5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Oběť - Proč se násilníkovi nebrání?

Oběť - Proč se násilníkovi nebrání?

Autor: Ludmila Čírtková | Datum: 3.11.2010 | Vydání: 11/2010

V polovině října celou republiku zasáhla zpráva o zmizení devítileté Aničky – její příběh v myslích mnoha lidí oživil vzpomínky na případy, kdy dítě odešlo bez odporu s neznámým člověkem vstříc své smrti. S podobným jednáním se však setkáváme i u dospělých. Z pohledu laika je pasivita oběti naprosto nepochopitelná, odborníci vědí, že podobné chování je v takové situaci naopak běžné.

Oběť - Proč se násilníkovi nebrání?

Pokud se člověk stane obětí trestného činu, představuje taková situace nadlimitní stres, který zaplavuje psychiku a vede ke zborcení naučených scénářů jednání. Bez výjimky to platí u aktů spojených s násilím. Řečeno běžným jazykem – jsou to okamžiky, jež jdou silně pod kůži, a lze jen těžko odhadnout, jak se v kontaktu s pachatelem oběť zachová. Jedinec doposud známý pro své ofenzivní až útočné vystupování může tváří v tvář pachateli zcela „zamrznout“ (fenomén ztrnutí, ztuhnutí) a naopak submisivní nenápadná osoba může překvapit aktivní energickou obranou.

Uvažuje-li nezúčastněný pozorovatel či posluchač o oběti násilného trestného činu, zdá se mu její chování mnohdy nesrozumitelné (zbytečně pasivní nebo naopak příliš riskantní či nebezpečné). Problém je v tom, že pozdější nezaujatí posuzovatelé vědí to, co oběť nevěděla a vědět ani nemohla. Znají totiž konec příběhu. A proto komentují příběh od jeho konce. Oběť ho však prožila od začátku. Na tomto začátku netuší, že právě nyní ji mile oslovuje její pozdější vrah, lupič, únosce či sexuální násilník. Možná, že by se oběť chovala jinak, kdyby takovou příležitost dostala. Možná, že nikoli – protože v interakci se „svým“ pachatelem nemá šanci.

První kroky násilníka

V rámci profilování zločinů se podrobně analyzuje interakce mezi pachatelem a jeho obětí. Rozlišuje se přitom interakce mezi oběma aktéry deliktu ve fázi před činem, v jeho průběhu a po něm. Vedlejším produktem profilování jsou tak i cenné poznatky ohledně jednotlivých sekvencí, ve kterých zločin probíhá. Pro každou dílčí sekvenci se získávají údaje o typických postupech pachatele a jejich účincích na oběť.

Ve fázi těsně před činem se zkoumají složky interakce, které odpovídá na otázku: „Jak se pachatel k oběti přiblížil a získal nad ní kontrolu?“ V zásadě se rozlišují tři varianty získání oběti do své moci:

• lest
• bleskový útok (prudké fyzické násilí anebo pohrůžka násilím)
• překvapivý útok.

Při lstivém přiblížení se využívá pachatel klamu či inscenace. K oběti se blíží zcela otevřeně a žádá ji o informace či pomoc. Vydává se například za policistu v civilu, jindy sám nabízí pomoc, předmět, službu či jiný pro oběť atraktivní cíl. K agresi se uchyluje teprve v momentu, když má oběť pod kontrolou (oslovená osoba k němu například nasedne do vozidla).

Při bleskovém útoku se pachatel přiblíží k oběti a okamžitě zaútočí přímým násilím (udeří do obličeje, strhne na zem, pacifikuje sprejem atp.). Při poslední variantě využívá pachatel momentu překvapení. Čeká (číhá) na oběť u vchodu do domu, u výtahu anebo se vkrade do bytu. Pak následuje lest anebo násilí. Tento způsob naznačuje, že oběť byla vytipována a tajně sledována.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2010 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Kolegyně Čírtková 12.11.2010, 22:30 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace