5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Dneska musím konečně vyhrát!

Dneska musím konečně vyhrát!

Autor: George O. Krizek | Datum: 10.5.2006 | Vydání: 5/2006

"Kostky jsou vrženy", řekl Caesar, v bibli se praví, že"metali los o roucho jeho"a hrací kostky,"vrhcáby", obveselovaly naše předky. Hráčství je staré jako lidstvo samo, v současné době se však gambling v USA, a nejen tam, stává vážným společenským problémem.

V širším významu znamená"to gamble"podstoupit určité riziko ve snaze něčeho dosáhnout. Pravděpodobnost neúspěchu je přitom vždy mnohokráte vyšší než naděje na úspěch či výhru. Uvedený význam se tedy nevztahuje jenom na hazardní hráčství. Mluví se o gamblingu společenském, profesionálním, problémovém a patologickém, který se stal doménou psychiatrie. Je zajímavé, že zatímco Anglicko-český slovník dr. Aloise Čermáka z roku 1928 překládá"to gamble"jako hrát o peníze, karbanit, v souvislosti s patologickým hráčstvím se již zcela vytrácí pojem"hazardní"a také"karban"či"karbanictví", protože americký gambling převážně znamená vhazování mincí do hracích automatů.

Pro lepší představu uvedeme několik konkrétních údajů. Gambling se v zásadě dělí na legální, tedy uzákoněný, a na ilegální. Ilegální je v rukou organizovaného zločinu, zatímco legální se nachází v rukou týchž lidí, avšak legálně. V USA je hráčství všude legální s výjimkou států Utah a Hawai. V Kanadě je ilegální. Veřejné mínění se postupně mění od prudkého odsuzování k tolerování a akceptování.

Hráčství se provozuje v hernách (kasinech), ve formě loterií, sázením při psích nebo koňských dostizích, i jinak - příležitost přinášejí různá sportovní utkání, závody říčních člunů. Na jihozápadě USA existují ilegální formy gamblingu, například kohoutí a psí zápasy, jež platí za krutou podívanou, neboť naživu zůstane vždy jen jedno zápasící zvíře.

Legalizované hráčství je oficiálně řízeno vládními orgány příslušných států, ale také organizacemi indiánských samospráv, podniky charitativními a soukromými organizacemi.

Dnes se soudí, že tři až pět procent obyvatelstva USA tak či onak gambluje způsobem, který hraničí s patologickým hráčstvím. Kvůli vhodné manipulaci stále více mládeže upadá do tenat tohoto řízeného zločinu. Od roku 1975"hráčský průmysl"vzrostl desetkrát.

Mezi roky 1975 a 1999 finanční příjem plynoucí z legálního hráčství vzrostl ze tří na 58 miliard dolarů. Američané nyní progamblují více, než kolik utrácejí dohromady za biograf, hudební kazety, videohry a přihlížení sportu. Vzrušení s hraním spojené zřejmě skýtá jakýsi ekvivalent někdejšího pozorování lvů požírajících křesťany ve starém Římě dle zásady"Christianos ad bestias"či"Christianos ad leones".

Kdo hře propadá?

Psychiatrům většina hráčů uniká. Málokdo se táže běžného pacienta, nejsou-li jeho potíže ve skutečnosti důsledkem gamblingu. Dle velmi nedávných výzkumů se soudí, že průměrný americký hráč je z vyšší střední třídy, resp. Střední třídy, muž ve věku čtyřiceti až padesáti let. Ovšem ukazuje se, že patologickým hráčem se stále častěji stává též příslušník afroamerické menšiny, nezaměstnaný a bezdomovec.

V zásadě platí, že muži se častěji stávají patologickými hráči než ženy. Začínají dříve, už jako adolescenti, kdežto ženy až ve zralém věku. U žen prý také nebývá přítomna ona téměř manická rozjařenost spojená s momentem sázení peněz, která je běžná u mladších mužů. Též platí, že většímu riziku stát se patologickým hráčem je vystaven jedinec bydlící blíže než padesát mil od nejbližší herny. Dvacet procent mužů - patologických gamblerů mělo otce rovněž patologickým gamblerem, přibližně totéž platí o ženách a jejich matkách. Vysoké procento hráčů má rodiče závislé na alkoholu či návykových drogách. Vývoj gamblingu je zrádný a plíživý. Vyústění v patologickou formu bývá urychleno jednak stresem, jednak expozicí (tedy příležitostí, svedením, výskytem psychologického stresoru, jakým je například finanční ztráta a podobně).

Jak se člověk stává závislým

V oblasti psychiatrie je v USA snaha přizpůsobovat výrazivo pojednávající o hráčství již existující terminologii popisující alkoholismus a toxikomanii a pokoušet se konstruovat podobná vývojová stadia jako u vývoje alkoholismu.

1. fáze vyhrávací
Osobně pochybuji o oprávněnosti obecné platnosti této vyhrávací fáze, neboť je nelogická tam, kde výsledek hry záleží pouze na náhodě. Definování této fáze (Burt, Katznam, 2000) je velice vágní a její výskyt je vázán na ojedinělou epizodu velké výhry - mohla by být opodstatněna jenom u těch her, kde záleží na dovednosti a znalosti hráče. Ovšem některé hrací automaty mohou být dálkově ovládány tak, aby umožnily naivnímu začátečníkovi zprvu vyhrát, a tak jej navnadily. Nešťastník vše, co vyhrál, většinou ve stavu jakéhosi rozjaření ihned znovu prosází aprohraje často daleko více. (Nezkušený a naivní karetní hráč, kterého bylo možno snadno obehrát, býval kdysi ve slangu falešných karbaníků označován jako kavka a známé české úsloví"první vyhrání z kapsy vyhání"je krásně dokumentováno v románu Antala Staška Když hlad a válka zuřily.)

2. fáze prohrávání
Prohrávání zahajuje jakýsi bludný kruh. Prohrávající se snaží svůj neúspěch odčinit dalším intenzívním sázením. Dluhy narůstají. Dotyčný se uchyluje ke lžím, aby zdůvodnil svůj změněný životní styl. Objevuje se tajnůstkářství, iritabilita.

3. fáze zoufalství
Brzy nastává třetí fáze. Jedinec vydává nekryté šeky, dopouští se podvodů, krádeží, objevují se různé vegetativní symptomy, sebevražedné myšlenky i pokusy.

4. beznaděj
Čtvrtá a poslední fáze nevede k zakončení této neřesti, naopak. Často přistupuje alkoholismus a abusus drog. Jedinec ztrácí zaměstnání, nastává rozpad rodiny, dotyčný mnohdy končí ve vězení a zpravidla se ocitá na ulici.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace