5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Albert Pesso: Umíme opravit špatné vzpomínky

Albert Pesso: Umíme opravit špatné vzpomínky

Autor: Daniela Kramulová, Zuzana Amchová | Datum: 3.2.2009 | Vydání: 2/2009

Albert Pesso a jeho žena Diana Boyden byli původně tanečníky a choreografy. Při své práci se studenty tance objevili, že každý člověk má svou emoční historii, která mnohdy nečekaným způsobem ovlivňuje jeho současný život a cítění. Podařilo se jim vytvořit psychoterapeutickou metodu, která emocionálně „napraví“ dávné křivdy a vytvoří pěkné vzpomínky.

Vy jste ale zpočátku vůbec neuvažovali o terapeutické dráze, že?

Kdepak. Byli jsme tanečníci a neměli jsme ani ponětí, že bychom se stali terapeuty.

Chtěli jsme být dobrými tanečními pedagogy a choreografy. Takže naše teorie nevyšla z žádných konceptů, ale z pozorování těla. Z toho, jak se projevuje, když se dějí špatné věci. Chtěli jsme, aby naši žáci uměli dobře vyjadřovat to, co chtějí. Zaměřili jsme se vytváření pohybu a objevili jsme, že se skládá ze tří motorických systémů: reflexní nám umožňuje například držet se rovně, pak je celý systém pohybů ovládaný vůlí a systém emoční, v němž naše emoční naladění přechází v akci.

Předpokládám, že právě systém emočních pohybů byl pro vaši další práci nejzajímavější…

Chtěli jsme, aby se studenti oprostili od volních pohybů a vyjádřili určitou emoci – strach, vztek, láskyplný pocit. Bylo to úžasné. Uvědomili jsme si, že s každým pohybem, s každou emocí se objevil nějaký tvar – studenti byli zpočátku spokojení, že mohou projevit emoci, ale postupně jsme zjistili, že když vyjádřili pocit, už nebyli tak šťastní. Proč, zajímalo nás.

Na co jste přišli?

Emoce je sociální pocit, potřebujeme na ni odpověď – každý tvar jako by potřeboval protitvar. A pokud nepřichází, je to frustrující. Představte si třeba schoulení se, když cítíte strach. Protitvarem je ochranné objetí. Zkuste si to: Už jen když tuhle emoci předvádím na semináři, hned má několik lidí pocit, že by ke mně měli přijít a chránit mě.
Když měli tanečníci vyjadřovat vztek, začaly se najednou objevovat emoce z jejich minulosti, třeba vztek na rodiče. Vlastně jsme začali proto, aby se tanečníci dostali do lepšího kontaktu se svým tělem, ale oni se dostali do kontaktu se svou emoční historií. Během těchto cvičení se objevovalo mnoho emocí a potřeb, které v sobě měli po léta zamčené. Co se dělo uvnitř, se začalo projevovalo navenek. Tady někde jsme si uvědomili, že se chceme vydat na jinou cestu, než je choreografie.

Na vaší pražské přednášce mě zaujal jeden příklad – měl jste ruce spojené ve výši očí a pak jste jimi proti sobě opisoval pomyslnou kružnici. Jenže jste ji nedokončil, zastavil jste se s rukama pár centimetrů od sebe…

To byl nepříjemný pocit, že? Taky jste si říkala, proč ten pohyb nedodělá? Proč ty prsty dole nespojí a neudělá tu kružnici celou? Máme v sobě zakódovanou touhu dělat věci kompletně, úplně. Když způsobí frustraci taková maličkost jako nedotažený kruh, představte si, jak musíme být frustrovaní z tolika dysbalancí, které vidíme ve světě kolem.

Myslím si, že tahle touha souvisí s naší schopností konat dobro, s impulzem, o kterém říkám, že pochází z mesiášského genu.

Mnozí lidé ale dobro nekonají.

Například teroristé? I oni ten teror mohou dělat ve jménu dobra a spravedlnosti. Můžeme ji totiž chápat dvojím způsobem. Jako exkluzivní spravedlnost, která je tu pro mě a pro můj rod, druh – když ke mně nepatříte, jste mrtví. A pak je spravedlnost inkluzivní, pro všechny – takovou chtěl například Ježíš. Smysl pro spravedlnost v sobě máme, jde jen o to, jakou spravedlnost vidíme.Ještě něco je v téhle souvislosti důležité - za vším, co máme nutkání dělat, jsou dvě mocné síly. Síla, která tvoří, sem patří i lidská sexualita, a síla, která ničí. Pokud nejsou od dětství správně modulovány a usměrňovány v interakci s druhými lidmi, nekontrolovatelně se uvolí. Zřetelné to bývá v případě dětí, které vyrůstaly v disharmonickém prostředí, jejichž základní potřeby nebyly uspokojeny ve správný čas správnými lidmi.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace