5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Usilujeme o znalosti a zapomínáme na moudrost

Usilujeme o znalosti a zapomínáme na moudrost

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 1.2.2012 | Vydání: 2/2012

Sir John Whitmore patří k zakladatelům koučování a jeho knihy jsou považovány za klasiku oboru. Do Prahy zavítal na podzim loňského roku na Inner Winner festival. Více než o práci kouče jej ale lákalo hovořit o současném stavu společnosti.

Usilujeme o znalosti a zapomínáme na moudrost

Jak lidem představujete, co je to koučování?

Na pražském semináři jsem účastníkům kupříkladu pustil video, na kterém se dva lidé učili golf. Jeden měl profesionálního trenéra a druhý kouče. Byli to oba začátečníci. Zatímco ten první u trenéra neudělal za těch pár minut žádný pokrok, od kouče se žena dostala k takovému odpalu, který mnozí považují za téměř profesionální. Jeden profesionální golfista řekl, že není možné, aby se tohle v golfu za sedm minut někdo naučil. Říkal, že jestli to jde takhle rychle, tak na celý golf stačí jedna hodina.

Jak je to možné?

Hodně lidí se snaží udělat věci co nejjednodušeji, proto se nic nenaučí. K učení je potřeba velké zaměření. Myslíte, že jsem té ženě, kterou jsem na videu koučoval, řekl něco o golfu? Vůbec ne. V koučování učí člověk sám sebe. Je to stejné, jako když jsme se učili chodit. Říkal nám někdo, co máme dělat? Nejdůležitější ovšem je, že nám nikdo neříkal, že chodit je těžké. Koučování je vlastně návratem k přirozenému učení. Máme kapacitu se učit daleko více, než si myslíme.

Proč si děláme věci těžší, než je to nutné?

Domnívám se, že je to problém našeho ekonomického systému. Děláme si věci těžší, abychom si navzájem mohli prodat své služby a vydělat peníze. Většinu věcí se mohou lidé naučit sami lépe, než když je to bude učit někdo jiný. Já jsem byl například automobilovým závodníkem. K úspěšné kariéře závodníka jsem se ale dopracoval jen díky tomu, že mne k mému velkému štěstí nikdo neučil. Jsem přesvědčen, že bych svých výsledků nedosáhl, kdybych měl učitele. Dalším problémem je strach ze změny. Všichni lidé se bojí změny. Stačí, když požádám na školení, aby si lidé změnili místa k sezení, a už cítíte, že k tomu mají odpor.

Zatím jste koučování představil jako metodu rychlého učení. Co je to ještě?

Koučování vede k hlubšímu uvědomění si své současné situace a možností. Čeho si nejste vědom, to nemůžete změnit. Pak samozřejmě vede koučování ke zvyšování odpovědnosti za vlastní život. Důležité je ale říci, že když mluvím o koučování, tak co o koučování říkám, není pravda. Každý z nás má své interpretace, jak svět funguje. Ale tyto samotné interpretace nejsou pravda. Nemáme kapacitu se dostat k pravdě. Když koučujete, musíte pochopit, že nic není pravdivé. Modely jsou vždycky jen nějakým zjednodušením. Já jsem třeba známý tím, že jsem v koučování představil model GROW (růstu, pozn. red.). Může být celkem užitečný, ale není to nic jedinečného. V každém vztahu s koučovaným použijete trochu něco jiného. Kdybych koučoval dvě osoby na stejné téma, určitě bych to pokaždé dělal jinak. Vždy je potřeba vycházet z druhé osoby, proč ona to tak má.

Jak bychom měli používat koučování v běžném životě?

Nedávat lidem odpovědi. To platí pro rodiče, nadřízené, kohokoliv. Když za vámi přijde někdo s dotazem, tak mu nedávejte odpověď, ale řekněte mu, ať si na to zkouší přijít sám, a pokud na to nepřijde, ať se za pět minut vrátí. Ve většině případů to udělá ten člověk lépe, než kdybyste mu to poradili. Je také potřeba, abychom si více uvědomovali, jaký svět si kolem sebe budujeme.

Jak vnímáte současnou společnost? Slyšela jsem, že na přednášce jste byl k dosavadnímu vývoji v Evropě velmi kritický…

Za posledních dvacet třicet let jsme se stali posedlými technologiemi. Myslíme si, že technologie nám přinesou řešení všeho. Ztrácíme tím ale spoustu svých lidských dovedností a odevzdáváme je technice. Když něco nevím, podívám se na internet a myslím si, že je to pravda. Někdo jiný najde něco jiného a také si myslí, že je to pravda. Ani jeden ji však nemá. Na pravdu si každý musí přicházet sám. Technika nám stejnou měrou pomáhá, jako nám ubližuje. Zaměřujeme se na znalosti a zapomněli jsme na moudrost. Celé lidstvo došlo od moudrosti ke znalostem a posledních dvě stě let jsme kvůli tomu udělali velké množství chyb. Nejsem bankéř ani ekonom, ale v roce 2005 jsme s přáteli napsali článek, že musí přijít ekonomická krize, že vše stojí na vodě. Když to v roce 2008 „prasklo“, tak se ale všichni bankéři divili. Musím říci, že to vnímám velmi silně a emocionálně. Nechci, aby banku s mými penězi vedl někdo tak hloupý a netečný jako tito bankéři. Na přednášce jsem hovořil o farmaceutickém a kosmetickém průmyslu, které konzistentně falšují své výsledky výzkumů. Jestliže to dělají všichni, lidé si začínají myslet, že je to ok. Jak dlouho může tento trend ale vydržet?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace