5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Choroby duše maskované za partnerský problém

Choroby duše maskované za partnerský problém

Datum: 1.10.2009 | Vydání: 10/2009

Snoubenci znají navzájem svůj zdravotní stav – obvyklá formulka oddávajícího úředníka. Silně pochybuji, že by se podařilo nalézt snoubence, kteří si vymění výsledky biochemických laboratorních vyšetření, společně projdou kompletní zdravotní dokumentaci a navíc by se dobrovolně přiznali, že trpí duševní poruchou.

Duševní poruchy mohou nadělat ve vztazích větší paseku než lupénka, záněty horních cest dýchacích a angina pektoris dohromady. Ne dost na tom! Některé choroby duše si „uženeme“ až v manželství, mnohé zůstávají dlouho nerozpoznány a my se pak marně pachtíme ve snaze léčit je jako choroby vztahu. Pokusme se popsat některé z nejzákeřnějších, které mohou příliš dlouho zůstat nerozpoznány. (Odhlédněme od závislostí a sexuálních poruch, jež si zaslouží samostatnou úvahu.)

Poruchy nálady nebo též afektivní poruchy

Trvale šťastný může být jen idiot! Tuhle lapidární větu pronesl kdysi primář Plzák, nestor naší matrimoniopatologie (nauky o poruchách manželského soužití). Jako ostatně většina jeho štěpných výroků je i toto konstatování lehce provokativní; je v něm však koncentrováno i hluboké lidské moudro. Samotné výkyvy nálad nejsou ještě příznakem poruchy, nebo jím alespoň nemusí být. Dokonce ani ty, pro které bychom jen těžko hledali „vnější spouštěč“. Na vině mohou být jak atmosférické vlivy, tak třeba i běžné fyziologické cykly. Nebo jde pouze o adekvátní reakci na vnější dění. O poruše bychom měli uvažovat až ve chvíli, kdy jde o stav dlouhodobý, zjevně hrubě nepřiměřený životní situaci postiženého. Afektivní porucha může mít podobu deprese, jindy mánie, případně se obě podoby mohou střídat.

„Já se tak snažím, ale on to vůbec nevnímá, je ke mně tak necitlivý. Jsem z toho už úplně zoufalá,“ stěžovala si klientka. Kdo by nepromluvil s jejím mužem, téměř by uvěřil… Zrádnost depresivních stavů spočívá v naší pohotovosti považovat je za důsledek poruchy partnerského nebo manželského soužití. Tím se otevírá široký prostor pro obviňování a sebeobviňování. Pravou depresi však nelze zvládnout bez odborné intervence. Manželský partner bývá ale jen zřídkakdy tím, jehož názor depresivní žena či muž respektují. Mimo jiné proto, že jej považují za viníka vlastního emočního strádání.

Ještě zrádnější může být nerozpoznaná mánie. Nějakou dobu nám může dokonce imponovat energie, která do té až dosud poměrně netečné bytosti vjela. Najednou má spoustu plánů, hýří nápady, dokonce i v té „posteli“ jako by ji někdo polil živou vodou. Měl by nás však varovat značný nepoměr mezi příjmem a výdejem energie, který nezřídka může vést až k fyzickému kolapsu. Což ale není jediné riziko. Pro manickou fázi je charakteristická i absence zábran a rozumové korekce na straně jedné, a sklon pouštět se i do velice rizikového počínání na straně druhé. Výjimkou nejsou případy, kdy se manickému jedinci podaří během několika dní rodinu doslova finančně zruinovat. Léčba by byla východiskem, zrušení či zúžení společného jmění manželů alespoň pojistkou před nežádoucími následky partnerovy rozmařilé podnikavosti.

Neurotické poruchy

„Manželka vstává už před pátou, aby se stihla připravit do zaměstnání. Přitom pracuje od osmi a cesta jí trvá sotva dvacet minut. Neustále dokola kontroluje, jestli má v kabelce všechny věci. V šest budí děti, aby jim stihla zkontrolovat aktovky. Když se jí snažím vysvětlit, že je to zbytečné, obviňuje mě, že nejsem dost zodpovědný a pečlivý,“ stěžuje si v poradně manžel.

I neurotické poruchy mohou významně ovlivnit kvalitu partnerství a života celé rodiny. Oproti afektivním poruchám mají snad pouze jednu, navíc ještě dost spornou výhodu. Jen málokdy zůstávají nerozpoznány a jen výjimečně přistoupíme na hru, že „na vině“ je náš narušený partnerský vztah. Kromě fobií sem patří i úzkostná a panická porucha, protrahovaná reakce na závažný stres, případně porucha obsedantně kompulzivní (opakované stereotypní jednání). U ní bychom se pro ilustraci mohli na chvíli zastavit.

Opravdu je dost těžké žít s někým, kdo se při odchodu z domova musí třikrát vrátit, aby zkontroloval, zda je zavřený plyn. Zvláště pak, když akutně hrozí, že nám to letadlo do Sydney skutečně uletí. Bylo by však pošetilé snažit se mu jeho počínání rozmlouvat a poukazovat na jeho nesmyslnost. Jeho problém totiž není kognitivní, ale emoční. Obsedant mívá náhled, bez svých rituálů by ale prožíval tak masivní úzkost, že prostě musí! Řadu neurotických poruch se daří celkem zvládat psychoterapií. Jen se pro ni rozhodnout!

Mezi neurotické poruchy se zpravidla řadí i poruchy somatoformní. Ať již hypochondrie jako generalizovaná starost o vlastní zdraví, nebo takzvaná somatizační porucha spojená s realistickými tělesnými příznaky, leč – často navzdory opakovaným vyšetřením – bez patologického nálezu. Obě formy jsou náročné i pro okolí, především testují naši trpělivost. Není lehké připustit, že si partner své potíže pouze „nevymýšlí“. Byť nemají žádný fyzický korelát, pro něj jsou zcela reálné a on sám autenticky trpí.

Schizofrenie a poruchy s bludy

Někomu by se možná zdálo, že tak závažnou chorobu duše není možné nerozpoznat a zaměnit ji s běžnými vztahovými problémy. Opak je však, bohužel, mnohdy pravdou! Pro paranoidní schizofrenii je typická vztahovačnost a žárlivost, někdy dokonce se žárliveckými bludy. Pak je ovšem naivní pokoušet se partnerovi jeho přesvědčení vyvracet. Hebefrenní schizofrenii můžeme zas mylně považovat za poruchu chování – především u dospívajících. Typická pro ni bývá sociální izolace, jakož i nevhodné a nepředvídatelné chování. Tedy projevy, s nimiž se můžeme setkat u spousty adolescentů. Bez odborného posouzení je ale jakákoli diferenciálně diagnostická úvaha dost obtížná. Zmínit bychom měli i poruchy spojené s megalomanickými bludy. Několik takových „dárečků“ jsem potkal i mezi poradenskými klienty. Společné jsou pro ně pocity velikášství, často s přesvědčením, že jsou na stopě fenomenálního objevu či vynálezu. Nikdo se přece nemůže divit, když se nechtějí zdržovat takovými podružnostmi, jako je starost o finanční zabezpečení rodiny či ochota ztrácet čas podílením se na běžném provozu domácnosti a na společných rodinných aktivitách ve volném čase. Je až s podivem, jak dlouho jsou někdy jejich partneři (častěji partnerky) ochotni s nimi onu podivnou hru hrát. Aniž by si uvědomovali, že nežijí s géniem, ale s duševně nemocným.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace