5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Jakou Evropu si zvolíme?

Jakou Evropu si zvolíme?

Autor: Lubomír Kopeček | Datum: 3.6.2009 | Vydání: 6/2009

Letošní volby do Evropského parlamentu se odehrávají v čase hledání politických a ekonomických receptů proti krizi, navíc v době českého předsednictví EU, které je poznamenané pádem Topolánkovy vlády a nástupem Fišerovy „překlenovací“ vlády. Jakým způsobem tato situace ovlivní rozhodování českého voliče?

Jak vidno z některých předvolebních billboardů, ve volbách do Evropského parlamentu se do popředí zájmu tradičně (nejen v Česku) dostávají spíše domácí témata. Záležitosti spojené s fungováním Unie jsou naopak většinou v pozadí, protože voliči jim příliš nerozumějí nebo je nezajímají. Pokud voliči vůbec v hlasování silněji reflektují „evropskou“ agendu, ventilují zde trochu paradoxně zpravidla negativní postoj k další integraci. Důsledkem je, že se do Evropského parlamentu dostávají i tvrdě euroskeptické formace, jako byly v posledních evropských volbách v roce 2004 Strana nezávislosti Velké Británie nebo švédská Červnová kandidátka. Jejich zisky v národních volbách jsou přitom zanedbatelné. Strany aktuálně vládnoucí v jednotlivých zemích Unie se často stávají fackovacím panákem voličské nespokojenosti, která (opět) vyvěrá z domácích problémů, jako je stav zdravotnictví, vysoká nezaměstnanost či problémy s přistěhovalectvím, máme-li zmínit ty nejčastěji skloňované. Mezi parlamentními volbami obvykle popularita vládních stran klesá, a pokud do toho „spadne“ termín evropských voleb, slaví většinou úspěch opozice. S tímto protestním „potrestáním“ vlády se někdy protne pojímání evropských voleb jako méně významných. Nese to s sebou ochotu voličů v eurovolbách mnohem více „riskovat“ a dát svůj hlas třeba i straně, která má na první pohled menší šanci uspět. V praxi z toho mnohdy těží jak zmíněné tvrdě euroskeptické formace, tak jiné, na národní scéně málo významné subjekty. Evropské volby provází nízký, navíc stále klesající zájem voličů. Zatímco k prvním přímým eurovolbám v roce 1979 přišlo v průměru „ještě“ 63 procent voličů, v roce 1999 to bylo sotva 50 procent a v roce 2004 zhruba 45 procent. Rekordmanem posledních eurovoleb bylo Slovensko s jen asi 17procentní účastí. Znatelný pokles zájmu zažily i některé státy „staré“ EU jako Francie nebo Rakousko, kde byla účast pod unijním průměrem.

Historicky první eurovolby v českých podmínkách v červnu 2004 ve vícero aspektech odpovídají výše zmíněnému. Nejvíce „bita“ v nich byla tehdy vládnoucí sociální demokracie, která nedosáhla ani 10 % hlasů. Její lídr a premiér Vladimír Špidla po volbách raději rezignoval. Ještě mnohem horší výsledek v řádu několika desetin procenta dosáhl menší koaliční partner sociálních demokratů Unie svobody. Pouze třetí člen koalice, lidovci, kteří před volbami začali uplatňovat taktiku stále viditelnějšího distancování se od vlády, získali velmi solidních téměř 10 procent hlasů. Vítězem eurovoleb se stala v roce 2004 opoziční Občanská demokratická strana. Nadstandardního výsledku dosáhli i komunisté, kteří díky svému disciplinovanému elektorátu nejvíce vytěžili z celkově nízké voličské účasti.

Přes pětiprocentní uzavírací klauzuli prošly ještě dva další subjekty, a to Nezávislí a spojenectví nazvané SNK sdružení nezávislých – Evropští demokraté. U obou zafungovala jejich prezentace jako alternativy vůči zavedeným parlamentním stranám a tandem známých lídrů, jimiž v prvním případě byl Vladimír Železný a Jana Bobošíková a ve druhém Josef Zieleniec a Jana Hybášková. Ani jedné z formací se ovšem o dva roky později nepodařilo prorazit ve volbách do poslanecké sněmovny, obě prošly vnitřní krizí a jejich lídři v letošních eurovolbách zkoušejí štěstí s jinými subjekty nebo nekandidují vůbec. Eurovolby tak ani u jedné z nich nezafungovaly jako „úspěšná generálka“ pro parlamentní volby. To, co stojí dále za pozornost u Nezávislých Železného a Bobošíkové, byla tvrdě euroskeptická profilace. I tento fakt potvrdil, že úvahy a rozhodování českého voliče se do značné míry podobají situaci v řadě jiných evropských zemí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace