5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Čára, Pinďa, Smraďoch, Kecka… - Přezdívka je klíč k soukromým světům

Čára, Pinďa, Smraďoch, Kecka… - Přezdívka je klíč k soukromým světům

Autor: Eva Jedelská | Datum: 3.4.2013 | Vydání: 4/2013

Před časem jsem se šla podívat na svatbu dvou svých kamarádů. Teprve na radnici, kde obřady probíhaly jako na běžícím pásu, mi došlo, že podle rozpisu nepoznám, která svatba je vlastně jejich – ani jednoho ze snoubenců totiž neznám občanským jménem, ale jen přezdívkou. Věděla jsem, že si Meridion bere Daxe, to mi ale před obřadní síní nebylo nic platné. Správnou skupinku svatebčanů jsem nakonec identifikovala podle výskytu jiných společných známých, byl to ale důvod k zamyšlení. Je to ještě normální?

Čára, Pinďa, Smraďoch, Kecka… - Přezdívka je klíč k soukromým světům

Oba přátele znám z internetového diskusního fóra, potkáváme se ale i osobně, a to už řadu let. Víme o sobě spoustu věcí, přesto nikdy nebyl důvod zjišťovat, jak se jmenují „doopravdy“. Pro nás jsou tím opravdovým jménem přezdívky. Ostatně novomanželům se spontánně začalo říkat Meridaxovi.

Jméno, které něco znamená

Proč máme potřebu přidávat si k poctivým dvěma či třem oficiálním jménům ještě nějaké další? Jeden z možných důvodů je naznačen v úvodu: nic neznamenají. Jistě, každému rodnému jménu lze přiřadit jeho etymologický původ. Ten ale zná málokdo, sotva nás napadne, že takový Martin je příbuzný s bohem války Martem. Potřebujeme jméno, které o svém nositeli něco vypovídá – tak jako v pohádkách, kde se krejčí jmenuje Jehlička a princezna Krasava. A tak se Martin ve sportovním oddíle stane Torpédem, tedy v tom lepším případě; v tom horším Hrochem nebo Pinďou. Není náhodou, že první přezdívku většinou dostaneme v mladé vrstevnické skupině. Do nového prostředí, ať už je to školní třída, skautský oddíl, nebo parta, vstupujeme poprvé sami za sebe. Objevujeme nový svět, který je třeba nějak uchopit a pojmenovat po svém – a k tomu rodné jméno, o kterém kdysi rozhodli rodiče, nestačí. V prvé řadě to pochopitelně „odnesou“ ti, kdo se nějak výrazněji odlišují, ať už pozitivně, nebo negativně. A inspirační prameny přezdívek jsou téměř bezedné, od fyzického vzhledu nositele (Drobek, Šiška) přes způsob pohybu (Baletka), mluvy (Kecka, Viktorka), duševní schopnosti (Doktor), zájmy (Copperfield, Player) až po temperament (Smajlík, Soptík). Přezdívka v jazyce funguje podobně jako karikatura ve výtvarném umění – zachycuje a zveličuje nejvýraznější rys svého nositele. Dalším bohatým zdrojem přezdívek jsou různé popkulturní odkazy (Spiderman, Barbie, Radar, Bárt) a také příjmení, která se někdy jen kreativně upraví (Trávníček – Travex), ale jindy sémanticky přetvářejí k nepoznání (Veselý – Švanda, Havel – Prezident).

Mé pravé já

Jméno ale není něčím, co lze měnit jako obnošené prádlo. Má velkou moc. „Jméno je součást naší identity, a co může být důležitější než identita?“ říká psycholog Jiří Šípek. „K ní se vracíme ve chvílích stresu a krize, když hledáme, čeho se zachytit. Proto ty hrátky se jmény a přezdívkami – od jejich zněžňování až po hledání jiných. Vše, co se týká jména, se současně dotýká naší hodnoty a prožitku sebe samých.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace