5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Grafologie aneb Když písmo hovoří

Grafologie aneb Když písmo hovoří

Autor: Helena Baková | Datum: 11.4.2007 | Vydání: 4/2007

Někdo věří, že z rukopisu lze zjistit o člověku úplně všechno, možná i jeho budoucnost. Jiný považuje grafologii za bezcennou šarlatánskou pavědu hraničící s okultismem. Pokud známe a respektujeme její možnosti i limity, můžeme se skutečně leccos dozvědět.

„Špičaté kličky znamenají, že se jedná o pilného člověka. Nafouklé smyčky u písmene ypsilon prozrazují, že pisatel touží po majetku. Ostré tahy svědčí o agresivní povaze.“ Pokud se setkáme s podobnými zjednodušujícími rozbory písma, není divu, že mnozí jsou ke grafologii skeptičtí. Grafologie je však jednou z projektivních psychodiagnostických metod, umožňujících psychologický výklad osobnosti. Řadíme ji do skupiny grafických projektivních metod, kam patří například také test kresby stromu, test kresby postavy a další. Na rozdíl od testů, které jsou zaměřeny na diagnostikování úzce vymezené složky osobnosti, však umožňuje popsat relativně celou osobnost člověka.

Čas od času se v časopisech publikují různé grafologické abecedy a tabulky, kde je jednotlivým tvarům písmen přiřazena určitá vlastnost typu: tahle špička znamená pečlivost, tamta smyčka značí, že pisatel je lakotný. To by ale znamenalo, že všichni lidé s podobnými tvary v písmu jsou například pečliví. Jeden znak však neoznačuje žádnou vlastnost. Svůj význam získává až ve vztahu k celému kontextu daného písma. Pokud tedy mají lidé v rukopisu stejný znak (například špičaté tvary), u jednoho dokreslují pisatelovu úzkostnost či opatrnost, u druhého třeba prudké reakce, impulzivnost, u třetího něco úplně jiného.

Špičaté tvary v některém písmu, například úhlové vázání, mohou ve vztahu s mnoha dalšími znaky skutečně vypovídat o zmíněné pečlivosti. Avšak není pečlivost jako pečlivost. Stejná vlastnost se u různých pisatelů projevuje různě - pečlivost jako puntičkářství a pedanterie, precizní dokonalost, snaha vzorně plnit požadavky okolí nebo jako bystrá pozornost k detailu se smyslem brilantně vystihnout podstatné a další nuance. Podoby pečlivosti jsou vetknuty v celkovém výrazu daného písma a lze je rozkrýt.

U každé vlastnosti lze rozlišovat jednak obecný význam (slovníková definice pojmu), osobní význam (každý si představíme jinou pečlivost) a pisatelův význam (jaká je „ta jeho“ pečlivost). Hodnotná grafologická metoda by pak měla postupovat od celku k jednotlivostem a zahrnovat též práci se zmíněnými významy.

Realitou jsou však různé grafologické školy a metody, které se liší svým přístupem k rukopisu, a tím i validitou výsledků. Jak poznat, která skutečně přináší diagnosticky cenné informace?

Kvalitní uchopení osobnosti pisatele zahrnuje prožitkovou a systematickou práci s rukopisem. V prožitkové fázi nejde ještě o rozbor osobnosti pisatele. Týká se spíš samotného grafologa. Účelem je, aby si uvědomil, jaké emoce, představy, zkušenosti, témata v něm rukopis vyvolává, jaký osobní význam pro něho mají, popřípadě aby je hlouběji zpracoval (v supervizi, v terapii či sebeterapii). Jinak hrozí nebezpečí, že bude vnímat rukopis zkresleně, a může tak následně pisatele poškodit - třeba tím, že své nezpracované negativní postoje, které v něm rukopis oživil, nevědomě ventiluje prostřednictvím grafologického posudku.

V systematické fázi grafolog postupuje od celku k jednotlivostem, kombinuje celostní pohled s pohledem analytickým, výrazový přístup k písmu s přístupem symbolickým. Celostní pohled na rukopis znamená, že rozbor začínáme globálním vnímáním písma na ploše papíru. Zastavíme náš sklon číst řádek po řádku a vnímáme písmo na listu papíru jako celek. Tak můžeme zachytit jeho výraz, jako je například dynamičnost či ochablost, napjatost nebo uvolněnost, živost či strnulost, proměnlivost či monotónnost písma… Z výrazu písma je také možno vyčíst emoční nastavení člověka, například zda převládá vztek nebo strach, úzkost, smutek nebo radost.

Při analýze postupujeme od celkového kontextu písma k jednotlivostem (velikost, sklon, šířka atd.). Opačný postup by byl, zjednodušeně řečeno, podobný, jako kdybychom chtěli usuzovat na celkový charakter místnosti jen z popisu židle, stolu nebo skříně. Přitom nám uniká, v jakých vzájemných poměrech se věci nacházejí, jaká je atmosféra v místnosti…

Symbolicky si můžeme stránku popsaného papíru představit jako prostor, v němž pisatel vyvíjí svou aktivitu - jak se pohybuje na stránce, tak se pohybuje v životě. Horní pásmo nad řádkou symbolizuje oblast duchovní, duševní, intelektuální, zatímco dolní pod řádkou oblast fyzična, materiálna, pudovosti. A symbolika jednotlivých tvarů? Girlanda je například jako otevřená miska, schopná přijímat, kdežto arkáda je zakrývající oblouk, neumožňující pohled dovnitř.

Svá zjištění pak grafolog promítne do jednotlivých oblastí struktury osobnosti. Výsledný grafologický portrét osobnosti představuje prolnutí obecné typologie s jedinečností pisatelovy osobnosti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace