5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Kritický bod ve vztahu? Konec rodičovské dovolené, říká Radka Dudová

Kritický bod ve vztahu? Konec rodičovské dovolené, říká Radka Dudová

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 29.6.2012 | Vydání: 7-8/2012

Sociologické výzkumy ukazují, že manželství už nevnímáme jako celoživotní svazek. Naopak vůbec nepotvrzují, že by muži pečující o domácnost a děti nebyli pro své manželky dostatečně atraktivní – po rozvodu však bývají ženy nepříjemně překvapeny, jak její „bývalý“ o potomky bojuje. „Je to přitom jen logický důsledek genderové rovnosti,“ říká socioložka Radka Dudová.

Kritický bod ve vztahu? Konec rodičovské dovolené, říká Radka Dudová

Občas slýcháme, tu jako konstatování, tu jako varování, že tradičnímu rodinnému soužití odzvonilo. Je to podle sociologických průzkumů opravdu tak?

Pokud tradičním modelem soužití myslíme konstelaci muž, žena, děti, je pořád atraktivní, není na ústupu. Jen už není nutně považovaná za celoživotní soužití a nemusí být stvrzená manželstvím. Před pár lety jsem sbírala data k výzkumu o formách soužití a vyšly mi zhruba čtyři skupiny: tradicionalisté, zastánci modernizovaného manželství, tolerantní a individualisté. Zajímavé přitom je, že k těm nejvyhraněnějším patřili příslušníci starší generace – ženatí a vdané uznávali nejčastěji tradiční manželství, nepodporovali ani soužití na zkoušku, zatímco starší rozvedení byli k úplné nukleární rodině i k jiným typům soužití nejkritičtější a podporovali oddělené bydlení partnerů, singlovství i pozici osamělého rodiče. Mezi mladšími respondenty byli spíše tolerantní, kteří v zásadě souhlasili s názorem, že jde o soukromou věc každého člověka, a „brali“ všechny eventuality od manželství přes vztahy na dálku až po spolubydlení s kamarády. Nejpočetnější skupinou respondentů (33 %) byli zastánci modernizovaného manželství, kteří byli tolerantní i k nesezdanému soužití a ke znovu složeným rodinám po rozvodech, ale rozhodně chtěli žít v páru. Názory se nelišily podle vzdělání ani podle příjmu dotazovaných.

Možná ještě poznámku ke statistickému růstu počtu rozvedených v posledních letech. První výsledky sčítání lidu ukazují, že se výrazně mění rodinný stav lidí hlavně v nejstarší generaci. Zatímco dříve to byli buď manželé, nebo ovdovělí, teď dospěla do kategorie starších 65 let generace, která se už v 60. letech začala rozvádět. Naopak průměrná délka manželství se prodlužuje. Je zhruba 14 let, takže není pravda, že se nejčastěji rozvádějí mladí, nezkušení lidé, kteří neumějí řešit první partnerské neshody.

Nicméně co je prvním skutečně kritickým bodem v partnerství?

Celkem jednoznačný závěr i ze zahraničních výzkumů je, že kritickým momentem je narození dětí. V bezdětném partnerství obvykle funguje demokratické dělení úkolů v domácnosti, vaří a uklízí ten, kdo má víc času. Pokud to nefunguje, ženy obvykle neprotestují, tak moc jim to nevadí. Práce není tolik, takže se o ni nakonec postarají. Ještě po narození dětí, v průběhu rodičovské dovolené, to funguje podobně. Jak žena nastoupí do práce, objeví se problém. V české společnosti je tohle rozdělení rolí typické. Navíc máme evropskou raritu: ženy jsou na plný úvazek doma 3–4 roky s jedním, 6–7 let se dvěma dětmi a převezmou všechny úkoly spojené s domácností. Pak nastane zlom, protože nastoupí do práce na plný úvazek – šance sehnat práci na částečný je mizivá.

Tehdy jsou ženy v manželství nejméně spokojené, protože opravdu naplno jedou na ty pověstné dvě směny. Změnit nastavení rodiny je složité, donutit muže, aby po letech začal něco dělat, jde těžko – pracuje přece pořád stejně a ještě si má k tomu přibrat kus domácnosti? Musel by se něčeho ve svém volném čase vzdát a to je náročné, nechce se mu. Ukazuje se, že české ženy se to snaží spíš zvládat samy, než by donutily muže, aby se víc podílel. Právě v tuhle chvíli jim partneři přestávají imponovat. Mají pocit, že je muž nepodporuje, nechápe je, nevyjde jim vstříc, cítí se v téhle situaci samy.

Nakolik je to v zahraničí jiné?

Já mám osobní i výzkumnou zkušenost s Francií a Holandskem, kde fungují odlišné modely. Ženy ve Francii pracují pořád, i když mají děti. Problém péče o děti a domácnost se řeší od samého začátku, partneři se dělí, není ten ostrý přelom jako u nás, i když rozdělení úkolů také není úplně rovnoměrné.

Ve Francii je vcelku běžné děti někomu svěřit – instituci či alternativním formám hlídání, které jsou podporované státem. Zaměstnat chůvu doma se vyplatí pro rodinu s více dětmi nebo při větším výdělku. Regionálně dobře dostupná je péče mateřských asistentek. To znamená, že žena u sebe doma hlídá třeba čtyři děti. Mateřské asistentky mají profesionální statut, existují přesně daná pravidla, pečovatelky mají předepsanou minimální kvalifikaci. Jeslí není dostatek, navíc polovina jich je v Paříži. Nicméně považuje se za samozřejmost, že dítě starší půl roku někam dáte.

V Holandsku je model částečného úvazku. Tam 70 % žen pracuje na částečný úvazek bez ohledu na to, jestli má děti, nebo ne. Pracují například čtyři dny v týdnu a v okamžiku mateřské dovolené se úvazek ještě o den sníží. To platí pro oba rodiče, žena pracuje o den méně, muž taky. Pokud se v péči střídají, už nezbývá tolik dní, kdy je potřeba hlídání. Řeší se to s pomocí babiček, které mají taky snížený úvazek, nebo jeslí.

Ve skandinávském modelu je podpora rodičů individuální, výhody čerpá žena i muž. Část z rodičovské dovolené je vyhrazena otci, a pokud si ji nevybere, rodina o tuto část přijde. Stejně fungují daňová zvýhodnění – rodina není daněna společně, ale každý z partnerů má nárok na určitý odečet. Když jeden nepracuje, nemá si od čeho odečítat. Zároveň jsou dostupná i zařízení péče o děti. Rodičovská dovolená je na evropské poměry dlouhá, i rok, ale rodičovské náhrady dosahují 80–90 procent platu. Takto jsou oba dva rodiče podporováni v tom, aby se podíleli na péči i na práci. Každopádně všude jinde v Evropě se děti nesetkávají s tím, že do tří let jsou doma a pak hned na plný úvazek v zařízení.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace