5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Chceme manželství, ale nemáme na něj...

Chceme manželství, ale nemáme na něj...

Autor: Matyáš Zrno | Datum: 29.8.2017 | Vydání: 9/2017

Ženská emancipace je produktem nezralého mužství. Kdyby byl muž skutečný chlap, nemusela by jeho roli v domácnosti zastupovat žena.

Chceme manželství, ale nemáme na něj...

Češi si ze všeho nejvíc váží rodiny, ale zároveň se polovina rodin rozpadá a taky mají lidé čím dál méně dětí. Co s tím? Je to prostě nevyhnutelný „modernizační“ trend, kterému se nemá cenu vzpírat?

Rozlišujme zde mezi touhou po rodinném soužití na straně jedné a schopností rodinu založit a žít v ní na straně druhé. Je to podobné jako mezi touhou po vysokoškolském vzdělání a intelektuální neschopností VŠ vystudovat. V tomto porovnání bych současného, zvláště mladého člověka charakterizoval jako trpícího „promanželskou debilitou“. Touží po tom, ale nemá na to. Ovšem ti lidé za to nemohou, jsou v tom nevinně. Doma neměli vzory, u kantorů ani politiků neměli vzory, ve filmu ani v literatuře je také nenašli. Vědí, že manželské soužití je náročné, a proto mají z těchto svazků strach. Roli zde hraje i sobectví. Sobec se nerad dělí a uskromňuje. To je také jeden z důvodů klesající porodnosti.

Jak se dá vysvětlit fakt, že lidé nechtějí mít děti? Je to vlastně poprvé v dějinách, kdy se nějaký živočišný druh vzepřel základnímu evolučnímu pravidlu množit se.

Jde právě o to všudypřítomné sobectví a ztrátu smyslu pro rodičovství. Není problém stát se otcem, problém je být otcem.

Prožíváme něco jako krizi mužství? Nepřekročila už emancipace žen nějakou přirozenou mez?

Prožíváme nejen tuto krizi, ale krizi všeho, co má nějakou smysluplnou hodnotu. Ženská emancipace je produktem nezralého mužství. Kdyby byl muž skutečný chlap, nemusela by jeho roli v domácnosti zastupovat žena. Muži zženštili a zlobí se, když jim žena konkuruje. Sami si doma vytvořili „muženu“.

Filozof Stanislav Komárek nedávno na stránkách Psychologie dnes zmínil, že mládež v evropských společnostech je změkčilá. Není to tím, že lidé dnes mají jen jedno či dvě děti? A tudíž na ně příliš dohlížejí, jsou přehnaně opatrní.

Mám z ordinace zkušenost, že si velká řada lidí udělala boha ze svého dítěte. Jemu se klaní, jemu přinášejí oběti, jeho chrání od námahy, od práce, vůbec od kontaktu s běžným životem. Na druhé straně je řada žen, které nechtějí více než jedno dítě, protože druhé nebo třetí by jim „sebralo figuru“ a ztratily by obdiv plážových seladonů.

Je zajímavé, že lidé sice často děti mít nechtějí, anebo mají jenom jedno či dvě, ale v případě rozvodu se o ně jsou ochotni doslova servat…

Ano, bitva o potomka… Dítě slouží jako nárazník mezi vagony, mezi otcem a matkou. Nedávno jsem byl požádán jedním tatínkem z Prahy, zda bych, jako soudní znalec, udělal posudek na jejich 11letého syna. Opět šlo o bitvu. Na můj dotaz, kolikátý už budu soudní znalec v jejich kauze, otec odpověděl, že devátý. Chudák dítě. Odmítl jsem.

Jaký máte názor na střídavou péči?

Tu vymyslel a prosadil někdo, kdo nemá rád děti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č.9/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • POHLAZENÍ PO DUŠI OD MAXE KAŠPARŮ 21.9.2017, 13:47 Zobrazit

6666
Výroční konference Škola komunikace