5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Ekmanova metoda: Jak číst emoce

Ekmanova metoda: Jak číst emoce

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 27.11.2015 | Vydání: 12/2015

Po letech výzkumů zjistil americký psycholog Paul Ekman, že základní emoce vyjadřují lidé na celém světě stejně, bez ohledu na rasu, kulturu či vyspělost civilizace, v níž vyrůstají. A taky je umějí ve tváři druhých přečíst. Ekman zašel mnohem dál: dokáže poznat i záblesk emocí, které se snažíme utajit, a vytvořil metodu, díky níž se této dovednosti můžeme naučit i my.

Ekmanova metoda: Jak číst emoce

Zatím prvním lektorem, který Ekmanovu metodu čtení emocí zvládl a může ji u nás učit, je psycholog Jan Ženatý. Poskytl o ní už několik rozhovorů novinářům, hovořil o ní v televizi. Přesto ještě mnoho zůstalo nevyřčeno. V čem má tedy navrch ten, kdo se ve čtení emocí vyzná? „Ekmanovi jde primárně o to, abychom si lépe rozuměli, více chápali, co se mezi námi děje, protože posloucháme-li jen slova, může nám uniknout spousta důležitých informací o tom, co druhý člověk skutečně prožívá,“ vysvětluje psycholog Jan Ženatý. „Ekmanova metoda je mistrovským dílem na poli emoční inteligence, které se z hlediska výzkumu a tréninku věnujeme v QEDu už řadu let. Ucelený systém výcviku, který Ekman se svými kolegy vyvinul, je fascinující v tom smyslu, že podává na výzkumu založený (tzv. evidence-based) přístup ke studiu emocí a jako takový poskytuje velmi kvalitní a spolehlivý mechanismus pro navigaci ve světě emocí.“ dodává Ženatého dlouholetá spolupracovnice, psycholožka Adéla Barešová.

Metodu proslavil už americký seriál Anatomie lži (Lie to me), v němž doktor Cal Lightman pomáhá vyšetřovatelům odhalovat zločiny na základě sledování lidského chování, gest, mimiky a mikrovýrazů v obličeji. „Díky seriálu se podařilo metodu krásně zpopularizovat, ale zároveň ze čtení emocí vytvořit potenciálně mocenský nástroj, díky němuž vám mohu vidět do karet a mám v kontaktu s vámi mocnou převahu,“ potvrzuje Ženatý.

O tom, že čtení emocí není důležité jen pro forenzní specialisty, letištní ochranku či právníky, ale určitě také pro lékaře a psychoterapeuty, přesvědčil Ekmana i případ jisté pacientky Mary, která se na klinice léčila s depresí. Analyzoval totiž nahrávky propouštěcích rozhovorů, které vedou psychiatři s hospitalizovanými pacienty. Rozhovor je poslední kontrolou toho, že je člověk natolik v pořádku, že se může vrátit do běžného života. Mary psychiatrovi říkala, že se vrací ke své rodině a že se na to moc těší. Ekmana ale zarazilo, že ve tváři jí v určitých momentech probleskoval smutek, který se slovy o radosti vůbec nekorespondoval. Lékař si ho nevšiml a pacientku propustil. Naštěstí Mary ve chvíli, kdy vycházela ze dveří psychiatrického oddělení, zasáhl pocit viny, že doktorovi lhala. Vrátila se a řekla pravdu – měla v úmyslu spáchat doma sebevraždu. Kolik životů můžeme ztratit, napadlo Ekmana, kolika lidem nepodáme pomocnou ruku, kolika můžeme křivdit i nechtěně ublížit, když nepoznáme, co opravdu prožívají?

Z téhož důvodu je Paul Ekman i velkým odpůrcem policejních polygrafů, které podle něj při výslechu neměří známky lži, ale stresu. A daří se mu očišťovat jména nevinných lidí odsouzených na základě těchto důkazů. „Pravděpodobnost, že někdo je ve stresu ve chvíli, kdy je vyslýchaný, je dost vysoká,“ podotýká psycholog Jan Ženatý.

Univerzální emoce

Ještě v 60. letech minulého století nepanovala mezi odborníky shoda ohledně emocí. Někteří se domnívali, že pro jejich vznik a vyjadřování je rozhodující vliv sociálního učení a kultury, jiní navazovali na Darwinovo tvrzení, že emoce a jejich mimické výrazy jsou univerzální a jsou produktem evoluce. „Fascinující je v tomto kontextu výzkum Ekmanova spolupracovníka Davida Matsumota. Ten zkoumal výrazy ve tváři vidoucích a od narození slepých sportovců a dospěl k závěru, že obě skupiny vyjadřují emoce ve tváři identickým způsobem“, dodává další odbornice z QEDu Lucie Bezchlebová. K potvrzení přispěly i několikaleté Ekmanovy výzkumy na Papui Nové Guiney s domorodci kmene Foreů, kteří neměli žádné kontakty s civilizací. Přesto byli schopni na fotografiích lidských tváří identifikovat základní emoce stejně dobře jako Američané či Japonci. A pokud si měli vybavit radostnou či smutnou vzpomínku, nebo když byli naštvaní či překvapení, v jejich tvářích se emoce vykreslily úplně stejně jako u příslušníků jiných kultur. Potřebný vědecký základ k rozpracování metodologie pro čtení emocí byl na světě.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace