5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Člověk a moderní architektura

Člověk a moderní architektura

Autor: Kateřina Rodná | Datum: 31.8.2011 | Vydání: 9/2011

Rozhlédněte se kolem sebe - kde právě jste? Doma? V práci? Na ulici? V kavárně? Jestli zrovna sedíte v místnosti, jak je veliká? Jak zařízená, jakou barvu mají stěny… jakou atmosféru vyzařuje? Je vám v tom prostoru příjemně? Cítíte se v bezpečí, nebo jste trochu nervózní? Uklidňuje vás, nebo spíš nutí k aktivitě?

Člověk a moderní architektura

Psychologie architektury má svůj původ má v oblasti psychologie, která se zabývá životním prostředím, a jak název napovídá, její zastánci zkoumají, jak působí prostředí, které jsme si sami uměle vytvořili, na nás jako na jeho uživatele. „We give shape to our buildings, and they, in turn, shape us,“ řekl známý britský politik Winston Churchill. Dáváme tvar svým budovám, a ony naopak tvarují nás. To je základní premisa, ze které psychologie architektury vychází.

A že způsob, jakým nás naše uměle vytvořené prostory tvarují a ovlivňují, nemusí být vždy jen harmonická idyla, je myslím jasné. Někdy jsou takové, s lidskou přirozeností nepříliš slučitelné projekty, na první pohled špatné. U některých budov nebo v některých prostorách je každému laikovi zřejmé, že tady se nikdo příjemně cítit nemůže, pomineme-li tedy architekta. Ale jsou i projekty, které byly vytvořeny promyšleně, s těmi nejlepšími úmysly, a přesto nedopadly dobře.

Psychologie architektury se zrodila jako samostatný obor v 50–60tých letech minulého století. Prvním popudem tehdy byla snaha zjistit, jestli prostředí psychiatrických zařízení můžeme změnit tak, aby pomáhalo pacientům v procesu uzdravování. Jaké vlastnosti musí mít architektonické řešení nemocnice, aby pomáhalo v terapeutické práci? A tato jednoduchá otázka se brzy rozšířila: Jaký je vztah mezi vnitřním uspořádáním prostoru, budovami, volným prostranstvím a jednotlivými částmi města na jedné straně a prožíváním a chováním obyvatel na straně druhé? Máme my lidé podobnou potřebu bránit své teritorium jako mnohá zvířata? Jaký vliv na nás má, musíme-li se přestěhovat, nebo dokonce opustit svou zem? Ovlivňuje nás stres a hektický životní rytmus velkých měst? Jak se odrazí malý byt v životě velké rodiny?

Recept na dům?

Psychogram ideálního domu nebo bytu samozřejmě neexistuje. Nikdo nedokáže vymyslet dům, který by vyhovoval všem, nebo půdorys univerzálně dokonalého bytu. Ale jsou samozřejmě zásady, kterých je dobré se držet.

Některé chyby při plánování mohou být vcelku nenápadné, ale stejně nám znepříjemňují život. Třeba prosklené dveře, před kterými se zastavíme a chvíli váháme – jak se dostanu dovnitř? Otevírají se samy? Mám zatlačit? Zatáhnout? Dobré dveře by nás do rozpaků nedostaly.

Jak má tedy vypadat alespoň v hrubých rysech dům nebo byt, ve kterém se lidé cítí dobře? Má vytvářet pocit sounáležitosti, třeba tím, že v něm nenajdeme dlouhé chodby, do kterých ústí jednotlivé místnosti, ale centrální prostor, kolem kterého se místnosti sdružují. Jak ukazuje příklad jedné německé vysokoškolské koleje: studenti, kteří se nastěhovali do pokojů po stranách nekonečně dlouhé chodby, se už po pár týdnech začali chovat sociálně defenzivně, nedůvěřivě a vyhýbali se interakcím. Přívětivý byt nebo dům by měl mít obdobně velké místnosti, které svým obyvatelům umožní svobodně si vybrat, k jakým účelům budou sloužit. Zní to jako banalita? Ne, když si uvědomíme, jak nás determinuje obvyklé rozložení místností: velký pokoj (tedy nutně obývací), malá tmavá místnost (co jiného než ložnice) a malý pokojíček k tomu (pro děti). A další známé prohřešky proti dobré architektuře? Nedostatek prostoru na skladování věcí, koupelna bez okna, úzká chodba a miniaturní předsíň. Dům nebo byt by měl mít výhled do zeleně a dostatek světla. Aby nás dům „zval“ dovnitř, měl by být prostor přehledný – zvenku i uvnitř. Ten, kdo v něm je, by měl stále vědět, kde se nachází, jak dojde ke svému cíli a kudy zase ven. U velkých budov třeba díky orientačním tabulím, barevně odlišeným patrům, šipkám na zemi.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace