5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Filipíny: jak jsem poznala odvrácenou stranu exotického ráje

Filipíny: jak jsem poznala odvrácenou stranu exotického ráje

Autor: Anna Záchová | Datum: 1.11.2013 | Vydání: 11/2013

Rýžové terasy pokrývající dlouhá horská úbočí, sněhobílé pláže, korálové moře a tropické slunce. Ale i neutichající ruch, všudypřítomné troubení, horko, zápach a odpadky hlavního města Manily. I takové jsou Filipíny.

Filipíny: jak jsem poznala odvrácenou stranu exotického ráje

Filipíny – na jedné straně krásná destinace pro exotickou dovolenou, na straně druhé domov pro tisíce obyvatel snažících se uživit jako řidiči tříkolek nebo prodejci rýže a vydělat dětem na školu.

Když jsem po skoro 24 hodinách letu vystoupila v Manile na letišti plná očekávání a ideálů, jako první mě překvapil těžký vlhký vzduch, vedro a palmy před letištní halou. Za krátkou dobu jsem si však na horko a vlhko jako ve skleníku zvykla a mých šest týdnů na Filipínách mohlo začít. Byla jsem zapojena do projektu, který pomáhal dětem v manilských komunitách naučit se lépe anglicky. Jako studentka psychologie

jsem si tento projekt vybrala hlavně kvůli tomu, abych poznala jinou kulturu a zjistila, jestli je život na druhém konci světa nějak odlišný od toho našeho. To jsem ještě netušila, že výuka nebude tak pohádková, jak jsem si představovala, že kulturnímu šoku neujdu ani já, že mě osudy místních obyvatel donutí přemýšlet jinak a že si Filipíny zamiluji jako zatím žádnou jinou zemi.

Američanka?

Poprvé v Asii. Kulturní šok na sebe nenechá dlouho čekat. V první fázi mi všechno v Manile připadá okouzlující okouzlující. Na čtyřproudovou silnici se vejde vedle sebe aut nejmíň šest a stále se zvládnou předjíždět. Troubí všichni a pořád. Lidé se usmívají a nabízí mi odvoz kdykoli a kamkoli. „Američanka?“ ptají se. Světlé vlasy tu v záplavě tmavovlasých opálených drobných Filipínců asi neschovám. Nejpřátelštější jsou řidiči tříkolek. Když není místo ve vozíku vedle motorky, nabízejí místo na motorce za sebou. Často nevím, kam s nohama, abych je uchránila před protijedoucími auty. Každopádně ten zvuk motorek, zápach z výfuků, ruch a vítr ve vlasech na manilských silnicích k místnímu životu prostě patří. Stejně jako zabalená rýže v McDonald ´s. Koupit si ji k hamburgeru je normálnější než si vyprosit hranolky.

Manila – to jsou kontrasty na každém rohu. Před obrovským nákupním centrem stojí dvě malé ušmudlané děti a chtějí nějaké to peso. Děti tu jsou krásné, snědé a některé bohužel dost chudé. Dvanáctimilionová aglomerace Metro Manila v sobě skrývá nádherné moderní čtvrti plné mrakodrapů, drahých hotelů a luxusních restaurací. Stejně tak i čtvrti, kam by se turista sám neodvážil, chatrné domy, spoustu lidí, odpadků a chudoby. Podle odhadů UN-HABITAT (program OSN pro lidská sídla) z roku 2003 žije v manilských ulicích a slumech celkem 2,5 milionů obyvatel, kteří obývají 526 izolovaných komunit v celém Metro Manila.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace