5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Dívka je hned ženou, ale chlapec se teprve učí být mužem

Dívka je hned ženou, ale chlapec se teprve učí být mužem

Autor: Lucie Hrdličková | Datum: 9.9.2009 | Vydání: 9/2009

Nejvíce mě zajímalo, zda existují nějaké konstanty, rozdíly v interakcích a psychologických zkušenostech u chlapců a dívek, které tvoří jejich mužskou nebo ženskou osobnost, říká psychoterapeut Jan Poněšický. Všude se mluví o vlastnostech mužů a žen, ale nehovoří se o tom, jak tyto vlastnosti vznikly.

Kde se tedy vlastnosti žen a mužů tvoří?

Ve vztahových zkušenostech. Když se narodí dívka, prožívá interakci s matkou jinak než chlapec, a to proto, že jsou si vzájemně podobné. Maminka má s dcerou větší pocit spřízněnosti, je to také tvor ženského pohlaví, má pocit, že do ní vidí, že ví, co si dívka myslí, co si přeje, co cítí. Kdežto u chlapce je to trochu vzdálenější. Je tam větší respekt vůči chlapeckému. Maminka synovi tolik nerozumí, dává mu víc volnosti, už v tom je rozdíl. Dívku považuje za pokračování sebe samé. Dcery proto mají větší problém se separovat a najít si vlastní osobnost. Mají pocit, že jim matka stále do něčeho mluví nebo je nenechá chodit ven tak jako chlapce. Dívku to ale mezi druhým a čtvrtým rokem táhne na základě jejího infantilního psychosexuálního vývoje směrem k otci. Musí se naučit ty vztahy nějak rafinovaně uspořádávat - tak, aby neztratila matku a přitom se mohla obrátit k otci. Úzkost ze vztahu je pro dívku více charakteristická, bojí se, že by mohla vztah s matkou ztratit. A ten je pro ni hrozně důležitý. Kdežto u chlapce je to jednodušší, ten má vztah k matce od začátku a v oidipální době se ještě utuží. Naproti tomu je identita u mužů problematičtější než u žen, tam je problematičtější vztahovost.

Jak je to s identitou u dívek a u chlapců?

Díky podobnosti s matkou má žena silnější identitu než muž. Pro dívku je to něco samozřejmějšího než pro chlapce. Dívky se například lépe chrání před těžkým stresem a traumaty než chlapci v útlém věku. Tím se vykládá i větší agresivita u chlapců. Ty rány, které zažili, v nich stále jsou, proto když se setkají s něčím podobným, reagují na rozdíl od dívek ihned agresivně. Ženy také snášejí lépe bolest než muži, muži jsou naříkavější. Kluk se taky identifikuje ze začátku s maminkou, neuvědomuje si, že je chlapec. Je to nejzákladnější způsob učení - identifikace, přejímání, napodobování. Původně se identifikuje žensky a teprve mezi 2. a 4. rokem se přeorientovává mužsky. Samozřejmě hraje roli i raná identifikace s očekáváním a představou rodičů o budoucí podobě dítěte, které se jim snaží vyhovět. Když si kluk začne uvědomovat, že je kluk, i to, že na něj okolí reaguje jako na kluka, tak se jeho vzorem stane otec nebo jiný muž, například bratr, strýc. Pak musí chlapec svoji původní ženskou stránku, která se neustále hlásí o slovo, potlačit. Psychoanalýza zdůrazňuje, že to, co člověk potlačuje, není smeteno z psychiky pryč, ale má tendenci se projevovat, a sice nepřímo.

Jakým způsobem?

Třeba tím, jak jsem říkal, že muži jsou bolestínštější. Měl jsem jednoho pacienta, který tvrdil, že neví, co je strach. Byl to policista. Měl potíže se srdcem a choval se tak, že se nechal opečovávat. Tam to projevil. Nechal se nakazit tím ženským prvkem, tím hýčkáním, tedy pocitem slabosti. Muži se snaží už jako kluci s tím bojovat, nenosí všechno to, co je holčičí, a říkají, že holky jsou hloupé. Později se pak snaží mít ženství pod kontrolou, alespoň navenek. Snaží se mít politicky a hospodářsky moc nebo mít silné auto. Projevuje se to vzhledem k psychoterapii. Na tom se shodneme s mým kolegou Vláďou Chválou. Nejdřív se musí to mužství utužit, aby muž dokázal potlačený ženský prvek přijmout, aby ho nezahltil, nezaplavil. Pakliže to z nějakých důvodů nejde, muž se snaží sílu ukazovat navenek, až se z toho může zhroutit. Velmi častým příznakem jsou srdeční potíže u mužů. Muži nechápou srdce jako zdroj lásky tak jako ženy, ale jako zdroj výkonnosti. Srdce je pumpa. Podobný význam má i pojem srdeční selhání. Muži mají strach z mužského selhání, a proto to přesunou na fyziologickou činnost orgánu. Mohou říct: selhává moje srdce, ne já. Jsou to takové alibi, psychoanalýza hovoří o psychosomatické obraně proti tomu uvědomění si, že já jsem selhal.

Jak pohlížíte na machismus a na muže v dnešní době feminizace?

Machismus je kompenzací Achillovy paty původní ženskosti - muži dávají najevo svou sílu, aby to ženství spojené se slabostí a s citem potlačili a ukázali svou nadvládu nad ženským prvkem. Uspořádání společenství se tím dost ovlivnilo. Muži si vydobili tuto nadvládu, stalo se to tradicí a zpětně se o ni mohli opírat, jako například v některých arabských zemích. Tato tradice již dnes nestačí ke zdůvodnění toho, proč se muž chová tak či onak, proč ukazuje navenek sílu nebo proč nedokáže projevit citovost. Muž už nemá výsadní postavení. Žena je často spoluživitelka rodiny a sama rozhoduje o narození potomstva. V tomhle ohledu to mají muži těžší, musí si své chování sami zdůvodnit a reagovat na námitky žen. Ženy si samozřejmě přejí víc citovosti, nepřejí si mít muže vládnoucího ve vztazích. Muži jsou tím znejistěni.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi ženami a muži v přístupu ke vztahům?

Ženy kladou důraz na vztahy, chtějí o nich v partnerství hovořit, kdežto muž nechce. Rozdíly mezi ženami a muži je třeba uznat. Žena by měla mít uznaní pro to, že muž má potíže hovořit o citech a vztazích, jeho mužskost by tím mohla utrpět. Naopak muž by měl mít pochopení pro to, že žena chce o vztazích a o citech hovořit, protože je to její téma. Mnoho problémů ve vztahu vzniká vzájemným nepochopením. Ze začátku je to fascinující, žena pozná muže - ten je jiný, tzn. má jinou psychiku. Radůza o tom v jedné písničce zpívá, že muž je jako orel, hrdý a ve výšinách. To uznání jinakosti je důležité. Napřed to fascinuje, pak ale často muž nebo žena trvá na tom, aby ten druhý byl takový, jaký já chci. Muž často při hádkách po ženě chce, aby mluvila logicky a nebyla hysterická. Logika je pro muže typická, svoji citovost drží v šachu. Ženu to ještě víc podráždí, protože chce, aby konečně nějaký cit projevil. Potlačení hraje roli třeba i v písničkách. „Dej mi pár okovů a jsem jenom tvůj,“ zpívá muž, jako by si znovu přál symbiózu s ženou, i když touží více po svobodě.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace