5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Co jsou zač čeští „ochránci národa a rasy“?

Co jsou zač čeští „ochránci národa a rasy“?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 3.6.2009 | Vydání: 6/2009

Ode dne, kdy v rodinném domku ve Vítkově vzplály čtyři zápalné lahve, uplynulo několik týdnů. Popálená dvouletá Natálka je stále v nemocnici, policie ještě nevyloučila rasistický motiv útoku na romskou rodinu. I kdyby se nakonec neprokázal, faktem je, že akce neonacistických hnutí v Česku sílí.

Kde se bere rasismus v zemi, která mívala v Evropě, na rozdíl od svých sousedů, poměrně liberální pověst? A co se děje s psychikou člověka, který dosud jen pochodoval v davu, že je schopen aktivně zaútočit na bezbranné?

Podle psychologa a soudního znalce Slavomila Hubálka jsou psychologické charakteristiky osob, v nichž lze probudit antidemokratické a autoritářské postoje, známy od třicátých let minulého století, kdy psychologové Herold Lasswell a Wilhelm Reich vydali práce o psychologii hitlerismu a fašismu. „Rasistické či etnické předsudky jsou reakcí na pocity vlastní méněcennosti a neúspěšnosti, na nahromaděnou agresivitu a permanentní pohotovost k nepřátelství. Na hostilitu navozovanou frustrací, která se promítá do fantazií o nutné sebeobraně. Rasista mechanismem projekce obvykle přisuzuje objektu nenávisti své vlastní charakteristiky. Nejčastěji to bývá lenost, neschopnost, nepořádnost, nečestnost, hloupost a špinavost. Sami sice horují za čistotu, ale zkuste se jim podívat na nohy,“ dodává psycholog. Agresivitu vůči nepřátelům si sami před sebou i ve veřejných prohlášeních zdůvodňují pozitivními motivy, například jako ochranu pořádku, čistoty, slušných lidí, národa a vlasti před parazity.

Slavomil Hubálek vypracovával řadu psychologických posudků na pachatele rasově motivovaných útoků, včetně vražd, a potvrzuje, že i naši skini a neonacisté se rekrutují především z řad nezralých, nespokojených, málo úspěšných mladých mužů kolem dvaceti let. Typické je pro ně spíš nižší vzdělání, mnohdy slabší intelektový potenciál, nedostatečná kvalifikace, poměrně často bývají nezaměstnaní nebo vykonávají málo atraktivní práce. „Jsou sice na vrcholu fyzických sil, v řadě životních oblastí, včetně sexuální, se cítí nespokojení. Proto vytvářejí homogenní skupiny, které posilují mužskou sounáležitost. Uchylují se přitom k prastarým archetypům stádní identity, včetně lásky k uniformám, polovojenskému oblečení, obuvi, zbraním, účesům, k dupání a sborovému křiku.“ Do skupin, v nichž si jejich zraněný mužský narcismus pěstuje iluzi síly, nemají „slabé“ ženy přístup. „Mechanismus fungování je nápadně podobný, ať se jedná o fašistické bojůvky typu SA, Kukluxklan, Lidové milice či naše dnešní české nácky,“ konstatuje psycholog Hubálek.

Odhaduje se, že ve všech moderních společnostech má k těmto vzorcům sociálně patologického chování sklon asi 5 % mužské populace. Vysoká nezaměstnanost mladých lidí a nedostatek sebeuplatnění, které provází období zhoršených ekonomických podmínek, vytváří prostor k růstu podobných nebezpečných tendencí, k idealizaci autorit i k agresivnímu hledání viníků.

Konkrétní rozhodnutí k útoku bývá často motivované podobně jako při násilí na fotbalových stadionech – je vedené snahou ukázat ostatním svoji odvahu a rozhodnost, touhou „trumfnout“ předchozí nápad jiného člena skupiny, zajít dál.

Výchova k nenásilí

Nemůže vzrůstající agresivita neonacisticky orientovaných mladíků souviset třeba se zrušením základní vojenské služby? Tam si přeci mohli užít uniforem, pochodování, autorit… Psycholog Hubálek si to však nemyslí. „Vojna mohla být šancí pro zdravotní vyšetření části mužské populace, odstranila zbytky negramotnosti, naučili někdy mladé muže plavat. Ale že by z člověka udělala kvalitnějšího občana, neřkuli chlapa, a vyléčila ho z nějakých patologických rysů, tak to nefungovalo tenkrát a nefungovalo by to ani dnes.“ Jak se tedy poučit z historie a neopakovat stejné chyby? Rozhodující úlohu hraje primární rodina, která by měla položit základy výchovy k nenásilí, toleranci a altruismu. „Já jsem měl štěstí, že mi v předškolním věku doma říkali, že existují jen dvě rasy – slušní lidé a ti druzí. Zato vrazi, kteří zabíjeli z rasových pohnutek, mi při vyšetření hrdě říkali, že rasista byl už jejich dědeček a otec. Škole se už pak mnohdy nepodaří vytvořit dostatečnou hráz proti takovým postojům, společnost je k nim laxní…“ dodává psycholog. Celkové naladění společnosti je pro případný růst nedemokratických tendencí poměrně podstatné. „Je-li naladěna příliš konzumně, je necitlivá k morálním aspektům. V posledních letech se například slovo moralizování stalo synonymem pro zbytečné sekýrování, pro zdržování na cestě vpřed. Jenže morálka prostě vzniká „moralizováním“, upozorňuje odborník. Politická a společenská selhání, například nedostatečně kvalitní argumentace právníků ministerstva vnitra při zdůvodnění zákazu Dělnické strany, extrémním silám a jejich popularitě nahrávají.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace