5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Diabetes: nečekaný nápor na psychiku

Diabetes: nečekaný nápor na psychiku

Autor: Táňa Pikartová | Datum: 1.9.2009 | Vydání: 9/2009

Až třicet procent diabetiků vykazuje klinické známky deprese. Vyrovnat se s celoživotní chorobou a režimem, který vyžaduje, působí psychické problémy většině nemocných. Tato choroba přitom postihuje až tři čtvrti milionu Čechů a jejich počet podle diabetologů dále poroste.

Nesmíš! Slovo, které obvykle neslýcháme příliš rádi. Člověk nemocný cukrovkou se s tímto každodenním příkazem musí naučit žít. Psychická pohoda pacienta s diabetem není možná bez neustálého dodržování určitých pravidel a podle doktorky Silvie Lacigové z Diabetologického centra v Plzni je pro něj důležitá i podpora okolí, tedy rodiny, spolupracovníků i zdravotníků. „Pokud jsou tato pravidla porušována, je pacient ohrožen vznikem komplikací, které mu akutně nebo chronicky znepříjemňují život,“ vysvětluje lékařka. Podle jejích zkušeností až třicet procent pacientů vykazuje klinické známky deprese různé závažnosti, ještě větší procento má další psychické poruchy. „Depresivní ladění pacienta negativně ovlivňuje kompenzaci diabetu a spolupráci nemocného při léčbě,“ doplňuje.

Diabetes je začarovaný kruh

“Mně je už všechno jedno, nalej mi panáka.“ Čtyřicetiletá Lucie má v očích slzy a pocit, že život už nikdy nebude stát za nic. Od té doby, co se s ní rozešel přítel, rezignovala na dietu. Důrazné varování lékařky, že jí od poslední návštěvy znovu výrazně stoupla hladina cukru v krvi, zapila dalšími doušky tvrdého alkoholu…

Mnohdy až nekonečná spirála. Problémy eskalují nejen při nedodržování postupů, která nařídí lékař, ale právě i kvůli psychické nepohodě. „Problémy mohou nastat krátce po diagnóze, kdy se má pacient adaptovat na změny režimu a na léčbu. Kdykoli v průběhu nemoci mohou nastat i závažné psychické poruchy, jako deprese, úzkostné stavy, poruchy příjmu potravy, a ty už obvykle vyžadují odbornou konzultaci psychologa nebo psychiatra,“ upřesňuje klinická psychiatryně Věra Krausová.

Otázka ovšem zní, jak pacienti vnímají skutečnost, že by mohli služby psychologa nebo psychiatra využít. Z průzkumu, který se uskutečnil v plzeňském diabetologickém centru, vyplývá, že zhruba třetina diabetiků by stoprocentně rady psychologa chtěla a potřebovala, třetina zásadně pomoc nepotřebuje, protože nemoc zvládá sama, posledních třicet až čtyřicet procent pacientů vůbec neví, že takovou pomoc mohou vyhledat.

Na straně druhé existuje i studie, která zjišťovala, zda si lékaři diabetologové uvědomují, že jejich pacienti-diabetici jsou deprimovaní a cítí úzkost. Jejím výsledkem jsou tato čísla: Přes 70 procent lékařů si uvědomuje, že jejich pacienti mají psychické problémy a polovina z nich přiznává, že sami nejsou schopni poskytnout adekvátní psychologickou péči, asi 15 procent lékařů by uvítalo těsnou spolupráci s psychologem, psychoterapeutem nebo psychiatrem.

Vždyť diabetes mellitus jako chronické onemocnění znamená pro pacienta doživotní léčbu, dietní a režimová omezení, tedy pěknou řádku situací, které dosud neznal, se kterými se musí bezpodmínečně smířit, musí je unést a přijmout sám sebe. Pokud to nedokáže, hrozí mu závažné zdravotní problémy.

„Existuje velké množství léků, které se používají k zastavení nebo zpomalení postupu diabetu. Řada z těchto léků je zcela nových a velmi inovativních, ale žádný nedokáže vyléčit chorobu jako takovou, ani nezabrání jejímu vzniku,“ potvrzuje profesor Milan Kvapil, předseda České diabetologické společnosti, a připomíná, že: … „v souvislosti s tím, že se každoročně zvyšuje počet pacientů, je nutné se v léčbě diabetika zaměřit i na jeho psychiku, už proto, že je pro úspěšnou léčbu potřeba udržet pacientovu motivaci na vysoké úrovni.“

Podle informací diabetologů a psychologů lze říct, že psychika působí na metabolismus diabetika zřejmě dvěma způsoby. Jednak tím, že stresovaný pacient zanedbává režim, jednak cestou nervově hormonální, totiž jak aktivace autonomního nervového systému, tak vyplavení stresových hormonů zvyšuje glykémii. Jednoduše řečeno, po rozčilení nebo jiné negativní emoci diabetikovi spolehlivě stoupne glykémie.

„Naštěstí však léčba psychických problémů samotnou kompenzaci diabetu zlepšuje. Opakovaně se stává, že se dlouhodobě dekompenzovaný labilní diabetik srovná až poté, co se podaří upravit jeho psychický stav,“ připomíná klinická psychiatryně Krausová.

Změňte svůj život

“Když mi diagnostikovali cukrovku, bylo mi dvaadvacet, studovala jsem vysokou, závodně jsem hrála házenou. Najednou byl se vším konec. Nervově jsem se sesypala,“ přiznává dnes třicetiletá Radka. Po několika měsících se sice podařilo její zdravotní stav stabilizovat, ke studiu se ale už nevrátila. „Po dvou letech jsem začala navštěvovat psycholožku, to mi pomohlo. Díky ní jsem našla chuť a odvahu vrátit se znovu ke sportu,“ říká Radka, která dnes působí jako osobní trenérka, masérka a výživová poradkyně ve fitness centru.

Změna chování a životního stylu, který je předpokladem úspěšného přizpůsobení se potřebám nemoci, s sebou přináší častější a intenzivnější pohyb a zdravou stravu – to je pro mnohého diabetika skutečně základ nového, dosud neznámého života. Pacient dobře ví, co je třeba, ale celkem nic pro to nedělá. Přesně tak vidí situaci většiny diabetiků zdravotníci.

Lékaři zpravidla uznávají, že naučit se žít s diabetem je těžké zejména proto, že diabetes nebolí. Nemoc obvykle mnoho let nepřináší žádné zásadní obtíže a pacient tak může ztrácet motivaci k změněnému životnímu stylu. „Pacienta, který se cítí zdravý, je těžké motivovat ke změně života. Je typické, že léčba selhává při životních krizích, například při ztrátě zaměstnání, ztrátě podpory okolí a podobně. Je proto je velmi důležité zapojovat do léčby i psychology,“ přidává Štěpán Svačina, přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK.

Přesto zdravotníci často předpokládají, že je pacient rozumný. A že se bude maximálně snažit spolupracovat, protože je to v jeho zájmu. Ale tahle rovnice mnohdy spíš neplatí, než platí. I dospělí, inteligentní a rozumní lidé se těžko dostávají do správného rytmu dávkování a užívání léků či aplikace inzulínu.

„Je to opravdu k neuvěření, ale dospělí se mnohdy chovají jako malé děti, nerespektují pravidla léčby, podvádějí při kontrolách, stavějí se do opozice, dokonce hladovějí nebo užívají před kontrolami různé triky, aby docílili dobrých výsledků. Nespolupracují, nechtějí změnit svůj životní styl,“ jmenuje základní problémy s diabetiky z vlastní praxe diabetoložka Silvie Lacigová. A naopak chválí ženy, které mají diabetické problémy v těhotenství. „Tyto mladé ženy vědí, že mají režimová opatření jen na čas a ve prospěch dítěte, tak doporučení respektují.“

Za zmíněné nelogické chování jinak rozumných lidí mohou takzvané psychologické obranné reakce, úniky, jimiž se psychika pokouší vyrovnat se s obtížnou realitou. „Jsou z větší části nevědomé, a pacienti je tudíž provádějí automaticky, neúmyslně. Jejich destruktivní vliv na nemocného však může být značný. Pokud pochopíme smysl tohoto chování a naučíme se na ně správně a profesionálně reagovat, usnadní to práci nám a pomůže to našim pacientům začít jednat racionálně,“ potvrzuje svoje zkušenosti z psychiatrické péče o diabetiky Věra Krausová.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace