5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Dětinštíme díky Facebooku?

Dětinštíme díky Facebooku?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.5.2012 | Vydání: 5/2012

Facebook, Twitter, Bebo a další sociální sítě mohou způsobit infantilizaci mysli lidí 21. století, tvrdí britská neurovědkyně Susan Adele Greenfi eldová. A jelikož je jako baronka rovněž členkou Sněmovny lordů, snaží se apelovat na zákonodárce i veřejnost, aby nepodceňovali hodiny, které zejména děti a mladí lidé tráví ve virtuálním prostředí.

Dětinštíme díky Facebooku?

Podle baronky Greenfieldové, jež patří k předním britským odborníkům v oblasti fyziologie mozku, je u lidí, kteří se pravidelně a dlouhodobě pohybují na sociálních sítích, ohrožen mozek rizikem změn, jež souhrnně nazývá infantilizací mysli. Facebook, další sociální sítě a život ve virtuálním světě obecně podporují takové charakteristiky, jako je jen krátkodobé udržení pozornosti, snížení schopnosti empatie, podpora senzacechtivosti a nejasná, rozmlžená identita.

Vnímám tě jen chvíli

Při komunikaci na sociálních sítích i při hraní počítačových her je mozek mladého člověka vystaven vnějším podnětům, v nichž jde o rychlou akci a reakci, o neustálé střídání nových obrazů, které se bleskově mění dotykem na klávesnici nebo kliknutím myší. Adekvátní zpracování takových podnětů vyžaduje rychlou, okamžitou reakci, která může způsobit, že mozek si zvykne pracovat právě jen v těchto krátkých časových úsecích. Přestože v reálném světě nepřichází odpověď stejně okamžitě, může se stát, že mozek pracuje dál v tomto rytmu. Potom jsme u daného jedince svědky chování, v němž můžeme najít znaky poruch pozornosti – tak argumentuje Greenfieldová. Převažující způsob takové virtuální komunikace a her podle ní ohrožuje naši schopnost udržet pozornost dlouhodobě.

„Mohlo by být užitečné zkoumat, zda téměř totální ponor naší kultury do virtuálních technologií a komunikace prostřednictvím obrazovky v průběhu poslední dekády má nějaký vliv na problémy spojené s deficitem pozornost a hyperaktivitou, jejichž vzrůst ve stejném období pozorujeme,“ konstatuje neurovědkyně. Susan Greenfieldová upozorňuje, že předepisování medikamentózních přípravků, které mají pomoci ke zklidnění hyperaktivity a ke zlepšení soustředění, vzrostlo v posledních deseti letech třikrát. A ptá se: Může tu být souvislost s výraznou změnou ve způsobu komunikace a trávení volného času?

Jen tady a teď

Neurovědkyně působící v oxfordské Lincoln College varuje také před zřetelným nárůstem orientace na „tady a teď“, kdy bezprostřednosti a přímé zkušenosti nebo zážitku dáváme přednost bez ohledu na jejich důsledky a souvislosti.

Vždycky, když hrajete počítačové hry, chcete hrát znovu a znovu. Cokoli děláte, je vratné, odvolatelné. Tento typ aktivit, které neberou v úvahu souvislosti, můžeme srovnat se vzrušením, které se člověka zmocňuje při kompulzivním gamblingu nebo při záchvatovitém přejídání. Okamžitá změna podporuje nutkavou touhu ihned odpovědět. Tyto procesy vedou k podobným chemickým reakcím v mozku, jaké se mohou objevit u drogových závislostí. A tak pokud uvažujeme o tom, „co na těch hrách a sítích vidí“, neměli bychom podceňovat fyziologickou „příjemnost“, libost interakcí prostřednictvím obrazovky.

Jak zachránit princeznu

Dalším závažným dopadem virtuálního světa na dětskou psychiku, na nějž britská profesorka a propagátorka vědy upozorňuje, je ztráta empatie. Ve svém projevu ke kolegům ve Sněmovně lordů před třemi lety vysvětlovala, že mezi čtením knížek a pohádek a hraním her, byť s pohádkovými náměty, je z hlediska psychiky obrovský rozdíl. Hra, jejímž cílem je zachránit princeznu, je zaměřená na vzrušení, na akci v daném okamžiku. Všechny myšlenky hráče se točí kolem úkolů, které má při zachraňování princezny splnit – sama princezna je mu ale úplně lhostejná. Vlastně o ní nic moc neví. Ve hře není osobnímu příběhu princezny věnovaná žádná pozornost. Chybí přesahy, dlouhodobý význam, který sledujeme v klasické pohádce, když princ anebo třeba hloupý Honza postupně zjišťuje, že je princezna krásná a zamiluje se do ní, když se dozví, že je smutná, pyšná, zakletá… „Ve hře na vysvobozování princezny je každý úspěch okamžitě odměněn, cílem čtení knihy je, přese všechno, zjistit víc o princezně samotné,“ tvrdí Greenfieldová.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace