5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Je manipulace vždy špatná?

Je manipulace vždy špatná?

Autor: Pavla Koucká | Datum: 12.12.2005 | Vydání: 12/2005

Obecně říkáme, že ,manipulovat lidmi se nemá' - když ale vidíme maminku, jak šikovně zmanipuluje dítě ve stadiu opozičního vzdoru, nebráníme se souhlasu, a možná dokonce i obdivu... Jak to tedy je? Existuje ,oprávněné' manipulování?

Čas od času se každý člověk uchýlí k manipulaci: působí na druhého tak, aby dosáhl svého. Někdy vědomě, jindy nevědomky. Některá manipulace je poměrně nevinná. Třeba když si rodič neví rady se vztekajícím se dítětem - a zmíní, že "takhle zlobivým dětem Mikuláš nic nepřinese". Jindy však mohou být důsledky pro manipulovaného bezmála ničivé (ztráta autenticity a sebevědomí, strach, pocity viny...). Bylo by dobré, kdybychom manipulaci z kontaktů se svými blízkými zcela vyloučili? Anebo je vhodné ji občas, vědomě a omezeně, použít?

Zbyněk Vybíral: Manipulací nerozumím něco a priori negativního, co bychom měli odsuzovat. Navrhuji neutrální konotaci. Když s někým manipulujeme, děláme něco za něj. Rozhodujeme za něj. To, že rodiče manipulují s životy svých dětí, je dobrý příklad. Jinak to ani dělat nejde (aspoň si myslím). Jsou za ně zodpovědní.

To, že se námi snaží manipulovat skrytí manipulátoři (šiřitelé ideologií, ale také představitelé ekonomických řetězců: obchodních, bankovních, mediálních) - a snaží se dělat rozhodnutí za nás, je často nebezpečné. Nabízejí nám většinou zjednodušení života s tím, že část starostí můžeme přenechat jim. Pak se necháme zmanipulovat.

Petr Macek: Pro mě má slovo manipulace spíše negativní konotaci (a troufám si tvrdit, že i pro většinu lidí v mém okolí). Zmanipulovat někoho nebo manipulovat někým znamená získat nad ním převahu, obelstít ho, dosáhnout na něm nebo díky němu skrytého cíle. To je jedno, zda je to pro jeho ,dobro', nebo ne. Většina lidí v našem kulturním prostředí sebou nenechává ráda manipulovat. Narušuje to jejich svobodu rozhodování, jejich pocit nezávislosti a vlastní jedinečnosti, je to útok na jejich osobní identitu. Když člověk připustí, že "sebou nechává manipulovat", obvykle to vnímá jako osobní prohru, zneužití, případně jako silný tlak, kterému podlehl spíše nevědomě nebo alespoň nerad. Jen někdy sebou rádi (a vědomě) necháváme ,manipulovat', zejména milovanou osobou, a bereme to jako příjemnou hru, protože "víme, jak to je". Ale to je něco úplně jiného...

Myslím si, že ve výchově nebo v terapii by se manipulace neměla objevovat téměř vůbec. Základem výchovy pro mě zůstává příklad, podobně v terapii je to autentičnost a upřímnost v chování a sdělování. Pokud se rozhodneme, že chceme záměrně na druhého člověka působit, máme to dělat otevřeně a autenticky - ať už se to týká příjemného i nepříjemného, povzbuzujícího i restriktivního. A i když to samozřejmě vím, že se stejně neubráním, abych s druhými někdy nemanipuloval, kéž bych si toho byl aspoň dodatečně vědom! To abych náhodou nemanipuloval sám sebou...

Zbyněk Vybíral: To, co říká Petr Macek o psychoterapeutickém působení, je sice hezké, ale neúplné. Ve spektru psychoterapeutických prostředků jsou i prostředky manipulativní. Možná, že specifikem terapie je, že tam sebou člověk (pacient) nechává manipulovat dobrovolně. Ale nemusí tomu tak být vždy. Manipulaci jsem zažil v psychoterapeutických výcvicích. A jak už jsem naznačil: myslím si, že to bez ní nejde. Když manipulujeme druhým (chceme změnit jeho postoj), nechceme ho nutně obelstít. Ano, máme nad ním v jistém smyslu převahu. Ale třeba jsme jen netrpěliví nebo si věříme (věříme tomu, co nabízíme) více než druhý.

Pořád ten termín zkouším konotovat neutrálně. Pokud by nám to nešlo a představovali bychom si jen něco odsouzeníhodného, nedůstojného a podlého, pak navrhuji to slovo nechat laické hovorové řeči. Podle mě by však odborníci a experti na to či ono měli přiznat, že svými zákazníky normálně manipulují. A zopakuji: pro mě to znamená, že dělají rozhodnutí za ně, které tito jejich zákazníci nemají šanci dost dobře změnit či uskutečnit zásadně jinak. Takto je uzpůsoben svět. Většina z nás udělá někdy rozhodnutí za druhé - manipulujeme životy druhých lidí.

Petr Macek: Ta neutrální konotace slova manipulace, kterou prosazuje Zbyněk Vybíral, se mi opravdu přijímá těžko. Manipulaci chápu ve shodě s některými dalšími autory jako skryté prosazování vlastního zájmu (a když je skryté a utajené, tak i vůči druhému neférové, byť mám sám před sebou ty ,nejčistší' úmysly). Pro to, o čem píše Zbyněk, bych raději použil slovo ovlivňování. Záměrné ovlivňování druhých je výchova, také v psychoterapii jistě ovlivňujeme, záměrně nebo bezděčně.

Nechci slovíčkařit, možná jsem jen právě na slovo manipulace příliš citlivý. Jestliže však platí, že pro většinu lidí má v běžné mluvě toto slovo negativní konotaci, myslím si, že bychom to měli brát v úvahu i v naší terminologii a v odborném vyjadřování.

Manipulace jako profese

Vedle manipulátorů v mezilidských vztazích existují ještě manipulátoři profesionální: v reklamě, politice či jako public relations velkých firem. Tito lidé sledují zpravidla jediný cíl: prodat zboží, získat voliče, vnutit lidem pozitivní obraz firmy. Na rozdíl od vztahových manipulátorů nehrají na naše vyšší city. Přesto - anebo možná právě proto mohou být velmi nebezpeční. V reklamě se prezentují především základní lidské potřeby, jako je jídlo, sex, bezpečí a uznání. Vyšší potřeby zralejšího člověka, jako je seberealizace a osbnostní růst, jsou zatlačeny do pozadí.

Reklama mění hodnotové postoje spotřebitelů směrem k většímu konzumu. Ze společenského hlediska jsou přitom tyto postoje často bez užitku a ve své krajní podobě mohou být i škodlivé. S vyzvedáváním takových hodnot, jako je například skromnost nebo obětování se pro jiné, se v reklamě setkáváme jen výjimečně.

Profesionální manipulace se vyskytuje všude kolem nás a její vliv na veřejnost potvrzují mnohé výzkumy. Pomocí stále se zjemňujících metod reklama rozkrývá detaily působení barev, melodií, výroků... na naši psychiku a manipuluje nás kýženým směrem. Lze na takovéto manipulaci najít něco pozitivního - či alespoň neutrálního?

Jitka Vysekalová: Jedním z častých argumentů zdůvodňujících ,škodlivost' reklamy je právě to, že manipuluje jedincem, a ohrožuje tak jeho autonomii. Jako protiargument lze zvolit tvrzení, že každá forma lidské komunikace v sobě obsahuje prvky ovlivňování a že "člověk nadaný rozumem" se může svobodně rozhodnout, zda nechá na sebe reklamní sdělení působit, nebo vypne televizi či otočí stránku v časopise, na které je inzerát nabízející ten zaručeně nejúčinnější prostředek na něco či proti něčemu. Myslím si, že především musíme rozlišovat mezi ovlivňováním a manipulací.

Reklama či šířeji všechny nástroje marketingové komunikace použité v komunikační kampani mají samozřejmě za cíl v konečné fázi ovlivňovat spotřební chování jedince jako člena dané cílové skupiny. Pokud by reklama neměla schopnost ovlivnit postoje či chování, pak by se asi nenašel zadavatel, který by za reklamní kampaň zaplatil. Myslím si, že o manipulaci nelze hovořit, jestliže jde o ovlivňování, které slouží oběma partnerům. Pokud reklama informuje o novém produktu a jeho vlastnostech způsobem, který je navíc příjemný, vtipný a usnadňuje spotřebiteli rozhodování o nákupu, plní svoji roli a argumenty o manipulaci můžeme odmítnout. Jako podmínky charakteristické pro manipulaci se obvykle uvádí sledování vlastního prospěchu bez ohledu na ovlivňovaného, používání metod, které lze jen obtížně prohlédnout, a vzbuzení pocitu, že ovlivňovaný se rozhodl svobodně, i když byl ve skutečnosti ovlivněn. Při využívání psychologických poznatků či metod pro zvýšení či optimalizaci účinků reklamy je nutné si uvědomit odpovědnost, kterou každý, kdo se tohoto procesu účastní, nese. Jsem přesvědčena o tom, že diskuze o společenské odpovědnosti reklamy ve vztahu k udržitelné spotřebě, včetně role psychologie v tomto procesu, je nezbytná.

Zbyněk Vybíral: Rozdíl mezi manipulací a ovlivňováním vidím jinde: manipulovat znamená způsobit v někom, v jeho životě změnu - a to tak, že ji částečně uděláme za něj. Naproti tomu ovlivňovaný člověk je veden ke svému rozhodnutí. Vlivem, naším působením...

Psychologicky zajímavé přitom je, že někdy může být ovlivňování (nepřímé, skryté ovlivňování, ovlivňování emočním nátlakem a podobně) nečestnější než přímé zmanipulování: přečtěte si toto, pak budete mít lepší přehled (o své nemoci, nebo o svých penězích - to už je jedno) - teprve potom se spolu budeme bavit dál.

Hlavně ovšem nemohu souhlasit s tím, že by vtip, příjemnost a usnadnění rozhodnutí byly důvody, proč bychom měli úvahu o manipulaci reklamou odmítnout. Umím si představit manipulativní nátlak (v angličtině coercion, termín vyzdvižený D. Rushkoffem), který je nesen v příjemné a vtipné rovině. Bohužel. Bohužel proto, že takové druhy manipulací jsou méně průhledné. Někdo za nás rozhodl, co máme udělat, a my si toho ani nevšimneme.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace