5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Co prozrazují chronické bolesti zad

Co prozrazují chronické bolesti zad

Datum: 2.12.2009 | Vydání: 12/2009

Bolesti zad jsou v civilizovaných zemích stále častějším příznakem. Alespoň jednou za život jimi trpí až 80 % obyvatelstva. Jsou častou příčinou pracovní neschopnosti. Na jejich léčení je věnováno nemálo úsilí a prostředků, které jsou však často investovány špatným směrem a nedokážou pacientům dlouhodobě pomoci.

Milanovi je 34 let. Je to elegantní muž sportovního vzezření, povoláním zubař. Mluví spisovně, působí velice seriózně, až trochu strojeně. Přišel proto, že asi rok jej trápí pocity tíhy v záhlaví, bolesti v oblasti horní hrudní a krční páteře, cítí nejistotu v prostoru, závrať, jako by se hýbala podlaha, a má přitom strach, že omdlí.

Zpočátku míval tyto nepříjemné stavy asi jednou týdně, postupně se frekvence zvyšovala a průběh zhoršoval. V době první návštěvy se podobné potíže objevovaly každý den.

Pacient se při potížích nemůže soustředit, musí přestat pracovat, není schopen řídit auto.

Trvá nejméně hodinu, než se zklidní a zase může fungovat. Už absolvoval řadu neurologických a dalších odborných vyšetření. Nevýznamný nález na krční páteři však jeho potíže nevysvětloval. Asi před půl rokem chodil na rehabilitaci, zpočátku s dobrým efektem, ale potíže se vždy rychle znovu vrátily. Při posledním neurologickém vyšetření – opět bez nálezu, který by vysvětloval potíže – mu bylo doporučeno psychosomatické vyšetření. Milan však přišel spíše proto, aby lékařce vyhověl. Sám byl přesvědčen, že jde o čistě somatický problém.

Když bolí záda…

Na vzniku bolestí zad se velkou měrou podílí moderní způsob života s omezením pohybových aktivit člověka. Za chronickou bolestí zad se někdy může skrývat i komplikovaný problém, zdánlivě nesouvisející zdravotní poruchy jinde v těle (viz rámeček) a samozřejmě psychické faktory. Ty nabývají v povědomí lékařské veřejnosti stále většího významu, dokonce se poslední dobou hovoří o bolestech zad jako psychosomatóze současnosti.

Svalové napětí v jednotlivých svalech a jejich skupinách reaguje na různé podněty. Mění se vlivem zatížení pohybového aparátu, ale velmi podstatně i vlivem psychického stavu. Například ve stresu se svalové napětí zvyšuje. Dochází k tomu však nerovnoměrně, v některých svalových skupinách naopak svalové napětí klesá. Tím je porušena takzvaná dynamická rovnováha, která za normálních okolností mezi určitými skupinami svalů existuje, a vzniká svalová dysbalance. Ta je pak příčinou bolestí zad, popřípadě kloubních blokád v oblasti páteře, následovaných další progresí bolesti.

Člověk rovněž reaguje na zátěžové situace určitými obrannými strukturami či gesty. Jsou to nevědomé pohyby a postavení těla, která provádíme ve stavu napětí, strachu, stresu. Při tom dochází ke zvýšení svalového tonu třeba v oblasti šíje, hrudní či bederní části páteře.

Nápadná je souvislost určitých emocí a vzniku bolestí zad v konkrétním úseku páteře. Úzkost je spojována s problémy v oblasti šíje, deprese s bolestmi v dolních úsecích páteře.

Na chronifikaci bolestí zad se podílí nejčastěji vysoké nároky na výkonnost, potřebu uplatnění, potlačené averzivní pocity, přetrvávající reakce na smutek a ztrátu doprovázené depresivitou, úzkostmi nebo též potlačení reakce na stres, která ve své typické podobě zahrnuje útok nebo útěk. Někdy jde i o konflikt mezi těmito tendencemi, což vede ke zmatené informaci pro určité svalové skupiny a z toho pramenící svalové dysbalance.

Stanovení správné diagnózy vyžaduje odborné vyšetření doplněné případně některou ze zobrazovacích technik nebo laboratorních vyšetření. Na prvním místě je však důkladná anamnéza, z níž často vyplyne psychogenní pozadí obtíží. Podpoří jej analýza popisu pacientových potíží, který obsahuje většinou velmi dramatické prvky, neadekvátní líčení intenzity bolestí, které nereagují na obvyklé terapeutické postupy, často ani na analgetika. Obvyklá je i proměnná lokalizace bolestí.

Milan a jeho terapie

V případě zubaře Milana a jeho problémů bylo v terapii vhodné otevřít témata práce, vztahy, způsob života. Zpočátku však byla přístupná pouze pracovní oblast, výkony, teprve pozvolna vztahy, pocity a intimnější záležitosti. Ukázalo se, že nástupu obtíží předcházelo velké pracovní zatížení. Milan budoval vlastní ordinaci, musel všechno vyřizovat sám (rekonstrukce objektu, úvěry, personální zajištění ordinace, výběr přístrojů...), byl v práci od rána do pozdního večera, i doma stále myslel na pracovní problémy, nemohl se uvolnit. Toto období bylo náročné jak fyzicky, tak duševně. Extrémní zátěž trvala asi dva roky, a když už se ordinace rozběhla a všechno se začalo vyvíjet dobře, začaly ho trápit zmíněné potíže.

Později, když bylo v terapii možné přejít od popisů situací spíše k prožívání, si pacient uvědomil, jak často musí v práci zadržovat vztek, musí se chovat rozumně, i když by nejraději na někoho zakřičel nebo ze situace utekl. Také si uvědomil, že stavy na omdlení jsou tak intenzivní, že musí práci přerušit, a kdyby poslechl signály svého těla, šel by nejraději domů a lehl si. V této chvíli si uvědomil, že doposud nenáviděné záchvaty ho vlastně jistým způsobem chrání před totálním přetížením, přimějí ho uvolnit se, vypnout, odpočívat.

Dále se ukázalo, že kromě stresů souvisejících s prací tíží pacienta dlouhodobě ještě neřešené problémy v partnerském vztahu. Není ve vztahu úplně spokojen, je to spíše vztah z rozumu, bezpečný, jistý, ale po citové i fyzické stránce neuspokojivý. Opět se ukazuje, že i v této oblasti Milan volí rozumné kompromisy, ale ve skutečnosti by někdy raději utekl za dobrodružstvím. V práci i v partnerském vztahu se cítí jistým způsobem pod tlakem. Postupně si uvědomuje, jak hluboce je ve vztahu nespokojený, a co se mu dříve zdálo bezpečné a rozumné, ukazuje se víc a více omezující a tísnivé.

Vzhledem k enormnímu pracovnímu zatížení přestal úplně cvičit a sportovat, což mu, jak si pozvolna připustil, vlastně dost chybí. V souvislosti s pohybem si také uvědomil „bláznivý“ nápad, že by moc rád tančil, že by mu udělalo radost hrát znovu na klavír, vzpomněl si na svou starou lásku, divadlo. Všechny tyto bláznivé a radostné aktivity žily dlouho v zapomnění, ale pouhá zmínka o nich vykouzlila na Milanově tváři úsměv a vnesla do jeho života pohyb a energii.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2009

nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace