5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Ať sousedovi chcípne...

Ať sousedovi chcípne...

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 1.3.2013 | Vydání: 3/2013

Závist je nejnešťastnější aspekt lidské povahy, tvrdil britský matematik a nositel Nobelovy ceny Bertrand Arthur Russell, protože závistivá osoba nejen sama trpí, ale navíc si ještě přeje způsobit neštěstí jiným.

Ať sousedovi chcípne...

Spolu s žárlivostí a nenávistí si závist drží „čestné místo“ v pořadí negativních emocí. Křesťané ji označují za třetí ze sedmi smrtelných hříchů a za její opak považují ctnost přejícnost. Buddhisté zase vidí jako protiklad závisti radost – což jen potvrzuje Russellův názor, že závistiví lidé jsou nepřející a nešťastní zároveň. Ovšem pozor na přehledné černobílé škatulky. Tentýž Russell viděl v závisti i určitý pozitivní hnací motor na cestě lidstva ke spravedlivějším společenským systémům a psychologové i psychiatři jednoznačně potvrzují, že tahle emoce je vlastní nám všem. Záleží však na míře, s níž se nás zmocňuje.

Závist jako zdroj pozitivní motivace?

„Ruku na srdce, která žena si občas nevzdychne nad štíhlou linií kolegyně, nad krásnými novými šaty kamarádky, které by taky chtěla... Podobně na tom jsou samozřejmě i muži. Mohou zatoužit uspět tak jako kolega, mít skvělé auto či přítelkyni k nezaplacení jako kamarád...“ říká psycholožka Ivana Václaviková a hned dodává: „Závidět takovýmto způsobem je zcela běžné. Ale pokud se stále vracíme k nějakému konkrétnímu objektu touhy, neumíme se zbavit myšlenky na něj a nedokážeme snést konfrontaci s faktem, že někdo jiný ho má, a my ne, pak nastávají problémy.“

Psychologové někdy hovoří o dvou kvalitativně odlišných formách závisti: benigní neboli neškodné a maligní, tedy škodlivé. (Což samo o sobě může leccos napovídat o našem vztahu k této emoci – na jedné straně sice odborníci říkají, že jde o emoci obecně lidskou, na druhé straně ji označují stejně jako lékaři nádory. Ten benigní nás sice tolik neohrožuje, nicméně pořád je to útvar, který ve zdravém těle být nemá.) „Sociální psycholog N. van den Ven empiricky doložil, že mezi těmito formami závisti existuje rozdíl: zážitek benigní závisti vede k nastartování motivačního procesu s cílem dosáhnout vlastního zlepšení, zatímco maligní závist vede ke zřícení pozitivní motivace a ke snaze poškodit nebo zničit pozici soupeře,“ upozorňuje Václaviková. (van den Ven et al., 2009) A pokračuje: „Výzkumníci dále zjistili, že lidé uvádějí tendence k maligní závisti, jestliže mají dojem, že úspěch jiné osoby není zasloužený. To je situace, ve které toužíme ublížit, poškodit jinou osobu. Jestliže se úspěch někoho jiného jeví zasloužený a získaný tvrdou prací, objevuje se spíše benigní typ závisti – ten, který spíše motivuje.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace