5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Hrstka žen českou politiku nezmění

Hrstka žen českou politiku nezmění

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.2.2008 | Vydání: 2/2008

Je-li politička obklopena muži, nezbývá jí, než být chlapem v sukních. Nebo nastrčenou loutkou, které je umožněno diskutovat, zatímco ostatní ženy mlčí. Má-li se něco změnit, musí být v politice žen daleko víc, tvrdí Miluš Kotišová, jedna z iniciátorek zácviků pro budoucí političky.

Zastoupení žen v našem parlamentu představuje 17 % v dolní a 12 % v horní komoře, zatímco například ve Švédsku je žen téměř polovina. Proč u nás nejsou ženy v politice úspěšné?

Nechci paušalizovat, ale ženy se velmi často podceňují. Dokonce i ty, které mají výborné zkušenosti z praxe i náležité vzdělání, si myslí, že stále ještě neumějí dost, že se v politice ještě dostatečně neorientují. Mnohým se stávající politické prostředí zdá neefektivní. Investovat spoustu času do hádání se o slovíčka, do dokazování, že jsem silnější, se jim prostě nechce. Třetím důvodem je jakýsi podprahový skleněný strop, který u nás stále ještě funguje v chápání politických, ale i manažerských pozic. Nedávno jsem například byla svědkem toho, jak se majitel bytu informoval v realitní kanceláři, co je ta sekretářka, s níž právě jednal, zač - byl velmi překvapený, že hovořil s ředitelkou. Podobně muži nevidí ženu jako rovnoprávného politického partnera, nepředpokládají, že by se s ní na takovém místě setkali. Ženy se nejednou cítí diskvalifikovány i tím, že soudobá politika je hodně tvrdá a konkurenční. Nechci říkat, že je to mužské prostředí, i některé ženy dokáží mít ostré lokty, a naopak mnoha mužům zaměřeným na spolupráci taková atmosféra nevyhovuje. V neposlední řadě nebývají úspěšné proto, že se nedokáží prezentovat. Odvedou úkol a dál se o něj nestarají, nedokáží dostatečně zřetelně vystoupit a říci, tohle je můj přípěvek k řešení problému. Pak se voličům zdá, že poslankyně nebyla za celé volební období vůbec vidět a netuší, že má za sebou třeba nejvíc návrhů zákonů.

Podílíte se na motivačních setkáních, jejichž cílem je zacvičit zájemkyně o vstup do politiky. Co se ženy učí? Být tvrdé?

Naopak, jde nám o alternativu k ostrým loktům. První setkání se točí kolem toho, kdo jsem, co chci, co umím, kde vidím svá slabá místa. Ženy se učí formulovat svůj osobní program, tři nejdůležitější témata, jimž by se chtěly aktivně věnovat. O tom, že si ženy příliš nevěří a že jsou zároveň ochotné na sobě pracovat, svědčí skutečnost, že se hlásí i ty, které už v politice působí na komunální nebo regionální úrovni. Hovoříme o tom, s jakými způsoby vylučování a přehlížení se v praxi setkaly, jak se s nimi vyrovnat, jak na ně reagovat. Velmi rozšířená, nenápadná, ale účinná technika, jak ženu vyloučit z debaty: když na jednání na radnici mluví muž, všichni poslouchají, jakmile se slova ujme žena, začnou si něco psát a přestanou vnímat. Anebo narážky typu, vždyť jste ještě taková mladá, případně náznaky, že dotyčná je velmi půvabná, ale to je tak všechno.

Druhé setkání je věnováno práci ve skupině. Probíráme například principy komunikace, vyjednávání, mediaci, strategie, jak vytvořit práceschopnou skupinu, tým, jak vytvářet aliance.

Máte nějaké stěžejní doporučení?

Základním pravidlem je nevidět černobíle, nespokojit se s tím, že tahle skupina je pro nějaký návrh a tamta proti němu. Musíme zjistit nuance v táboře pro - ukáže se například, že v konkrétních bodech se člověk zadrhne a uvědomí si, že je vlastně proti. Probíráme-li naopak s odpůrci jednotlivé alternativy, projevíme-li vstřícnost, můžeme dojít k tomu, že třetina tábora, který se zdál jasně proti, vlastně proti není. Další psychologicky důležité téma představuje schopnost přijmout názory druhých, vyrovnat se s tím, že člověk má nejen právo na svůj názor, ale i na to názor změnit. Nemusí to být hned převlékání kabátů nebo korupce, člověk mění názor tím, jak získává nové informace, zjišťuje další argumenty… Poslední část zácviků je věnovaná sebeprezentaci, práci s médii a síťování, tedy zapojování se do více skupin, které v určité oblasti zájmu působí. Síťování a hledání spolupracovníků doporučujeme i jako způsob, kterým se ženy učí bránit jiné ženy, zastat se jich, například pokud se některá stala terčem neférové kritiky, která se vůbec nevztahuje k tématu jednání. V tomto ohledu jsou muži mnohdy solidárnější - vzpomeňte si, kolik kolegů se zastalo premiéra po jeho známém vulgárním gestu. I když právě takový přístup za vrchol solidárnosti nepovažuji.

Zatím se zdá, že ženy, které uspěly, se tvrdému prostředí spíš přizpůsobily. Jak se dá stávající atmosféra ve sněmovně, ve vládě nebo třeba na radnici změnit?

Menšina se zákonitě bude přizpůsobovat většině, jde jí o přežití. Podle sociologických teorií může dojít ve skupině ke změně ve chvíli, kdy menšina dosáhne alespoň třiceti procent. Proto je třeba, aby žen bylo v politice početně mnohem více - a dokonce si dovolím tvrdit, že zpočátku všechny nemusejí splňovat nijak extrémně vysoké požadavky, protože již přítomní muži je často také nesplňují. Ženy mají jiné sociální zkušenosti, vidí společnost jinýma očima než muži. Jiné oči v politice prostě chybějí - v běžné praxi není žádný člověk natolik empatický, aby za všech okolností dokázal domyslet praktické souvislosti a dopady jednotlivých rozhodnutí z různých pohledů. Nová skupina je schopna přinést nový pohled. Ovládá-li zároveň i jiné strategie komunikace a vyjednávání, může atmosféru ve stávající skupině měnit tímto směrem.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace