5000
Kurz jako dárek Ročník 2014 Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Porodní bolest – porodní radost

Porodní bolest – porodní radost

Autor: Michaela Mrowetz | Datum: 1.4.2010 | Vydání: 4/2010

Bolest. Společná porodní zkušenost všech žen. Zároveň přirozená a pozitivní součást porodu. S bolestí, která porod provází, může rodička spolupracovat. Pomůže rodící ženě intuitivně nalézt nejvhodnější polohu, a díky tomu porod dobře postupuje. Žena ovšem musí mít možnost prožívat porod nerušeně a s úctou k jedinečnému okamžiku.

Porodní bolest – porodní radost

Dříve, v mnoha kulturách dodnes, lidé porod chápali jako iniciační zážitek, během něhož se nerodí jen dítě, ale i matka. Nepochopení významu a síly bolesti při porodu dnes často vede k tomu, že se na ni pohlíží negativně. Z lékařského hlediska pak je bolest dokonce jasným příznakem zdravotního problému. Je vnímána jako cena za porození dítěte, je třeba ji protrpět. Porod a bolest jsou svěřené do rukou lékaře, zcela v intencích náhledu moderní civilizace. Lékař je naučen bolest léčit, stala se nežádoucím příznakem porodu.

Hormony a emoce

Vztah ženy a dítěte je podpořený hormonální výbavou. Ta je v průběhu porodu i po něm jedinečně stimuluje tak, aby na porodní bolest zapomněly a dokázaly překonat vyčerpání z náročného procesu, a mohly nastartovat rozvoj primárního vztahu.

Klíčovou roli hraje hormon oxytocin, Michelem Odentem nazývaný „hormon lásky a altruismu“. V průběhu porodu je v těle matky a dítěte přítomen v enormním množství. Přirozený oxytocin porod urychluje. Vyplavuje se během postupu plodu porodními cestami, logicky více při vaginálním porodu než při operačním. Díky oxytocinem zjitřenému čichu je matka schopná poznat podle vůně své dítě mezi ostatními. Stejně tak umí novorozenec rozeznat svoji matku a spojení s ní jej uklidňuje. Je-li dítě ihned po porodu položeno matce na břicho, tzv. „skin to skin“, můžeme pozorovat jeho fascinující cestu za matčinou bradavkou. Voní totiž stejně jako plodová voda, kterou má dítě nejen na rukách, a chuť pěstiček jej vede neomylně vpřed. Vliv oxytocinu na lymbický systém je rozhodující pro mateřské chování rodičky. Matka je naladěná na silné emocionální prožívání své mateřské role, je schopná díky vlivu oxytocinu reagovat na signály novorozeněte (baby-schéma, pláč, úsměv). V souvislosti s tématem bolesti není zanedbatelný ani utišující (nebo ulevující) účinek přirozeného oxytocinu pro matku i dítě.

V těhotenství a v porodním období nepůsobí pouze oxytocin. Dalším významným činitelem je prolaktin. Ten neovlivňuje pouze tvorbu mateřského mléka, ale má též tlumicí účinek na matku, aby její zájem a činnost směřovaly k péči o dítě. Tlumicí účinek mají rovněž opioidy (např. betaendorfiny), které jsou spoluodpovědné za rozvoj takzvané připoutávací vazby, popsané Johnem Bowlbym. Pocity jistoty a bezpečí jsou na hormonální úrovni spojené právě s oxytocinem a betaendorfiny. V této souvislosti jsou zajímavé poznatky o rozdílné hladině těchto „endogenních analgetik“. Nejvyšší hladina betaendorfinů, které mají podstatný vliv též na rozvoj laktace, byla zaznamenaná u matek, které porodily předčasně vaginálně, naopak jejich nejnižší hladinu měly matky po plánovaném císařském řezu. Opioidní mechanismy zajišťují dítěti a matce optimální podmínky pro navázání vztahu potřebného pro správný vývoj právě narozeného člověka. Jejich vliv přetrvává až do období po porodu, tvorba je navíc podporovaná sekrecí prolaktinu. Zajistíme-li rodičce a novorozenci nepřerušovaný kontakt v prvních hodinách po porodu, ideálně 72 hodin, popsané hormonální mechanismy výrazně pomohou nastartovat a upevnit základní emoční vazby. Navíc se díky nim dítě lépe po porodu adaptuje a nedělka snáze zvládá stres plynoucí z náročné životní situace. Bolest tak může být zhojena radostí.

Matka a dítě tvoří jednotku

Američtí pediatři Kennel a Klaus rozvinuli teorii připoutávací vazby (attachmentu) pro poporodní čas, tedy období opatrovatelské připravenosti na takzvaný bonding (lepení). Společně a nerušeně prožité první hodiny po porodu mohou usnadnit matce a dítěti společný vstup do života. Výzkumy jenom potvrzují zkušenost dříve předávanou z matky na dceru. Tato nesmírně citlivá doba, kdy se v těle matky i dítěte odehrává množství zásadních přírodou naprogramovaných dějů, přímo vyžaduje empatické a individuálně vhodné pečovatelské postupy. Starost o matku a o dítě musí být pojatá jako péče o jednu jednotku. „Matka je primárním pečovatelem o malé dítě, jak se často s odkazem na její biologické dispozice uvádí. Tím samozřejmě nikdo nemyslí, že jakákoli žena se může starat o jakékoli dítě jen proto, že je žena. Mateřské pocity a chování ženy jsou mimo jiné vytvářené bondingem, tedy vznikem poporodní vazby mezi matkou a dítětem,“ dodává psycholožka Eliška Kodyšová. Zažívají-li žena a dítě při porodu psychickou podporu a jsou-li ponechány po porodu nerušeně, výzkumy popisují přínos v těchto oblastech:

- rodička má tendenci zpětně lépe hodnotit průběh porodu, snáze se vyrovná s porodními bolestmi, je vnímavější k různým druhům pláče svého dítěte, mívá menší potíže s rozvojem laktace a je méně ohrožena posttraumatickou poruchou po porodu,

- děti, které nebyly od svých matek odděleny, obecně lépe prospívají a méně pláčou (jak dokládají i výzkumy nedonošených dětí – hlazení nedonošenci mají menší dechové obtíže a menší sklon k neurologickým poruchám), snadněji snášejí bolest a celkově se lépe adaptují.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

6666
Výroční konference Test: Sova nebo skřivan? Škola komunikace