5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Města v ohrožení

Města v ohrožení

Autor: Václav Cílek | Datum: 31.8.2012 | Vydání: 9/2012

Nejsem škarohlíd. Prostě mám zkušenost Říma, který se po zhroucení říše změnil z metropole o skoro milionu obyvatel na městys o méně než 50 tisíci lidí. Viděl jsem Athény, které nikdy nebyly velké, v roce 1810 měly jen pět tisíc obyvatel, a dnes jich mají pět milionů.

Města v ohrožení

Města středních klimatických šířek, která mají méně než milion obyvatel, jsou obklopena pásem lesů či polí a kde prší skoro každý měsíc, mne naplňují klidem. Vnímám je jako kapku vody, kterou zevnitř nafukujeme a výsledný útvar má sice svůj vymezený čas, ale bublina má široké stěny a nepraská. Naproti tomu velká města v pobřežních nížinách či polopouštích jsou nafouklá na samotnou únosnost svých tenkých elastických stěn, protáčí se vzduchem a vrhají kolem sebe zajímavé barevné odlesky. Žijí intenzivně na pokraji možné smrti. Nade vše mám rád Káhiru, která se přelila přes ornou půdu nilského údolí a dosáhla dvaceti milionů obyvatel. Možná jich je o dva miliony víc nebo méně, nikdo to neví.

Přechodná období

Města mají svá stálá staletí jako v Evropě zhruba v letech 1280–1500, ale také období prudkého růstu jako v renesanci, kdy během jednoho století mnohá z nich zdvojnásobila počet svých obyvatel. V jiných obdobích (jako třeba Budapešť pod osmanskou vládou nebo německá města během třicetileté války), prudce upadají na polovinu, či dokonce třetinu počtu obyvatel nebo obyvatelných domů. A tento obraz je ještě dramatičtější, když volíme archeologické měřítko proměny: Alexandrie roste z rybářské osady v milionové helénské velkoměsto velikosti Říma, upadá na menší obchodní osadu, pak v 19. století vyrůstá na egyptskou riviéru a opět přerůstá antické základy. Velikost není jediným měřítkem – na místě Alexandrie se kdysi prodávaly ryby a obilí, později obchodní náklady slonoviny ze Sudánu, státní banky půjčovaly na předem regulované a odstupňované úroky a pak zase rybáři měnili místní ryby za pšenici z delty nebo Fajúmu. A podobně se můžeme bavit o knihovnách nebo bozích.

Naše každodenní zkušenost je zkušenost extrémního přechodného období, kdy se město nezvětšuje dvakrát jako v 16. století, ale třeba tisíckrát jako současné Athény. Tuto zkušenost bereme jako přirozený stav světa, ale ve skutečnosti to je anomálie – dějinný záblesk, jejíž magnituda nemá v dějinách člověka žádnou obdobu.

Káhira: hořící pochodeň v rukách Alláhových

Úpadek Káhiry začal ve chvíli, kdy se přestaly opravovat chodníky. Bylo to tak před dvaceti lety a město mělo tehdy méně než polovinu dnešní populace, která se dnes podle různých výpočtů pohybuje kolem 18 – 22 milionů, ale zdá se, že je poloviční než třeba keňská aglomerace vyrůstající kolem Nairobi.

Káhira, první a hlavní město Afriky, představuje výrazný příklad města, které si při svém růstu ničí vlastní základy. Egypt je poušť a v ní nilské údolí. Pár oáz může stěží uživit větší populaci než nějakých 200 tisíc lidí, a to pravděpodobně po dobu jen kolem 60 let, kdy dojde k vyčerpání podzemních zásobníků. Většina Káhiry je postavena na zemědělské půdě údolní plošiny a to jak z betonu, tak z cihel. Cihly se vyrábějí z nivních půd, takže město ztrácí potravinovou základnu jednak zastavováním půdy, jednak jejím zpracováním na stavební materiály.

Egypt má pravděpodobně kolem 100 milionů lidí (ale existují odhady až o 20 milionů vyšší). Dávno není potravinově soběstačný. Ekonomika je nevýkonná, takže země obtížně získává úvěry na obilí, kterým sytí své nejchudší. Těch je doopravdy hodně. Archeologie a paleoklimatologie celkem jednoznačně ukazuje, že v Egyptě několikrát došlo k velkým civilizačním kolapsům, které většinou měly svůj základ v suchých obdobích, kdy Nil zaplavoval menší plochu zemědělské půdy. K menším hladomorům však docházelo každých několik desítek let.

Asuánská přehrada je schopná překlenout dva, maximálně tři suché roky, ale egyptská sucha jsou čtyřaž pětiletá. Sucho v Egyptě však znamená i sucho ve východoafrickém Mezijezeří a Meziříčí, kde žije víc lidí než v Egyptě. Procházíte Káhirou, máte povědomost o minulých klimaticky podmíněných kolapsech a s úzkostí vnímáte město, které směřuje k dalšímu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace