5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > 24 hodin v českém Vietnamu

24 hodin v českém Vietnamu

Autor: Eva Tomková | Datum: 1.2.2012 | Vydání: 2/2012

Jsou nadšení ze Čtyřlístku a Rychlých šípů. Milují řízek s bramborovým salátem a o plzeňském hrdě říkají „naše pivo“. Jejich děti studují na prestižních školách a vyhrávají soutěže v oboru český jazyk. Svoji budoucnsot vidí v Česku a chtějí tu zůstat. My na to ovšem máme jiný názor a vyrovnat se s nimi není pro nás vůbec jednoduché. Vietnamci v České republice: malí lidé s velkými sny.

24 hodin v českém Vietnamu

Xin chao. Ban khoe khong? Ahoj. Jak se máte? Takhle boduji v každé vietnamské večerce i u většiny stánků na vietnamské tržnici s ovocem a zeleninou či s levnými mikinami. Tím ovšem mé znalosti vietnamského jazyka i kultury končí. A proto, když v redakci padne téma reportáže: integrace Vietnamců v naší zemi, začínám chápat, že Xin chao mi nepomůže. Úkol je jasný – najít si průvodce.

„Dobrý den. Jsem z časopisu Psychologie dnes a chystám reportáž o Vietnamcích v ČR a potřebovala bych...“

„Není problém. Kupte si letenku do Vietnamu a tam vám během tří týdnů všechno vysvětlím,“ skočil mi do řeči Marcel Winter z Česko-vietnamské společnosti.

„Na tu reportáž mám čtrnáct dní a na účtě asi tři tisíce,“ podotkla jsem rozpačitě. V telefonu bylo půl minuty ticho. Znervózněla jsem a začala přemýšlet, kde si půjčím na letenku do Vietnamu.

Co vlastně o vietnamské komunitě u nás běžně Češi vědí? Většinou to, co přinesou média. Vietnamci monitorovaní kvůli výrobě drog. Razie ve vietnamské tržnici. Kdo zabírá pracovní místa? Ukrajinci a Vietnamci. Vietnamská mafie: stát přichází o miliony na daních. Cestu k vietnamské menšině si děláme přes novinové titulky. Vnímáme Vietnamce jako lidi, kteří neplatí daně, a díky tomu, že pocházejí z tropického podnebí, vydrží velká vedra a snadno se tak adaptují na prostředí pěstírny marihuany.

Do kanceláře Marcela Wintera, který nakonec souhlasil, že se místo ve Vietnamu sejdeme v jeho pracovně, vcházím s jasnou představou. Dva dny budu tajně schovaná mezi kabáty ve skříni a sledovat Vietnamce, jak sklízejí marihuanu, případně pořídím několik unikátních fotografií příslušníků drogového kartelu, napíšu reportáž, změním si identitu a uteču do jiné země. Měla jsem pocit, že mě už nic nemůže překvapit. Omyl.

Ministr zahraničí mluví plynule česky

Marcel Winter vypadá na první pohled jako zápasník sumo, což je japonská záležitost, ale to nic nemění na tom, že Winter je s Vietnamem jedna duše. Hned na začátku si mě získal plnou miskou bonbonů na pracovním stole a velkými fotografiemi všude po zdech. Na jedné z nich se objímá s vietnamským prezidentem, na jiné stojí v hloučku smějících se Vietnamců a dostává od nich nejvyšší státní ocenění.

Winter byl ve Vietnamu už čtyřicet čtyřikrát a na tuhle zemi je neobyčejně hrdý. Vášnivě mi vypráví o situaci v poválečném Vietnamu, kde po 40 letech válek panoval hladomor – denní příděl činil 300 gramů rýže na osobu. O čtyřicet let později se Vietnam stává druhým největším vývozcem rýže na světě. „Chápete, co dokázali za čtyřicet let? Jsou fantastičtí,“ nadšeně říká Winter s rozpaženýma rukama a s pohledem kamsi do nebes.

Vietnamci pracují podle něj po celém světě. Například v USA je 2,5 milionu Vietnamců, někteří z nich pracují i v NASA. Vloni jmenoval Barack Obama poprvé v historii země federálním soudcem ženu. Je jí Mirindu Du z Vietnamu. Dozvídám se také, že téměř veškerá káva druhu robusta (je vhodná pro nescafé, má zemitější chuť i větší obsah kofeinu než arabica) na našem trhu pochází z Vietnamu. „Ve vývozu kávy typu robusta do celého světa Vietnam dokonce porazil za poslední čtyři roky Kolumbii i Brazílii,“ upozorňuje Winter. Vietnamskou robustu najdete třeba v mnoha druzích kávy od firmy Nescafé.

V České republice je 61 tisíc Vietnamců a z politického hlediska má Vietnam k České republice výjimečně blízko. „V roce 2010 to bylo 60 let, co vznikl mezi ČR a Vietnamem diplomatický vztah.

Ve Vietnamu je teď 200 tisíc lidí v různých funkcích, kteří ovládají český nebo slovenský jazyk. Například vietnamský ministr zahraničí mluví česky,“ vypráví nadšeně Winter. Českým přístupem je naopak zklamán. „Lidé nic o Vietnamcích nevědí. Nezajímají se a často papouškují výmysly,“ stěžuje si. A posílá mě k panu Hungovi.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace