5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Umíme udržovat přátelství?

Umíme udržovat přátelství?

Autor: Kristina Březinová | Datum: 31.8.2012 | Vydání: 9/2012

Přátelství je často záležitostí intuice: dokud funguje, neřešíme ho. A pak se divíme, když nás přítel zradil nebo když náš přátelský vztah vyšumí. Dokonce jsme překvapeni informací o tom, že taková čistě soukromá a samozřejmá záležitost jako přátelství by se měla řídit nějakými zásadami…

Umíme udržovat přátelství?

Dokud je přátelství funkční, dokud z něj máme dobrý pocit, většinou nad ním nefilozofujeme. Pokud se objeví na životní cestě našeho přátelského vztahu „havárie“, teprve nastává čas zamyslet se, co se přihodilo a proč. Na anglofonních webech lze nalézt mnoho článků týkajících se přátelství, které jsou spíše varovné než oslavné. Nejčastější témata jsou: jak se zbavit špatných přátel, jak ukončit nefunkční přátelství, jak se vyvarovat manipulace ve vztazích. Často zmiňovanou publikací je příručka socioložky Jan Yagerové When friendship hurts (Když přátelství bolí), kde autorka pojednává o celých desítkách typů nefunkčních přátel. V mnohem menší míře tato publikace potom nabízí tipy k nalezení dobrých přátel.

Pojďme se tedy podívat, za jakých podmínek funguje přátelství dospělých lidí v 21. století a kde na něj mohou číhat zákruty a úskalí.

Když Petr k penězům přišel...

Petr a Pavel začínali na stejném pracovišti s podprůměrným platem. Po čase Petr, který byl výrazně schopný a všestranný, dostal výhodnou pracovní nabídku. Jeho plat se vyhoupl rychle na vícenásobek toho původního. Změnil zcela životní styl, extravagantně si zařizoval byt. Pavel, který stále setrvával ve stejném zaměstnání, i když už na jiném pracovišti, tuto změnu neunesl. Petra kritizoval, tvrdil, že má vše lehčí. Když se sešli, napůl vážně navrhoval, že by měl za všechny zaplatit útratu, když je na tom tak dobře… Přátelství se postupně rozpadlo.

Sociální pozice je faktor, který se na první pohled může zdát banální. Nicméně je faktem, že kamarádi, zejména ti důvěrní a dlouhodobí, jsou kamarády proto, že si vzájemně potvrzují vlastní sociální status. Dobrý přítel toho druhého potvrdí v jeho roli i sebepojetí a tyto oblasti nenabourává. Podobný sociální status inspiruje a podněcuje. Příklad přítele nebo životní zážitky mohou být pro druhého člověka vzpruhou, inspirací. Pokud se ovšem kamarád nachází ve zcela jiné sociální životní situaci, může to časem způsobovat potíže.

Dokáže kamarád suverénně společensky zazářit, zatímco vy jste rádi, když zvládnete být jednou za čas středem pozornosti, a máte to za úspěch? I tato situace, kdy se sociální pozice výrazněji liší, může přinášet problémy. Příliš skvělý kamarád vám může nakonec vzít motivaci. Vaše vlastní snažení a (a třeba i menší) úspěchy, ze kterých byste mohli mít radost, najednou postrádají tu potřebnou váhu. Člověk se zcela přirozeně s druhými lidmi porovnává v některých faktorech, neboť mu to pomáhá ujasnit si vlastní sociální pozici a vlastní sebepojetí. Je pravdou, že člověk obecně raději sdílí své úspěchy (nebo porovnává svůj um a toto soupeření nemusí být viděno nijak negativně) s těmi, kteří se nacházejí na přibližně stejné sociální pozici, a poskytují mu tedy srovnatelné životní měřítko. Výjimky z pravidla samozřejmě existují. Nicméně nejvíce se člověk cítí motivován a inspirován někým, kdo běží o dva tři kroky před ním, nikoliv někým, kdo se šplhá dva kilometry od něj na nedostupné skále.

Mladé maminky o kamarádky už nestojí?

Mnohá přátelství vznikají v době studií, kdy se spolužáci přirozeně stávají kamarády. V rámci studentského prostředí, kde jsou všichni na stejné lodi, nemusí být odlišné názorové základy (pocházející z hodnotových žebříčků původních rodin) vidět. Ukážou se až po čase, až se dotyční postupně ukotví v životě a získají vlastní sociální status. Má váš kamarád zcela odlišné názory a pohled na svět? Jste třeba nadšeni z toho, že se budete věnovat obchodování, zatímco on byl vždycky ve skrytu přesvědčen, že obchodníci nikdy nikomu nic dobrého nepřinesli? Na studiích byly jeho nekompromisní názory zábavné, nyní se ale snažíte uspět pracovně, a co bylo dříve k zasmání, vám teď bere chuť začít něco nového. Jste zapáleni pro ekologii a přírodní životní styl, zatímco kamarád tvrdí, že pěstování čehokoliv je socialistický přežitek dávno zmizelých chatařů? Sdělíte mu své rozhodnutí věnovat se ekologii a on váš nápad rozklíží? Jdou jeho názory proti vašim přesvědčením? Potom vaše přátelství může být v ohrožení.

Životní změna a stereotypní reakce na ni

České prostředí bezpochyby oplývá společenskými stereotypy, které ovlivňují oblast vztahů a přátelství. Tyto stereotypy jsou bezpochyby dědictvím uplynulých čtyřiceti let komunismu. Jedním z těchto významných stereotypů je založení rodiny a nástup rodičovské dovolené u žen. Na internetovém fóru www.babinet.cz lze nalézt diskuze, ve kterých ženy na mateřské dovolené vypovídají, že od doby, kdy jsou s dětmi doma, je kamarádky přestaly vyhledávat a kontaktovat. Dostávají se tak do společenské izolace. Diskutující Renata píše: „Ahojky holky (…) Kamarádky, co jsem měla, než jsem měla děti, taky odpadly, a když nenapíšu smsku nebo nezavolám, tak je to taky nenapadne.“

Přetrvávající stereotyp panující v Česku určuje, že žena je do tří let věku dítěte doma a nemá čas ani výraznější potřebu se s někým stýkat. Mnohým matkám kontakty s přáteli velmi chybí. Výpovědi některých matek, které přiznávají, že se s dítětem doma nudí a rády by se co nejdříve vrátily do zaměstnání, k přátelům a do společnosti všeobecně, vyvolávají ale stále ještě kontroverze a někdy i bouřlivé reakce.

Existuje zde ale stále ještě skupina žen, která po založení rodiny zpřetrhá přátelské vztahy a začne žít jen pro svou rodinu a děti. Zcela pohlceny novou rolí, vše ostatní „odloží“. I kdyby se dalo bez větších problémů zařídit hlídání, aby si dotyčná žena mohla vyjít s kamarádkou, neudělá to – nemá čas, nehodí se to, bezdětná kamarádka bude mít beztak už jiné zájmy. Obětovat se pro jednu životní sféru je nakonec ale krátkodechá strategie. Po zhruba dvaceti letech, kdy děti odcházejí z domu, najednou dotyčná žena zjišťuje, že kolem ní panuje určité vztahové vakuum. Původní přátelé jsou mezitím už velmi vzdálení. Diskutující Jindřiška na webovém fóru babinet píše: „(…) Od dětství jsem měla kamarádku, byly jsme jak sestry, bydlely i ve stejném domě. Pak se odstěhovala a naše přátelství stále vydrželo. Pak jsem se vdala a měla dítě, stále jsme byly v kontaktu, ale už jsem na ní neměla tolik času a ona to neustála. Prostě už nebyla jednička. (…) Teď mám už 14letou dceru a mohla bych víc ven, ale bohužel mám jen známý, kterým když se neozvu, tak nezavolají. Svět je občas divnej. Ještě že mám práci a psa (…)“. Tato žena si možná neuvědomuje, že i ona mohla přispět k rozpadu přátelství svým naprostým uzavřením se do rodiny. Věta „teď už můžu více ven, když je dceři 14“, o tom poměrně zřetelně vypovídá.

Nemám čas

Při pohledu na českou střední generaci se zdá, že přátelé jsou něco, co se pěstuje v mládí, případně až v pokročilém stáří. Stále ještě přežívá nepsaný společenský úzus, že v produktivním věku není čas věnovat se přátelům. Můžeme se tázat, zda popisovaný jev ovlivnilo uzavírání české společnosti v průběhu čtyřiceti let komunistické vlády (jevy jako útěk do vlastního soukromí, do rodiny, zvýšení nedůvěry ve vztazích obecně, averze občanů vůči proklamovanému ideálu bratrství a soudružství).

Opačný faktor se začal výrazněji uplatňovat po převratu v roce 1989. Vztahy s přáteli jsou pojímány jako něco zcela samozřejmého, otevřeného, mnohdy neformálního, bez pravidel. Vulgární přátelské častování mezi kamarády, vzájemné vulgární vtipy a komentáře, to je bez výhrad bráno jako projev náklonnosti. Jiní lidé naopak tuto absenci konvence realizují jinak: mají potřebu být ke svým přátelům tvrdě upřímní, nešetřit je, říkat jim „otevřenou čistou pravdu“, jak je vidí. Tyto komentáře ale vůbec nemusí plnit roli tmelícího prvku vztahu – naopak mohou být dosti zraňující.

Lidé mnohdy zastávají názor, že v dobrém přátelství není potřeba dodržovat formální pravidla komunikace. Reciprocitu, vyvážený poměr mezi poskytováním a přijímáním, kterou třeba poměrně pečlivě dodržují v zaměstnání, u obchodních partnerů v rámci společenských styků, mohou v přátelství opomíjet. Kde schází forma, může se časem začít vytrácet i obsah. Mnohdy se lidé spoléhají na to, že kamarád/ka pochopí, když to či ono neudělají, opomenou. Přátelství může postupně dospět k oboustranné pohodlné liknavosti. Přátelé nicméně i přesto mohou dlouho „žít na dluh“ ze společně prožitých zážitků, vděku. Pokud ale vztah není průběžně aktivně sycen, dříve či později se rozpadá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2012.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace