5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Bývaly dříve halucinace normální?

Bývaly dříve halucinace normální?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 3.7.2013 | Vydání: 7-8/2013

Slyšet hlasy, to je dnes považováno za jasnou známku narušeného duševního zdraví. Je však možné, že našim dávným předkům sluchové halucinace v každodenním životě pomáhaly učinit důležitá rozhodnutí a zvyšovaly jejich šance na přežití.

Bývaly dříve halucinace normální?

Halucinace dnes považujeme za patologický projev nemocné mysli, americký psycholog Julian Jaynes však přišel v roce 1978 s myšlenkou, že dříve byly sluchové halucinace naprosto normální funkcí mozku, která měla v raných civilizacích důležitý evoluční význam. Bouřlivá diskuse, kterou vyvolal, trvá mezi zahraničními psychology, psychiatry, neurology a odborníky zabývajícími se dějinami vědy dodnes.

Bohové ke mně promluvili

Hospodin mě vzal od ovcí. Rozkázal mi: „Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu,“ vypráví ve Starém zákoně hebrejský prorok Ámos. Bohové poměrně běžně promlouvali k lidským hrdinům antických eposů a bájí. Důkaz o odlišném fungování vědomí poskytuje podle Jaynese například původní verze eposu Ilias (zatímco novější přebásněné eposy Ilias a Odyssea připisované Homérovi už ukazují moderní, „naše“ myšlení). Minimálně ještě v době 3000 let př. n. l. (a patrně i později – dokázat, ani zcela vyvrátit se to už nedá) nebyla funkce mozkových hemisfér stejná jako dnes. Jaynes hovoří o tzv. bikamerální (dvoukomorové) mysli, která pociťovala produkty své pravé části (polokoule) jako vnější události odehrávající se v reálném světě. Tato polokoule byla jakousi „boží stranou“, která vydávala příkazy, povely, varování a upozornění ve formě sluchových, ale patrně i zrakových halucinací, jež jedinec vnímal jako hlas bohů. Levá, „lidská“ polokoule se pak těmito radami a doporučeními řídila. Lidé své hlasy prostě poslouchali. „Všechny rané civilizace, které známe, byly zřejmě řízeny takovými halucinacemi či bohy,“ říká Jaynes.

„Stojím tady, něco říkám, gestikuluji rukama a přitom jsem schopen jisté distance a refl exe. Dokážu svoje chování vnímat a popsat. Zvládnu i další rovinu – zatímco mluvím, mohou mi myšlenky zabrousit jinam a uvědomuji si to. Z Jaynesovy teorie plyne, že naši dávní předkové této refl exe nebyli schopni, měli jen prosté tady a teď. Nebyli zřejmě schopni se přenést v mysli do minulosti ani do budoucnosti. Takže si neříkali ‚kdybych to byl býval věděl, tak bych tam býval nechodil‘ ani si v nepříjemných situacích neposteskli ‚kéž už by to všechno skončilo‘ a neplánovali, ‚co všechno udělám, až tam přijdu‘. Tyhle časové skoky jsou přitom zcela přirozenou součástí naší psychiky, těžko si umíme představit, že by to lidé někdy neuměli,“ vysvětluje psycholog Jiří Šípek. Zároveň však upozorňuje, že s naším způsobem myšlení a vnímání je spojené i uvědomění si vlastních vin a hříchů z minulosti a pocity úzkosti z budoucnosti. „Moderní vědomí má schopnost anticipovat, poučit se z minulosti, ale platí za to ‚neurózami všedního dne‘, které by v bikamerálně fungující mysli neměly místo,“ dodává.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 1, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace