5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Drogy pro všední den

Drogy pro všední den

Autor: Pavla Koucká | Datum: 23.8.2006 | Vydání: 9/2006

Únava je něco špatného, rozlada není „in“ a bolest se musí ihned ztišit, podsouvají nám reklamní slogany. Ještě že máme lékárničku se zásobou barevných pilulek. Inu, každá kultura má své drogy.

Televizní spoty nabízející kouzelnou pilulku, která vás okamžitě zbaví vší bolesti, zatočí s rýmou, kašlem, alergií či oparem. Lákavé balení je prezentováno spolu s podmanivou hudbou, úlevným výrazem ve tváři mladé dívky,úspěšného muže či milých postarších manželů. Proč byste se měli trápit? Nač trpět bolestí zad? Vždyť je to tak jednoduché – stačí se zastavit v lékárně a obětovat pár korun.

O tom, že kdybyste svá bolavá záda poslechli – občas se protáhli a zacvičili si, bylo by to pro vaše zdraví mnohem lepší, již reklama nemluví. A není divu, vždyť láká ke koupi. Ba dokonce je pro výrobce daného preparátu velmi výhodné, když cvičit nebudete, vaše potíže se stanou chronickými a naučíte se je zvládat polknutím právě jejich výrobku.

Reklama na léky využívá mimo jiné triků bílého pláště, asociace přípravku s hezkými a úspěšnými lidmi, s pozitivními emocemi ve tvářích, přesvědčování pomocí skutečných výsledků i různých polopravd. Zejména se však domnívám, že rozdmýchává naši přirozenou archetypální představu magické pilulky, která stojí nejen v základu funkčnosti placebo efektu, ale také u zrodu drogové závislosti. I v člověku, který si hned neběží koupit nabízený preparát (kdyby zákeřná nevolnost nebo chřipka znenadání zaútočila), se tak ustaluje představa, že tak to má být, problém řeší tabletka.

Doktorský rukopis

„Možnost vzniku závislosti je jedním z kritérií při posuzování možnosti výdeje léku bez předpisu. U volně prodejných léčivých přípravků je proto riziko vzniku závislosti nízké,“ říká Věra Černá ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. I přes zodpovědnost lékařů se však některým pacientům daří zneužívat preparáty vázané na předpis. Šestnáctiletá Kateřina například ještě před nedávnem denně spolykala 30–50 tabletek různých sedativ a hypnotik. Sehnat si příslušné recepty pro ni nepředstavovalo větší problém. Konkrétní metody líčí Evžen Klouček, terapeut Centra následné péče nadace Drop In, když vzpomíná na dobu, kdy sám farmaka zneužíval: „Úlohy jsme měli přesně rozdělené. Někteří pronikali v návštěvních hodinách do nemocnic, kde kradli v sesternách léky. Jiní vyráběli razítka na falešné recepty, další vyzvedávali v lékárnách prášky. Mojí rolí bylo recepty vyplňovat a podepisovat, měl jsem doktorský rukopis.“

Závislost na lécích je přitom spíše problémem starší generace, mladí zase častěji sahají i po látkách nelegálních. Rozdělení na drogy legální a nelegální je však dosti umělé. „Psychoaktivní látky provázejí lidstvo odnepaměti a prakticky neexistuje v naší historii kultura, která by je neužívala k nějakému účelu – většinou náboženskému a medicínskému,“ říká Michal Miovský, vedoucí Centra adiktologie Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK. Proč to? Kde tato lidská tendence pramení? Již jsem zmiňovala archetypální představu léku, magické pilulky. Uvažovat můžeme také o lidské zvědavosti, touze poznat svět i sebe sama, něco zažít. Slavná teorie Andrewa Weila, botanika a lékaře přednášejícího na Arizonské univerzitě v Tucsonu, uvádí jako příčinu tohoto jevu lidskou touhu pravidelně proměňovat stavy vědomí. Tato touha je podle Weila vrozená a přirozená podobně jako hlad či sexuální potřeba. Sebezkušenost nám říká, že psychické stavy se přirozeně mění: prakticky denně se střídá spánek s různě aktivní bdělostí. Weil ovšem tvrdí, že nám to nestačí – máme potřebu přirozené stavy prohlubovat. Touha po dočasně změněném vědomí je podle něj zabudována přímo do neurofyziologické stavby mozku.

Výraz droga bývá používán v různých významech. Z těch nejpoužívanějších je to látka léčivá, substance používaná pro změnu nálady, vědomí, k povzbuzení či tlumení psychických funkcí, případně látka návyková. Každá kultura má přitom k měnění stavu mysli svoje tradiční látky, dříve uctívané a nověji propagované reklamou. V protikladu k těmto jsou pak jiné psychoaktivní látky zakazovány a jejich užívání je trestáno. V kontrastu s démonizací marihuany některými českými politiky tak lze v Nizozemí legálně užívat i mnohem silnější konopnou drogu – hašiš. Islám zase na rozdíl od křesťanství zakazuje konzumaci alkoholu. V podobném protikladu se nacházejí Spojené státy americké a Kolumbie ve vztahu ke koce (Erythroxylon coca), jež je používána k výrobě kokainu. V některých jihoamerických zemích je koka legálně prodávána porcovaná ve varných sáčcích: mírně stimulační účinky takového čaje lze ostatně přirovnat k výluhu z čajovníku, který u nás dáváme pít i malým dětem. Spojené státy však v hrůze před kokainem vyráběným z koky financují protidrogový program, spočívající v ničení kokových polí leteckým postřikem vzdušnými herbicidy. Tyto látky kromě koky likvidují i jiné rostliny včetně další zemědělské produkce a existují i obavy z vážného poškození zdraví jejich působením.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace