5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Umíme vyhodnotit skutečná rizika? - Proč důležitá rozhodnutí podléhají iracionálnímu strachu?

Umíme vyhodnotit skutečná rizika? - Proč důležitá rozhodnutí podléhají iracionálnímu strachu?

Autor: Jaroslav Petr | Datum: 29.9.2011 | Vydání: 10/2011

Jsme ochotni vydávat miliony na ochranu před zemětřesením i v oblastech, kde žádná nehrozí, aniž bychom si uvědomili, že ty peníze budou chybět na řešení problémů, které jsou mnohem reálnější, tvrdí americký psycholog Daniel Gilbert.

Umíme vyhodnotit skutečná rizika? - Proč důležitá rozhodnutí podléhají iracionálnímu strachu?

V roce 1896 vznikla v Londýně Společnost na ochranu před pohřbením zaživa. Na konci 19. století nebyly k dispozici přístroje, jako je elektroencefalograf, a tak se mohlo stát, že lékař nerozpoznal mrtvolu od člověka, který upadl do komatu. Riziko „pohřbu zaživa“ tedy reálně existovalo. Bylo však neuvěřitelně nízké. Prakticky stejné jako dneska, kdy se pohřbení zaživa neobává prakticky nikdo. Bezpečnostní opatření, která Společnost pro ochranu před pohřbením zaživa prosazovala, byla náročná, drahá – a zbytečná. Jak moc se od dob obskurního londýnského spolku změnilo? Chováme se racionálněji?

Nemůžeme mít všechno

V eseji uveřejněné vědeckým týdeníkem Nature uvádí americký psycholog Daniel Gilbert z Harvardovy univerzity Společnost na ochranu před pohřbením zaživa jako názorný příklad toho, že člověk je od přírody špatně vybaven k odvracení skutečných hrozeb, jimž v dnešním světě čelí. Když dojde k explozi naftového vrtu v Mexickém zálivu nebo když zemětřesení s vlnou tsunami vyřadí z činnosti atomovou elektrárnu, přijímáme jako na běžícím pásu opatření, která by zabránila opakování těchto tragédií. Schvalujeme nové zákony, zpřísňujeme normy a na jejich uvedení do života utrácíme obrovské sumy peněz. Přijde nám to logické a správné. Pokud někdo o smyslu a přiměřenosti těchto opatření zapochybuje, pak je osočen z hlouposti, cynismu nebo ještě horších věcí.

Podle Gilberta nemůžeme svůj svět proměnit na prostředí prosté jakéhokoli rizika jednoduše proto, že naše zdroje a prostředky jsou omezené. Pokud budeme věnovat prostředky na dokonalé řešení podružných problémů, nebude se nám jich dostávat na řešení problémů zcela zásadních.

Lidská mysl tento logický fakt zhusta nerespektuje. Dejme někomu na vybranou, zda si něco koupí, či nekoupí. A dejme mu na vybranou mezi koupí a tím, že si ponechá peníze na nákup něčeho jiného. „Nekoupit“ nebo „odložit peníze na něco jiného“ představuje v konečném důsledku volbu s úplně stejným výsledkem. Přesto je pravděpodobnost nákupu výrazně nižší, když je alternativou ke koupi „odložení peněz“. Tato možnost v sobě skrývá připomínku evidentního faktu: když si koupíme jednu věc, tak si už za ty samé peníze nekoupíme nic jiného.

Když se zeptáme, jestli máme zabezpečit atomové elektrárny i proti zemětřesení, které přijde jednou za pět set let, většina lidí na to kývne. A vůbec je přitom nenapadne, že jejich „ano“ znamená zároveň „ne“ pro řešení jiných problémů – aktuálnějších, pravděpodobnějších a v konečném důsledku ničivějších.

Pascalova a de Fermatova kalkulace

Pravidla pro kalkulaci racionální volby jsou k dispozici několik staletí. Formulovali je geniální učenci Blaise Pascal a Pierre de Fermat. Ti došli ke správnému závěru, že pro hodnocení rizika jsou klíčové dva parametry. Prvním je pravděpodobnost, s jakou může nastat událost se škodlivými následky. Druhým kritériem je rozsah škod, k jakým v důsledku škodlivé události dojde. Na základě této kalkulace je jasné, že bychom měli věnovat větší pozornost prevenci epidemie, která po sobě zanechá 3 miliony mrtvých, než přírodní pohromě, po které zůstanou 3000 lidí bez střechy nad hlavou.

Jenže právě tenhle přísně logický způsob uvažování je nám cizí. Proto mohli Londýňané investovat obrovské prostředky do prevence krajně nepravděpodobného způsobu smrti při „pohřbení zaživa“ a zároveň ignorovat do očí bijící problémy. Jestliže na venkově v té době přežívalo více než

90 % novorozenců, v děsivých hygienických podmínkách Londýna byla úmrtnost novorozenců třicetiprocentní.

Člověk má s racionální volbou od přírody problémy. Svědčí o tom celkem výmluvně způsob, jakým řešíme modelová dilemata. Představme si, že na trati pracuje pětice dělníků, kteří nevidí přijíždějící vlak a hrozí jim jistá smrt. Nemůžeme je nijak varovat. Můžeme však přehodit výhybku tak, aby vlak vjel na vedlejší kolej, kde se stane obětí srážky jen jeden člověk. Je správné přehodit výhybku? Překvapivě vysoký podíl dotazovaných by výhybku nepřehodil, přestože jejich nečinnost bude mít za následek smrt většího počtu lidí. Tento sklon k iracionalitě není u všech lidí stejný. Nedávný výzkum ukázal, že lékaři pracující v záchranné službě, kteří často řeší podobná etická dilemata v praxi, tíhnou k iracionální volbě mnohem méně než lékaři, kteří pracují v méně vypjatých situacích a s podobně vyhraněnými dilematy se nesetkávají.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace