5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Dospívá generace bez emocí?

Dospívá generace bez emocí?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 1.10.2014 | Vydání: 10/2014

Mládeži, ač si toho není vždy vědoma, se daří špatně. A to nikoliv kvůli obvyklým existenciálním krizím, jimiž je mládí protkáno, ale protože se mezi nimi potuluje znepokojivý host, nihilismus.

Dospívá generace bez emocí?

Proniká do jejich citů, mate jim myšlenky, ruší vyhlídky a obzory, oslabuje jim duši, rozesmutňuje vášně a činí je bezkrevnými. Generace si vzájemně přestávají rozumět, ještě nikdy nebyl takový rozdíl v názorech a postojích mezi generací dědů, otců a jejich dětí,“ říká v úvodu své knihy Znepokojivý host. Nihilismus mládeže italský psycholog a filozof Umberta Galimberti. „Nevím, zda česká mládež žije ve stejné nihilistické atmosféře, která deprimuje mládež italskou. Tu o budoucnost připravily předcházející generace, které se nijak nestaraly o osud svých dětí,“ doplňuje v předmluvě k českému vydání Galimberti. Ve svých úvahách se zabývá italskou mládeží postiženou nezaměstnaností, ztrátou perspektivy a hodnot, které dávaly smysl životu rodičů a prarodičů.

Společenství úzkosti

Rodiny jsou zneklidněny, škola už neví jak dál, jen trh se o ně zajímá, aby je zavedl na cesty spotřeby a zábavy, na nichž nejsou ani tak konzumovány věci, které rok od roku zastarávají, ale spíše vlastní život, jenž se už nedovede promítnout do budoucnosti, která by dala vytušit cokoliv slibného. Přítomnost se stává absolutnem života s maximální intenzitou, ne proto, že by tato intenzita přinášela radost, ale protože slibuje pohřbít úzkost, jež se objevuje vždy, když krajina nabude obrysů pouště smyslu.

Jsou-li dotázáni, nedovedou svoji rozladěnost popsat, protože už dosáhli citové negramotnosti, která neumožňuje své vlastní city rozeznat a především je pojmenovat…

Trochu muziky napumpované do uší, aby se všechna slova vymazala, trochu drogy, aby se otupila bolest a dostavila se nějaká ta emoce, hodně osamělosti typické pro vypjatý individualismus, neznámý předchozím generacím, podpořený přesvědčením, že vysychají-li veškeré citové vazby, nelze se zachránit sami od sebe, jedině snad když se v hodnotové poušti přimkneme k jedinému symbolickému tvůrci veškerých hodnot, jemuž se v naší kultuře říká peníze.

Rozumí se samo sebou, že když se nespokojenost netýká toliko jedince, nýbrž jedinec je pouhou obětí obecně rozšířeného nedostatku vyhlídek a plánů, ne-li přímo smyslu a citových vazeb, jak se to děje v naší kultuře, ukazuje se farmakologická léčba, k níž se dnes přistupuje už od raného dětství, nebo léčba psychoterapeutická, která léčí utrpení s individuální příčinou, jako neúčinná…

A co říci o společnosti, která nevyužívá maximum své biologické síly – té, kterou mladí lidé vyzařují od čtrnácti do třiceti let, kdy plánují, vymýšlejí a tvoří? O společnosti, jež ve chvíli, kdy se objeví nějaký realistický cíl, věrohodná vyhlídka, naděje schopná vybudit sílu, kterou v sobě tito lidé cítí, zdusí ji v zárodku?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace