slibující, že podílet se na ušlechtilém boji může každý, byť jen omezenými prostředky. Přiklonit se k džihádu umožní člověku podílet se na dobrodružství přinášejícím vzrušení z akce, odměnu ze sounáležitosti ke skupině podobně smýšlejících a skutečné uznání od ostatních.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace