5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Jak živly (psychometricky) ožívají

Jak živly (psychometricky) ožívají

Autor: R. Bahbouh, D. Fajmonová, J. Lukavský, A. Barešová, F. Abramčuk, E. Rozehnalová, T. Srb | Datum: 1.5.2006 | Vydání: 5/2006

Koncept čtyř živlů má velkou kulturní i prožitkovou bohatost. Přestože šlo o nejstarší výkladový systém lidské povahy, z akademické psychologie se ztratil jako nevědecký. Tím se však nezměnilo nic na tom, že živly jsou dobře rozlišitelné kvality.

"Bůh všech věcí se zjevil náhle v Chaosu, oddělil zemi od nebe, vodu od země, a horní vzduch od spodního. A když tak oddělil živly, vhodně je uspořádal, jak dnes jsou... Zabydlil také vodu rybami, zemi zvířaty, oblohu sluncem, měsícem a pěti planetami. A nakonec udělal člověka. Ten jediný ze všech živočichů zvedá tvář k nebi a pozoruje slunce, měsíc a hvězdy."

Mýtus o stvoření světa podle Roberta Gravese. (Řecké mýty)

Věda se někdy oklikou vrací k prastarým myšlenkám. S výbavou statistických testů, jejíž stáří nepřesahuje jedno století, se můžeme vypravit k dávným teoriím a pravdám uchovaným v různých lidových rčeních a moudrostech. Výsledek takové výpravy je nejistý. Zatímco Schliemanna dovedlo doslovné čtení Homérových eposů k objevení Tróje, většina podobných výprav ztroskotává právě proto, že se příliš doslovně řídí tím, co je myšleno symbolicky. O to více prostoru k bloudění, když má studovaná látka mnoho významových rovin. Takovou látkou jsou i živly. Na jedné straně představují základní kvality a síly přírody, na druhou stranu jsou až neúprosně reálné, což si můžeme uvědomit právě teď, kdy píšeme tento článek, a venku za trvalého deště vrcholí povodně.

Faktorová analýza a hledání arché

Podíváme-li se do vědeckých časopisů či akademických textů, vidíme, že jazyk psychologie není příliš srozumitelný, natož barvitý. Nové termíny jsou sice lépe vymezené, ale nemají oporu v dlouhodobém a všeobecném užívání. Slova přirozeného jazyka matou svou víceznačností. Jedním z možných přístupů je obě pojetí kombinovat - významy některých běžných slov matematicky přesně definovat, aniž by tato slova ztratila soulad s jejich obecným používáním.Takový přístup reprezentuje faktorová analýza, jejíž přínos psychologii je přirovnáván k objevu mikroskopu v biologii. Psychologie získala od matematické statistiky jedinečný nástroj, který umožňoval zjistit, zda se zaměřitelnými výsledky skrývají nějaké obecnější faktory. Zda je rozumné předpokládat, že existuje něco takového jako schopnosti či vlastnosti, kterými by bylo možné naráz vysvětlit chování v nesčetném množství situací. Využití faktorových studií v druhé polovině 20. století výrazně narůstalo a představovalo jeden z nejmodernějších vědeckých trendů.

Je to o to zajímavější, když si uvědomíme, že základní myšlenka faktorové analýzy je jednou z nejstarších dochovaných myšlenek lidstva. Snaha najít základní principy, skryté za rozmanitostí světa, byla tématem mýtů i prvních filosofických děl, v nichž se mudrci vyjadřovali k tomu, co je podle nich pralátkou (arché) veškeré přírody. Jednou to pro ně byla voda, jindy vzduch, země, oheň, až nakonec Empedoklés sdružil všechny tyto výklady dohromady a za hlavní látky označil všechny čtyři živly, neboli elementy. Pozorovatelné děje pak vysvětloval svárem a láskou mezi těmito silami. S rozložením přírody na živly se můžeme setkat v Indii, Číně, předkolumbovské Americe a v mnoha dalších oblastech. Jednotlivé systémy se od sebe sice v některých aspektech liší (včetně počtu živlů), ale přesto jsou na sebe převoditelné. To není překvapující, když si uvědomíme, že nejde o abstraktní princip. S živly se lidé odnepaměti setkávali a poznávali, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Potřebovali je ke každodennímu životu. Nikoli často, ale o to bolestněji se potýkali i s jejich odvrácenou tváří - požáry, povodněmi,orkány a zemětřeseními. Tím, že byli živly obklopeni a že s živly zacházeli, stávaly se živly jejich úvahovými principy. Začaly pronikat do jejich jazyka i myšlení.

Co je vně, je i uvnitř

Člověk se pokládal za součást přírody, a tak měl tendenci vidět i sebe samotného jako poměr základních přírodních sil. Není divu, že přirovnával chování a s ním související vlastnosti k těmto živlům. Proto nás asi nepřekvapí, že je původ mnoha vlastností v našem i jiných jazycích živlový - hovoříme o vřelosti a chladu, žárlivosti, ulpívavosti, rozptýlenosti, vznětlivosti... Podobné obrazy nacházíme ve slovních obratech a rčeních. Neustálý pohyb a snadnost odezvy na okolní prostředí spojuje city s vodou. Občas se necháváme city zaplavit, např. když se rozplýváme štěstím nebo se utápíme v žalu, a potřebujeme někomu, ke komu cítíme přilnavost, vylít své srdce. Voda se umí přizpůsobit tvaru svého okolí, smýt nečistoty a rozpouštět problémy (solution znamená řešení i rozpouštění). Když však za něčím jde, těžko ji dlouhodobě zastavit. Buď si meandrovitě najde své nepřímé cesty, jako tichá voda,která břehy mele, anebo se může rozbouřit a tehdy pohár trpělivosti přeteče a my se necháme unést proudem emocí. Ostatní pak mohou mít pocit, že děláme vlny. Voda vyjadřuje pohyb do hloubky, díky kterému se můžeme do něčeho ponořit... Podobně bychom mohli pokračovat nejen s vodou, ale i dalšími živly.

Nejde ovšem jen o metafory. Prožitek živlů je mnohdy bezprostřednější. To je patrné na prvních medicínských postupech, které - ať už na západě či na východě - byly s živly těsně provázány. Každá nemoc byla chápána jako výchylka z normálního stavu energie spojená se změněným poměrem látek. Některé nemoci se projevovaly suchostí, jiné vlhkostí, některé chladem, jiné teplotou. Zánět (inflammatio - flamma znamená latinsky oheň) vnímal pacient zcela reálně a nemetaforicky jako oheň. Vždyť jeho základními projevy byla teplota spojená s bolestivostí, rudá barva a zvětšování objemu. Podobně to bylo se zápaly. Na obojí byla lékem utišující voda - obklad či zábal. Naopak mokvající rána či vřed byly vypáleny. Jednotlivé choroby bylo možné rozdělit podle živlové povahy a navrhovat postup, který by živly vyladil (temperoval) do původní harmonie. S postupujícími snahami propojit tyto živly s konkrétními převládajícími látkami v těle vznikaly první typologie. Například Hippokratova a Galénova temperamentová typologie. A protože se příliš nerozlišovalo mezi tělesnou a duševní stránkou dějů, týkalo se konečné hledání harmonie mezi živly i psychiky. Někdy se v souvislosti s touto vytouženou harmonií hovořilo o pátém elementu - kvint-esenci. Tuto harmonii měl najít člověk uvnitř sebe samého -"Navštiv vnitřek země, očištěním najdeš tajemný kámen."

Živly jako učebnice přírody

V učení jsme úspěšní tehdy, když objevujeme. Namísto toho, abychom se učili nejrůznější poučky, můžeme zjistit, že je vlastně už známe. Příroda je ovládána jednoduchými principy, které můžeme znovu objevovat v proměnlivých podobách. Zkuste někoho poprosit, aby vám řekl, co všechno jej napadá k ohni, a k tomu, jak se oheň v přírodě chová. Dozvíte se patrně, že hoří, směřuje vzhůru, na dotek pálí, rozšiřuje se, mění kvalitu věcí (ať už je to dřevo,maso nebo ruda), když nemá palivo, tak dohoří, osvětluje, přitahuje pozornost, je proměnlivý, nestálý svou intenzitou (pokud jej nikdo neudržuje), že je to bezprostřední zdroj energie, může vést k výbuchu... Záhy zjistíte, že téměř všechny charakteristiky můžete převést na lidské chování. Můžete říci o někom, že se snadno pro věci zapálí, že rád věci vysvětluje (aby se ostatním rozsvítilo v hlavě), protože mu to pálí, že směřuje vzhůru, je expanzivní, mění věci, je nestálý, přitahuje pozornost, je energický, dokáže pro něco zahořet, je výbušný, horkokrevný... Jak daleko v takových úvahách můžeme jít? Můžeme předpokládat, že takový člověk bude mít rád pálivá jídla? Bude častěji kouřit? Bude mít (při nedostatku paliva) vyšší riziko syndromu vyhoření (burn-out)? Bude hledat svou cestu k vodě (citům) tak, že bude pít ohnivou vodu (alkohol)? Takže bude nebezpečí, že pak bude flámovat(flamma)? Bude mít obecně vyšší teplotu, takže si bude odkládat oblečení tam, kde se ostatní budou shánět po druhých ponožkách?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace