5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Ať mu chcípne!

Ať mu chcípne!

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 1.3.2006 | Vydání: 3/2006

Se závistí se lidé potýkají odedávna. Nacházíme ji v antických dramatech, v křesťanském náboženství zaujímá třetí příčku mezi sedmi smrtelnými hříchy. Dokáže ovládnout jednotlivce i celé skupiny. Uvědomujeme si, co ji živí, avíme, jak ji zkrotit?

Známá anekdota vypráví: Hovoří Bůh se třemi muži, jejichž sousedé si shodou okolností právě koupili kozu."Pane Bože, já bych chtěl taky takovou,"říká Francouz."Já bych chtěl ještě lepší kozu,"zatoužíNěmec."A co ty, Čechu?"ptá se Bůh."Já bych chtěl, aby mu chcípla!"

Ponechme zatím stranou jistou národní charakteristiku, kterou nám tento anekdotický bonmot podsouvá, a podívejme se na jednotlivé typy reakcí a emoce, které s nimi mohou být spojeny.

Člověk se stále s někým srovnává. Porovnává s druhými svůj vzhled, materiální statky, společenské postavení, zdraví i nezměřitelné subjektivní hodnoty jako osobní štěstí či rodinnou pohodu. Zjišťuje přitom, že druhý jemladší, hezčí, má víc peněz, větší auto, lepší postavení... A chtěl by to taky, možná by dokonce chtěl ještě víc. To je vcelku normální, není na tom nic špatného, shodují se psychologové. Pokud vše skončí jen u samotnéhokonstatování, často i verbálně vyjádřeného:"Závidím ti ten mladistvý elán / krásné vlasy / hodného manžela", o skutečnou závist, jak je obecně pojímána a charakterizována odborníky (viz rámeček), se v podstatěnejedná. Je to spíš povzdech, kterým si člověk uleví. Kýžené hodnoty tomu druhému v podstatě přeje, a mnohdy pro to, aby je měl taky, ani není ochoten nic dělat."Zveřejněním přání se posiluje pozice toho druhého jakovzoru či standardu,"říká psycholog Petr Macek z brněnské Masarykovy univerzity.

Jindy před nás závist klade mety, jichž chceme dosáhnout. V takové formě závisti se výrazně uplatňuje prvek soutěživosti, stává se motivačním činitelem pro vlastní aktivitu. Nutí nás usilovněji studovat či pracovat,abychom si zajistili stejné či lepší hodnoty materiální i nehmotné. Otázkou ovšem je, nakolik člověk poháněný takovou motivací zažívá po dosažení cíle pocit vnitřního uspokojení. Twainův hrdina Martin Eden léta usilovně dřel astudoval, aby dosáhl postavení a prestiže lidí, jimž se chtěl vyrovnat - a nakonec s pocity marnosti a zklamání dobrovolně skoncoval se životem. Jistě, románově vypjatá situace. Nicméně i psychoanalytička Melanie Kleinovátvrdí:"Závistivý člověk je neukojitelný, nikdy nemůže být spokojený, protože závist vyrůstá zevnitř, vždy nachází objekt, na který se může zaměřit."

A to ještě nebyla řeč o společensky a morálně neakceptovatelném jednání, k němuž dokáže závist dohnat, pokud se člověk rozhodneme obstarat si kýžené podvodem či krádeží.

Pozitivní motivace v praxi příliš často nefunguje, proto je závist vnímaná jako negativní a je spojována se zápornými emocemi, s negativním hodnocením dotyčného, s přáním nějak ho zranit, ublížit mu, uškodit, ponížit ho, snenávistí.

Národní vlastnost

Úvodní anekdota líčí Čecha jako exemplárního závistivce. Historik Dušan Třeštík oponuje, že prakticky totéž o sobě říkají i příslušníci dalších evropských národů. Tato vlastnost podle něj k žádné národní charakterologii nepatří.Přesto původ českého národa lze s určitým historickým zobecněním označit za plebejský, a proto zde závist může hrát podstatnější roli než u národů okolních, například polského či maďarského, jejichž původ je šlechtický."Polská a uherská šlechta přitom nebyla o nic bohatší než čeští sedláci, spíše naopak, ale společenský étos tam byl šlechtický,"zdůrazňuje historik. Možný zdroj názorů, že se jedná o typicky českou vlastnost, bychomnašli v realistické literatuře 19. století. Moderní český národ se konstituoval právě tehdy, v době průmyslové revoluce. Dopad kapitalistické modernizace, spojený se silnou migrací venkovské chudiny do měst, byl obrovský. Navesnici, po staletí fungující jako zaopatřovací ústavy, se rozbily tradiční vazby a sedláci se ocitli vzhledem k tržnímu prostředí osamocení, frustrovaní. Právě závist - ono citované, aby mu chcípla - se stala hlavnícharakteristikou českého sedláka.

Srovnávání, z něhož může závist vyvěrat, je spojené i s pojetím spravedlnosti a rovnosti. Společenská atmosféra, ve které lidé vnímají svět jako nespravedlivý, míru závisti pravděpodobně zvyšuje. Spravedlnost v tomtopřípadě neznamená rovnostářství, spíše je to opora v systému nějakých pravidel lidského soužití, jež platí pro všechny stejně. Tyto hodnoty vystupují jako významné kupříkladu v obdobích velkých revolučních hnutí.

Hrozí zde ovšem také rozmělnění v rovnostářství, jež lze zužitkovat v propagandě kalkulující i s lidskou závistí. Jisté zkušenosti v tomto směru jsme získali v letech totality a proklamované rovnosti. O tom, kdo měl něcolepšího (oblečení z Tuzexu, devizový příslib, nedostatkové auto), jsme předpokládali, že to získal protekcí, podplácením, zkrátka švindlem."Na určité věci jsme si zvykli a dnešní společenské poměry nás bohužel tak úplněnevyvádějí z omylu,"podotýká psycholog Václav Mertin, když uvažuje nad českými konsekvencemi obecně platného principu znevažování člověka, jemuž závidím. Rozsáhlé mezinárodní průzkumy zaměřené na fenomén závisti sicenejsou k dispozici, leccos ovšem prozradí i prosté prolistování tisku u nás a v tradičních demokraciích. V našich novinách a časopisech najdeme stesky podnikatelů, sportovců a celebrit nad agresivními projevy lidské závistivýrazně častěji.

Závist iniciuje prožívání negativních emocí vůči kýženým hodnotám. Degraduje je a znehodnocuje i osoby, které je vlastní - v archaických společnostech se setkáváme dokonce s ritualizovanými obřady okázalého ničenínahromaděného majetku. Nejryzejších podob dosáhly v takzvaných potlačích bohatých kmenů amerického severozápadu. Potlačové rituální praktiky provází silná rivalita a nevraživost zúčastněných kmenů, cílem okázalého ničenívlastního majetku je zastínit soupeřícího náčelníka a vytvořit podmínky, z nichž bude vlastní rod či kmen později těžit. Takový rituál dokáže eliminovat"malé závisti"uvnitř skupiny a cestou velké destruktivní akcedává členu společenství pocítit, že je silnější než věci, které shromažďoval. Psycholog Miloš Kučer vnímá potlač pozitivně, funguje podle něj podobně jako očkování - působí proti závisti i proti omezování se, uskrovňování se zestrachu, že mi ostatní budou závidět.

Určité prvky potlačových praktik můžeme najít i v naší společnosti, například ve velkorysém rozhazování majetku příslušníky aristokracie, v okázalých gestech typu"hospodo, dneska všechno platím"anebo vnakupování darů, jež jsou až na samé hranici finančních možností darujících.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace