5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Boj o moc - PARTNERSKÁ ABECEDA nový seriál o partnerských vztazích

Boj o moc - PARTNERSKÁ ABECEDA nový seriál o partnerských vztazích

Autor: Petr Šmolka | Datum: 3.2.2009 | Vydání: 2/2009

Touha po moci, po ovládání druhého jsou nejčastějšími příčinami nešťastného manželství. Toto tvrzení zformuloval americký manželský terapeut Arnold Lazarus. Většina odborníků ho považuje za výstižné a pro soudobá manželství typické.

Nemusíme přímo prožívat vlastní Války Roseových, přesto se mnohá manželství mění skutečně v pole orná a válečná. Tedy za předpokladu, že si pod pojmem „orná“ představujeme stav, kdy „zvořeme“, co můžeme. Navíc bych si dovolil připomenout, že Warren Adler napsal také volné pokračování – Děti Roseových. Některým manželským „válečníkům“ bych právě toto dílo doporučil jako povinnou četbu.

Může za to testosteron?

Kde se vlastně bere naše touha po moci, po ovládání druhých? Nějak se mi nechce věřit, že bychom vše mohli svádět jen na nějaký zatrolený hormon. I když jsme se v prosincovém čísle Psychologie dnes mohli dočíst, že podle německých kolegů je prý na vině testosteron jako hormon moci. Čím víc ho je, tím silnější touha po moci! V tom případě, jako by se někteří muži měnili záhy po svatbě v kráčející (či spíše polehávající) kontejnery plné mužského pohlavního hormonu. Dost děsivá představa. (Mimochodem – proč se svými vyvolenými nebojovali už za svobodna? K žádné svatbě by nejspíš ani nedošlo.) Ovšem i některé ženy jsou touhou po moci přímo těhotné. Že by si potají „šlehly“ svou dávku testosteronu? Pokusme se raději nalézt i jiná možná vysvětlení.

Buď vždycky jednička!

Pokud se jen trochu zamyslíme nad současným stylem výchovy, jak záměrné, tak bezděčné, pak můžeme opravdu jen těžko porozumět relativně nízké incidenci schizofreniků v naší populaci. Na jedné straně jsou děti vedeny směrem k pasivitě. Čím je náš potomek hodnější, tím více pozitivních zpětných vazeb dostává. Nejen doma, ale i ve většině vzdělávacích ústavů. Na druhé straně je však dnes socializace hodně orientovaná na výkon a na soupeření. Být lepší, úspěšnější, zdatnější… než ti druzí. Lhostejno, zda půjde o „Člověče, nezlob se“ nebo „přebiku“. Dokonce i potenciální identifikační vzory jsou prezentovány jako bytosti, kterým se podařilo ostatní předstihnout a porazit. Zpěváčci mají své Superstar a Slavíky, filmaři Oskary či Lvy, o sportovních idolech raději ani nemluvě. Snad do mramoru by se měla v tom kontextu tesat věta z Hellerovy Hlavy XXII, dle níž jsou všechny poháry, diplomy a medaile za sportovní vítězství pouhými doklady toho, že jejich držitelé zvládají něco úplně zbytečného lépe než ostatní.

Téměř nikdo a téměř nic nás však nevede směrem ke schopnosti kooperovat – i sourozenci dostávají od časných let informaci, v čem je kdo z nich šikovnější, chytřejší, rychlejší, hodnější… Dokonce ani takzvané kolektivní sporty spolupráci příliš neučí; i v nich bývá cílem být lepší než ostatní. Vzácnou výjimkou jsou snad jen některé modernější vzdělávací systémy, které při výuce využívají kooperativní prvky, jako je společná školní práce ve skupinách atp. Základní informace, která se nám už v dětství vrývá do paměti, zní: život je boj. Ten partnerský nevyjímaje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2009
nebo v On-line archivu.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace