5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Cizinec versus našinec aneb Co ovlivňuje naše vnímání jiných lidí

Cizinec versus našinec aneb Co ovlivňuje naše vnímání jiných lidí

Autor: Martina Rašticová | Datum: 1.10.2009 | Vydání: 10/2009

Potkáme-li v setmělé ulici cizího člověka, okamžitě nám probleskne: „Co od něj mohu očekávat?“ Snažíme se odhadnout, zda jsou jeho úmysly dobré či zlé a zda má na to své úmysly realizovat, je-li pro mě nebezpečný. Psychology zajímá, čím se naše posuzování neznámých lidí řídí.

Již v roce 1946 prokázal slavný psycholog Solomon Asch svým experimentem, že ve vnímání druhých lidí existují jakési shluky vlastností. Například inteligentní a vřelý člověk je popisován jako moudrý, zatímco inteligentní a chladný člověk jako slizký. Na tom, že existují určité základní dimenze ležící v pozadí sociálních soudů, se odborníci v oblasti sociální percepce shodují. Jaké dimenze to jsou, v tom již ale jednoznačná shoda nepanuje.

Rosenberg například identifikoval dvě základní dimenze: sociální versus intelektuální žádoucnost; Bogdan Wojcizske zase rozlišuje mezi kompetencí a moralitou. Kinder se Sears tvrdí, že dimenze morální integrity a kompetence tvoří dvě základní a nezávislé skupiny rysů u politiků a politických vůdců.

Podobných konceptů dvou základních dimenzí vznikla celá řada. Vedle hodnocení jiných lidí se některé z nich týkají i hodnocení sebe sama či celých kultur. Například tradiční členění společností na individualistické (USA) a kolektivistické (Čína) je základem dvoudimenzonálního přístupu nezávislost versus vzájemná závislost. Velice podnětný je model stereotypních obsahů americké psycholožky Susan Fiske.

Tmavé uličky a bitevní pole

Tmavé uličky a bitevní pole…, tak vypadala střetnutí našich předků s cizinci, připomíná Susan Fiske (2006) v úvodu své rozpravy o univerzálních dimenzích sociální kognice. Při střetnutí s cizincem se musí sociální bytosti rychle rozhodnout, zda ten druhý je přítel nebo nepřítel, zda jsou jeho úmysly dobré či zlé a zda dotyčný nebo dotyčná má dostatek schopností či kompetence realizovat své úmysly. Susan Fiske proto navrhuje dvě univerzální dimenze sociálního vnímání: vřelost a kompetenci, které vysvětlují jak pojímání druhých lidí, tak celých skupin.

Dimenze vřelosti zahrnuje rysy vztahující se k úmyslům (např. přátelskost, snaha pomoci, upřímnost, důvěryhodnost a moralita), zatímco dimenze kompetence reflektuje rysy, které se vztahují k percipovaným schopnostem (např. inteligenci či kreativitu).

Vnímání vřelosti je přitom na prvním místě a soudy týkající se vřelosti více ovlivňují naše emoce a chování. Susan Fiske připomíná, že z evolučního hlediska je to pochopitelné. Při hodnocení druhého člověka je prvořadé posouzení jeho úmyslů, a teprve poté hodnocení, zda či jak je schopný své úmysly naplnit.

Skutečnost, že lidé rychleji hodnotí vřelost, potvrzují i výzkumy. Například slova vztahující se k vřelosti jsou identifikována rychleji než slova vztahující se ke kompetenci. Priorita pro detekci vřelosti nad kompetencí je všeobecná, nicméně ještě silnější je pro některé skupiny pozorovatelů (například pro ženy oproti mužům).

Předsudek není antipatie

Dvoudimenzionální vřelostně–kompetenční model popisuje jednu vlastní sociální skupinu (ingroup) a tři cizí skupiny (outgroups), které jsou rozpoznatelné ve všech studovaných zemích. Vlastní skupina je přitom vnímána jako vřelá a kompetentní, zbylé tři skórují nízko alespoň v jedné dimenzi. Ze společenské perspektivy jsou určité skupiny prototypem neboli referenční skupinou. Například ve Spojených státech jsou to v současnosti lidé střední vrstvy, křesťané, heterosexuálové a lidé s americkým občanstvím. Příslušníci této sociální skupiny jsou vnímáni jako vysoce vřelí a současně kompetentní a je jim vyjadřován obdiv a uznání. Ostatní skupiny dosahují buďto v jedné nebo v obou dimenzích nízkých skórů.

Susan Fiske taktéž upozorňuje na skutečnost, že předsudek není jednoduše antipatie. Příslušníci cizích sociálních skupin jsou nejčastěji vnímáni ambivalentně, ve výzkumech skórují vysoko v jedné, a současně nízko v druhé dimenzi. Například lidé staří či fyzicky nebo mentálně hendikepovaní jsou vnímáni jako vřelí a současně nekompetentní. Takoví lidé vyvolávají soucit a zároveň sympatie. Jiné skupiny jsou zase vnímány jako kompetentní, ale chladné a nedůvěryhodné. Podle výzkumů badatelky Fiske sem patří bohatí lidé, Asiaté, Židé, ženy profesionálky a minoritní profesionálové, např. Indové a Jihokorejci. Tyto skupiny vyvolávají závist a žárlivost. Jsou oceňovány pro své schopnosti, ale jejich záměry, cíle a úmysly jsou nejasné a často podezřelé.

Skuteční outsideři pak nejsou vnímáni ani jako vřelí ani jako kompetentní, nýbrž jako hostilní, nedůvěryhodní, nemotivovaní, ale hloupí a v podstatě neškodní. Ve Spojených státech jsou mezi tyto skupiny zahrnuti bílí i černí chudí, lidé žijící ze sociální podpory, bezdomovci, drogově závislí a ilegální imigranti. Tyto skupiny vyvolávají despekt, opovržení a současně nezájem.

Co model prozrazuje o chování

Různé typy diskriminace jsou výsledkem různých kombinací vřelosti a kompetence. Dimenze vřelosti predikuje aktivní chování: pomoc nebo útok. Dimenze kompetence naopak predikuje chování pasivní: na jedné straně (pasivně) umožní těmto lidem začlenit se, na straně druhé je (opět pasivní) opomíjení, přehlížení a zanedbávání. Diagonály mezi dimenzemi představují unikátní profily chování, které směřují k různým typům společenských outsiderů.

Média pravidelně přinášejí zprávy o různých druzích diskriminace. Různé kombinace dimenzí vyvolávají ambivalentní chování: sociální skupiny evokující lítost a soucit (například staří nebo postižení lidé) vyvolávají snahu o aktivní pomoc a zároveň pasivní opomíjení. Výsledkem je například institucionalizovaná pomoc, která starým a postiženým sice pomůže, ale současně je sociálně izoluje. Naopak elitní skupiny vyvolávající závist jsou pasivně začleňovány a akceptovány, ale v určitých situacích se stávají terčem aktivního násilí. Susan Fiske uvádí jako příklad prosperujícího podnikatele, přistěhovalce židovské komunity, do jehož obchodu chodí lidé z okolí nakupovat. Když ale „přijde na věc“, například při společenských nepokojích, titíž lidé jeho obchod vyrabují. Židé během holocaustu, Korejci v době nepokojů v Los Angeles v roce 1992, Číňané v Indonéské Jakartě a Surakartě v květnu 1998. Ti všichni jsou smutným dokladem tohoto nešťastného profilu chování.

Kombinace stereotypů kompetence a vřelosti tedy predikuje emoce, které zase přímo predikují chování. Vzdálenou příčinou sociálního chování je dle Susan Fiske tedy afekt, přičemž stereotypy mohou antipatie vůči členům jiných skupin legitimizovat.

Definice toho, co konstituuje a vytváří skupinu, zahrnuje sdílené cíle a společné hodnoty, které se většinou liší od sdílených cílů a společných hodnot cizích skupin. Jestliže členové jedné společenské skupiny pozorují u členů jiných skupin konfliktní cíle ve srovnání s cíli jejich vlastní skupiny, zcela automaticky připisují jejím členům negativní rysy a prožívají vůči nim negativní emoce. Pokud tedy určitá cizí skupina explicitně soutěží s referenční skupinou, nebo ji jakkoli využívá, její záměry jsou vnímány jako nepřátelské a nedůvěryhodné. Pakliže však cizí skupina kooperuje s referenční skupinou, její záměry a cíle jsou vnímány jako přátelské a důvěryhodné (tedy vřelé).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace